Inspirativní průvodce životem nejen pro ženy, které chtějí jít vlastní cestou. Proč by si měl člověk, pokud stojí na křižovatce a může se svobodně rozhodnout, vybrat tu těžší cestu? Jak moc je důležité pracovat v životě se strachem? A jak jsou vzdáleny vrcholy nejvyšších hor od těch životních? Klára Kolouchová je nespoutaná žena i milující matka, která s láskou, vytrvalostí a jistou dávkou sobectví naplňuje své sny. Jediná česká horolezkyně, která zdolala tři nejvyšší hory světa, dobře ví, že to hezké kolem sebe si musíme vybojovat sami.
Klára Kolouchová was a Czech mountaineer who became the first Czech woman to summit the three highest peaks on Earth—Mount Everest, K2 and Kangchenjunga—and a total of five 8,000-metre peaks. She also completed the Seven Summits and four of the Volcanic Seven Summits.
Tahle knížka je o moc zajímavější graficky než literárně. Dle obálky "inspirativní průvodce životem nejen pro ženy, které chtějí jít vlastní cestou" nevyznívá moc inspirativně ani feministicky a kapitola s názvem "ženství" mi přijde k ostatním ženám celkem nevstřícná. Kudos každé ženě, která dělá, co ji baví a naplňuje a nenechá se svázat tím, že by život měla podřídit rodině... ale tak nějak na mě při čtení Klára nepůsobila moc sympaticky a v kontextu jejího nedávného úmrtí měly některé pasáže celkem kyselou pachuť. Do knížky jsou vloženy pasáže, kdy o Kláře mluví rodina a blízcí přátele a i tyhle na mě působí tak nějak negativním dojmem ? (sestra, kamarádka Tereza...). Nevím, tomuhle knižnímu počinu jsem moc neporozuměla, ale ta láska k horám a dobrodružství z toho vyčíst jde.
Četla jsem ji v reakci na události letošního léta, protože jsem chtěla pochopit lásku k horám před tím, než si vytvořím názor.
Souvislou recenzi psát asi nechci, ale v bodech: 1) Klára byla hustá. 2) Grafická stránka knihy mi neskutečně vadila, tyhle koláže naprosto nesnáším. 3) Ale nad horskými výhledy přes dvoustránku mi padala brada. 4) Horolezec ze mě nebude, ale tu vášeň k horám chápu. 5) Z literárního hlediska ten počin není nic extra. Kdyby to psala Klára sama, jsem asi smířlivější, ale Martina Riebauerová za mě moc dobrou redaktorskou práci neodvedla. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu transkript podcastu…
Ve finále jsem asi ráda, že jsem ji četla, ale za ten rezervační poplatek až tak nestála, mohla jsem si ji půjčit klidně až za pár let. 😄