Tato kniha je volným pokračováním mimořádně úspěšného, mnohokrát dotiskovaného bestselleru Hrdý Budžes. S přispěním divadelní dramatizace, opakovaně uváděné televizí, s Barborou Hrzánovou v hlavní roli, se stal Hrdý Budžes jednou z nejznámějších českých porevolučních próz. I Oněgin byl Rusák chytí za srdce jak každého, kdo má v živé paměti prapodivně popelavou dobu husákovské normalizace, tak čtenáře, kteří onen čas-nečas znají už jen zprostředkovaně.
Helena Součková se přes kádrové překážky dostává na gymnázium. Přestože jí osud nerozdal právě příznivé karty, statečně usiluje vyznat se ve svém nitru i v pokryteckém světě kolem. Navzdory všem obtížím a zmatkům si dokáže trpělivě budovat bohatý vnitřní svět. Oněgin byl Rusák je tedy podobně jako Hrdý Budžes jednak autobiograficky laděným osobním příběhem, jednak tragikomickou mozaikou doby, která ani s odstupem času neztratila nic ze své obludnosti. Zparchantělý, prohnilý komunistický absurdistán ČSSR zde (spíše jakoby mimochodem, tím však přesvědčivěji) vystupuje ve vší své ubohosti a nahotě. Ireně Douskové se zkrátka opět podařilo napsat skvělý román, který má veškeré předpoklady strhnout široké čtenářské publikum.
Irena Dousková se narodila roku 1964 v Příbrami v herecké rodině. Od roku 1976 žije v Praze, kde absolvovala gymnaziální studia (gymnázium Nad štolou) a posléze Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Právnické profesi se ale nikdy nevěnovala. Vystřídala různá zaměstnání, většinou nějakým způsobem související s novinařinou. Posledních několik let je na volné noze a věnuje se psaní.
budzes je vtipnejsi, ikonictejsi, ale tohle je mile pokracovani a soustredi se hlavne na zivot umelce a uzavrenejsi alternativni skupinky lidi, co opovrhuji popularnimi vecmi te doby (michal david, holky z nasi skolky), jezdi do madarska si koupit lepsi veci a nosi stare trika a kalhoty, co jim poslou znami z ameriky ptz je tu chabej vyber
Nie je to pekne citanie na jesen a uz vobec nie v tejto dobe na Slovensku, napriek tomu som si to velmi uzila. Velakrat som mala zimomriavky a na konci som sa uplne dojala. Vyborne anekdoty zo zivota v komunizme prepletene takou rebeliou z novej dospelosti. Postavy matky, deda, spoluziakov a ucitelov. Bezne dni, bezne situacie ale napisane s vtipom, sarkazmom a niecim, co neviem popisat, ale je mi velmi blizke. Ceskoslovensky klenot v literature
Je to asi nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla. Autorka svým stylem psaní umožňuje se dokonale vžít do děje a příběhu hlavní postavy Heleny. Asi mě tato kniha zaujala víc než 1. díl- Hrdý Budžes
Epizodní příhody ze života bezcílně bloumající mládeže za socialismu. Nálada vcelku přesně vystihuje to, co si představuju pod spojením „normalizační šeď“.
Důstojné pokračovaní Hrdého Budžese, i když ten se mi líbil asi o něco víc. Líbila se mi trochu probematická postava Heleny Součkové, která má před maturitou, nemá ráda režim, s přáteli se schází po kavárnách a píší básně a písničky. I když je tam silně znát ta režimní normalizační šeď sídlišť a paneláků. Velmi se mi líbily takové drobné (i když vlastně dle režimu ne zas tak drobné) protesty proti režimu/systému. Byli to takoví kavárenští povaleči, v dnešní době možná až hipsteři. Různé etudy z Helenčina života i života jejích spolužáků mne poměrně bavily a zajímaly. A byť to nebylo napsáno za minulého režimu, atmosféru to vystihlo, myslím si, velmi dobře. Ostatně jako v minulém díle, ale tam to nebylo tak zjevné, neb to vyprávěla Helenka jako malé dítě. Také se mi líbilo, že to opět bylo vtipné, nicméně postupem častu to začalo být dost tragikomické. Hlavně chování Helenčiny matky. Na ní zas bylo krásně ukázáno, jak komunistický režim dokáže člověka poznamenat, když nemůže dělat, co chce a následně si to vybíjí i na svých dětech a to pořádně. Trochu otevřený/neotevřený konec se mi docela líbil a celkově hodnotím knihu 4 hvězdami z 5.
