Česká historička specializovaná na sociokulturní a intelektuální dějiny 17.-19. stol. (zejména osvícenství) v Evropě a dějiny vědy (zejména medicíny).
Získala stipendium francouzské vlády na studijní pobyt na Ecole des Hautes Etudes en Sciences Sociales, seminář historické antropologie. Po ukončení studií pracovala v Historickém ústavu AV ČR, na Fakultě humanitních studií UK a nyní jako docentka na Ústavu českých dějin FF UK v Praze.
Velmi zajímavé téma a součástí jsou i příběhy skutečných novověkých lidí, jejich obav a argumentů pro vlastní činy. Text se navíc dobře čte, i když se někdy opakuje - ale díky tomu zase lze číst jen kapitoly, které vás zajímají.
Témata: - trestní právo a názory filosofů a právníků - co je zločin - vztah zločinu a náboženství - rouhačství a svatokrádeže - sebevražda (konečně jsem pochopila, proč je to tak zásadní téma; jelikož při vraždě druhého vraždíte jen jeho tělo, ale při vraždě sebe vraždíte i duši ¯\_(ツ)_/¯ ) - potraty a vraždy novorozeňat
Celkově zodpovídá otázku, jak jsme se vlastně dostali ke dnešnímu stavu, který nám přijde logický i když možná někdy ještě nedokonalý (a proč možná některé nedokonalosti ještě existují). Zároveň Tinková zasazuje vývoj trestního práva do celospolečenského vývoje Evropy, sociogeneze a psychogeneze (viz Elias) a sekularizace.
Zároveň vychází najevo, jak a v čem se lišila proměna práva ve Francii, kde probíhala diskuze veřejnosti a situace se vyhrotila revolucí, a v Habsburské monarchii, kde se zákoníky vytvářely za zavřenými dveřmi povolaných specialistů.
Dílo Daniely Tinkové, které stojí na pomezí dějiny idejí a kulturní antropologie je detailním rozborem proměny chápání a interpretace zločinu, procesu dekriminalizace a trestněprávních proměn v rámci různých politicky i kulturně odlišných prostředích. Díky precizní práci s literaturou, která vyniká především výběrem děl z mnoha oborů (vedle historie, sociologie, klasická filozofie, lékařství, ale i dobová beletrie a další) a velkým množstvím pramenů, čtenář snáz proniká do světa člověka (především) 18. a 19. století. Oceňuji například výběr úryvků, které autorka umístila na začátek každé kapitoly, a které jsou úzce spjaty s předkládanou problematikou.