Básně

by J.H. Krchovský

Básně J. H. Krchovského, jednoho z nejvýraznějších tvůrců vzešlých z pražského undergroundu, se staly kultovními a některé doslova zlidověly. Svědčí o tom i fakt, že nemálo z nich bylo zhudebněno a jeho dosud vydané knihy jsou dnes beze zbytku rozebrány. Uhrančivost Krchovského poezie, působící napříč generacemi čtenářů, vzlíná z všudypřítomného tajemna a jakéhosi oparu smrti, jenž obestírá děje zdánlivě všední a samozřejmé.

Genres: Poetry, Czech Literature

264 pages, Unknown Binding

First published January 1, 1998

Reviews

[Barbora Doležalová · Rating 5 out of 5]

Unaven k smrti nudnou rolí
sám sebe hrát,-že jsem… Chci spát
předstírám spánek, tvář mne bolí
vším, čím jsem byl, jsem nebyl rád

Jak se mi zdá, nic se mi nezdá
už nemám o čem dát si zdát
na nebi bledne moje hvězda
vším, čím jsem nebyl, byl jsem rád

___________________________________
Hlídám své šílenství
v únosných mezích
střídavě pobývám na obou
březích…
__________________________________
Někdy na tebe myslím
když v podzimních ránech
plazím se vlhkým listím
po hrobkách na Olšanech.

Občas tě i potkám
když se tvůj obraz nerozdvojí
směješ se mrtvým fotkám
všem, jenom ne té mojí

Jednou ti vyznám lásku
a budeš-li mít zájem
pozvu tě na procházku
urnovým hájem

Zatím mne však drtí
skutečnost tíživá
že ač nejsi po smrti
tak přesto nejsi živá!
__________________________________
Má bestiální něho
chtěl jsem se zavřít
s tebou
do domu srdce mého
kde se sny o snech
ve spánku zdají...
zavřít se do něj
než strhnout ho dají...
do prázdných oken
jsem příliš zamilován
obehnán drátem
a skrz naskrz
podminován

[Miroslav Kožnar · Rating 4 out of 5]

Nedávno jsme v kruhu blízkých debatovali, jak jsme povinování vysvětlit jednoho dne svým vnukům, v jakém stavu jsme pro budoucí pokolení zachovali svět, planetu, společnost i ekonomiku.

Jeden můj blízký glosoval věcnou citací J. H. Krchovského. Načež mi zavdal důvod a vnukl myšlenku, znovu a opět si výbor z umělcova díla přečíst. Nakolik vizionářsky a trefně působí verše mistra ve vztažnosti k tématu a to považte už ve sbírce: „Jarní elegie“ z roku 1982.

Autorův Nihilismus, skepse a temné vize jsou a zůstanou, dle mého soudu, nadčasové. Neb neměli bychom snad míti strachu z časů budoucích?

Teritoriální svébytnost, za kterou pokládal životy a cedil krev celý středověk, jsme v naivní víře v iluzi bezkonfliktního multikulturního soužití, otevřením hranic spláchli do koše během jediné generace.

Fosilní paliva, sedimentující celý Karbon, (před 300 miliony let), se nám podařilo spálit do atmosféry za pouhé generace dvě. A s plovoucím ostrovem plastů v Tichém oceánu si neví rady už ani Greta Thunberg.

Své prasoudruhy a prasoudružky jsme v domovech důchodců uchránili rýmičky s přízviskem „Kovid-19“ a zdecimovali kvůli tomu věkem ekonomicky aktivní rozpočtově, psychicky i profesně.

Byl-li dříve devizou úspěchu stupeň vzdělání, karierní postup, rodina a majetek, je jím dnes kýčovité Selfie z dovolené, prohnané grafickým filtrem, nejlépe pokud na Instagramu trumfneme známé.
A z úspor stavebního spoření jsme koupili nový iPhone.

Odvykli jsme řemeslu a potenciálu lokální produkce. Výrobu, formou outsourcingu, delegovali Číně. Včetně know-how. Bez profitu, bez boje. A z leckterého potencionálně zručného tesaře, brašnáře, pekaře, zedníka či skláře je dnes bezpáteřní darmošlap Youtuber.

Jak nás svým věděním i umem dříve formoval, utvářel a tesal náš charakter kantor dobrým příkladem ve škole, či kladný hrdina v hodnotné četbě, činí tak dnes Zuckerbergovi trolí farmy, Facebook, Twitter, YouTube a Fake news ze sociální sítě.

A bránil-li snad některý náš předek své ideály, vlast svou či přesvědčení svým tělem ba životem, staly se z nás dnes davové ovce. Nemyslící, tuctové, pohlavně nevyhraněné, vždy korektní, genderově a rasově vyvážené ovce.

A tak v duchu mistra pomějme prchlivosti času, citací jeho dnes již čtyřicet let zralé vize:

SÁM PROTI PLYNŮM CHRÁNĚN MASKOU
a uhýbaje před těly
dnes vyšel jsem ven za procházkou...
obědy z oken smrděly
tak jako každou neděli
a v neprodyšných rukavicích
jsem hladil děti v parku spící:
proč pláčeš, larvo malinká?
má strach, odpoví maminka...
že v masce jsem a v divném kroji?!
to budoucnosti, té se bojí
až nasráno má v peřinkách!

J. H. Krchovský (Jarní elegie, 1982)

[Tomáš Prištiak · Rating 4 out of 5]

Klasický Krchovský. Trpký a vtipný. Folkovo jednoduchý, hardrockovo presný. Hrabalovský pozorovateľ, morbídny pánko sso zmyslom pre humor. Netreba jeho poéziu príliš preceňovať, ale ako rockenroll je to brilantné.

[Anna Wolfová · Rating 2 out of 5]

Jsem ráda, že v pozdějších sbírkách Krchovský překročil svůj stín a odhodlal se rozšířit škálu témat a přidat humoru. Po Dvojitém dnu, ze kterého jsem byla nadšená, je tohle veliké zklamání. Chápu, že jde o výbor z juvenilií (aspoň z větší části), ale stejně jsem čekala o trochu víc.

[Jozef Kozmon · Rating 5 out of 5]

Klenot

[Jitka Waldhauserová · Rating 4 out of 5]

Sometimes maybe good, sometimes maybe shit. :D

Ne...většina jsou poklady.

[anaemi · Rating 5 out of 5]

Takhle jsem se dlouho nepobavila. /ach, život je tak trapný, bože// jak uprdnutí u soulože/

[DaViD´82 · Rating 4 out of 5]

Dnes mě čeká tolik práce!
- vypít vše, co přinesou
a nutit se do legrace
s asynchronní grimasou.

[Andrea · Rating 5 out of 5]

Velice doporučuji Krchovského autorské čtení

[dani · Rating 4 out of 5]

Krásné a osobní, mluví samy za sebe. Tematika je tmavší; z básní vyzařuje tma, smutek a strach.