Z Hrdého Budžese jsem byla více než nadšená a s velkým očekáváním jsem sáhla po tomto volném pokračování a těšila se na další dávku humoru od malé Helenky. Snad byla má očekávání příliš velká - to pak obvykle dochází zklamání. Oněgin byl Rusák se mi nelíbilo ani co by se za nehet vešlo. Kniha na mě působila tak depresivně, zoufale a marně, že jsem často přemýšlela, zda mi vůbec stojí za dočtení, když z ní nemám žádný požitek. Uvědomuji si, že tehdejší život nebyl peříčko a kniha odrážela reálné podmínky, ale moje nechuť nesouvisela jen s tímto. Helenčina maminka, která bývala milá, i když trochu pohrkaná se proměnila k nepoznání. Helena sama si také přidělává nemálo problémů a už to vůbec nesouvisí s dětskou naivitou. Suma sumárum mi je docela líto, že jsem knihu přečetla a trochu si tak pokazila i Hrdého Budžese. Vždycky mi na mysl přijde i tenhle (v mých očích nepovedený) přívěšek.
Hodnocení: 4,5* A víte co? Mně se to fakticky líbilo! Jistě, Helenka Součková už není malá holčička, naopak už vyrostla, studuje poslední ročník gymázia a zanedlouho má maturovat. S tím se samozřejmě pojí i její pohled na svět. Komediálních prvků nic netušícího dítěte z Hrdého Budžese ubylo. To však vůbec nevadí, protože autorka dokázala vnést do příběhu plno jiných zajímavých aspektů. Mimo jiné bylo pro mě zajímavé sledovat život svých vrstevníků, avšak za úplně jiné situace. Jistě, řešili podobné problémy, lásku, školu, přátelé, rodinu, avšak pod tím vším panoval i strach a beznaděj z komunismu, který si já neumím představit a chválabohu jsem ráda, že ho ani nezažívám.
No zkrátka a dobře, velmi povedené pokračování o životě občanů za dob normalizace.
Byla jsem dopředu varována - není to tak skvělé jako Budžes. Šla jsem tedy do toho bez zbytečných očekávání a nakonec mě to mile překvapilo. Abych byla upřímná, tohle je dost jiné než Budžes - vyspělejší, protože už to není povídání malé holčičky ale maturantky. Rozumí lépe některým věcem a komunistický režim se jí mnohem více dotýká. Není to už tak vtipné, není to místy naivní - spíš depresivní a temně rudé. Ale čte se to dobře - možná se mi to líbilo i proto, že jsem ji četla především během jízdy pražskými tramvajemi.
Ljubek, nekoliko kaotičen in za rahlo melanholijo prežet prikaz najstniškega življenja v komunistični Češkoslovaški. Glavna junakinja Helena je bila res pestra osebnost in čeprav se z njo v več kot enem vidiku ne strinjam sem z veseljem brala o njej. Nasploh bi rekla, da bom še kdaj vzela iz knjižnice kako knjigo, ki je ne poznam.
