Populární bavič a jeho vzpomínky na nespočet způsobů Mám velmi potulné myšlenky, které je někdy těžké ukrotit. Když se rozeběhnou nějakým směrem, tak ten směr většinou nedrží a pořád někam odbočují. Mé myšlenky jsou milovnice odboček. Vesměs bývají ty odbočky zároveň slepé uličky. Ale z těch už umím vycouvat a vrátit se na hlavní cestu. Anebo vycouvat a vjet do jiné slepé uličky. Vlastně nikdy tím pádem nevím, kam vůbec dojedu. A tak mi souhrnem vzniká pod prsty,
Je to člověk, kterému je skoro 80, takže samozřejmě ne všechny názory budou odpovídat požadavkům dnešní doby - minimálně ještě jeden edit by to ale chtělo. Karel si napříč celou knihou opakovaně kálí do úst, když v jedné kapitole razantně prohlásí svůj názor, aby ho v následující kapitole úplně vyvrátil (jako když si dělá srandu ze třetího pohlaví a hned v další žádá křesťany, aby tolerovali jeho názor, byť s tím nesouhlasí) (nebo když si stěžuje, že si Leona Machálková dovolila změnit text jeho písně, což je podle něj KRÁDEŽ autorova díla… zatímco sám původní zpěvačce ani skladateli té ukradené písně nezaplatil ani korunu). Kromě těchhle do nebe volajících přešlapů to bylo vtipné a fajn čtení, jen je z toho cítit, že pan Šíp nad těmi rozporujícími se názory moc nepřemýšlel