Normalizace. Maturita. Helena už svým rodičům neříká jménem – Kačenka je nyní máma a Pepa je táta. Tato kniha mi je ve vícero ohledech blízká, jsem gymnazistka a pražský povaleč, rádoby umělkyně a propadlík z fyziky. Jaké potěšení mi skýtaly popisy Heleniných toulek po mé milované Malé Straně, její pubertální strasti, schůzky s Pomedem, prostředí školy i s učitelským kolektivem! I moje maturita se blíží a tato kniha mě uklidnila, že vždycky se to nějak zvládne, že někteří kamarádi odejdou, ale nějací zůstanou, že mě mají lidé rádi a že i dospělí byli kdysi mladí a učitelé studenti. Že nic není navždy, ale že to tak má být. A já vím, že prožívám ta nejlepší léta mého života.
》A pak jsme se k sobě zase o kousek přiblížili a asi jsme si chtěli dát pusu, ale místo toho jsme si ještě jednou potřásli rukama, jako správný soudruzi. Ačkoli ty se vlastně dost často líbaj.《
Boží! Přestože jsem vyrůstal až po revoluci, v mnoha ohledech mi knížka připomněla komické až absurdní příhody z dětství. Ačkoliv je podstata věci spíše smutná, jako čtenář prostě musíte sympatizovat s optimistickou a humornou hlavní hrdinkou Helenkou Součkovou!!
Přečteno během dvou dní, sem tam fakt vtipný, celkově dost vážný, ale v důsledku hrozně hezký. Bylo super přečíst si něco z pohledu mladýho člověka za doby normalizace.
A coming of age story set somewhere in the 80's I suppose. An inside look at what life must have been like for a girl growing up in Prague admist the dregs of communism, tied to strict rules of what and what isn't allowed conduct and behaviour, while also dealing with her own puberty and drama at home.
(Review below copied from the publisher's website)
One of the most popular Czech prose works to be written since the Velvet Revolution in 1989, Irena Dousková’s loose trilogy carries on from B. Proudew with Onegin Was a Rusky, set when the false dawn of perestroika was at its falsest.
Although the place, time and narrative perspective of a primary school pupil has given way to the standpoint of a grammar school student facing her final exams, the focus in Onegin Was a Rusky is still that of a stylized diary confession.
A series of tragi-burlesque events is threaded over a timeframe of around twelve months, this time in the mid-1980s, to reveal the fortunes of a family trying to retain at least a little normality within the confines of ‘normalized’ harassment.
This is not easy to do when time almost stands still, and Prague is “dirty, grey and all dug-up, with all kinds of scaffolding and cordons around”, while those who dwell there “humiliate you, insult you, put you down…” and basically “make life as nasty as possible for each other”. Helena Součková, the same central character as in B. Proudew, is thus placed in a quandary: How is a seventeen-year- old girl to come to terms with her body and soul, when her alcoholic mother is always throwing tantrums, her émigré father shows no interest, and various monstrous screwed-up characters at school persecute her in the name of agitprop ideology? The gloom can sometimes be combatted with the help of a little poetry, some bright-spark schoolkid pranks and above all humour, because “what was left but to make fun of it all?” (By Radim Kopáč, Právo)
Helenka Součková se vrací a hrůzy zasranýho komunistickýho režimu, který těžce zkouší ji, její rodinu i kamarády, vnímá z pohledu gymplačky před maturitou a snaží se to všechno nějak zvládnout. Výborná kniha.
Gdzieś czytałam, że to czeska Musierowicz. Nie, nie jest to Musierowicz. To fantastyczna opowieść o ostatnich latach komunizmu w Czechosłowacji z perspektywy wchodzącej w dorosły świat dziewczyny. Zabawna, miejscami wręcz komiczna opowieść przeplatana jest słodko-gorzkimi refleksjami na tematy wszelkie. Dla zakochanych w Pradze - poruszanie się po stolicy Czech i oglądanie jej oczami bohaterki to sama przyjemność. Plastyczne opisy, znane lokalizacje pozwalają odbyć mentalną podróż po nieistniejącej już Pradze. Polecam.