Jak pervitin souvisí s chudobou? Proč se z něj stal motor levné práce v Česku? Jak rozšířený je mezi mladými lidmi z učňovských oborů? Proč dnes většina uživatelů drog začíná právě s pervitinem? Jak to, že celých 60 procent lidí ve věznicích sedí za problémy související s drogami?
Apolena Rychlíková a Pavel Šplíchal se tento rok intenzivně věnovali reportážní práci a zkoumali fenomén pervitinu. Knížka PIKO: Junkies' lives matter. Na životech feťáků záleží mapuje užívání nejznámější české drogy od prvních vařičských bytů v komunistickém Československu po současné trendy jako pikařské instagramy, drogy ve vyloučených lokalitách nebo protidrogovou prevenci ve vězení.
Fascinující četba, kterou doporučuji všem, které toto téma zajímá, neboť můžeme mít pocit, že se nás drogy vůbec netýkají, přitom nemůžeme vůbec tušit, jestli v tom nelítá někdo, koho vídáme každý den. Musím však říct, že mi nakonec vadilo, že se jedná o soubor různorodých reportáží a chyběla tomu nějaká výraznější sumarizace.
Knize trochu ubírá to, že jsou to vlastně slepené reportáže a občas tak pocitově chybí nějaká spojující linka a vnitřní konzistence "jednoho flow".
Mimo tuhle hnidopišskou poznámku je to ale skvělý nahlédnutí do světa, před kterým může mít spousta z nás tendenci zavírat oči proto, že se nás to přece netýká. Jenže týká, a moc.
U drogově závislých máme tendenci budovat jakousi stěnu mezi "my" - normální a funkční a "oni" - vyděděnci bez vůle ovládaní prášky. Jenže ta hranice není tak nepropustná jak bychom si přáli a kniha to moc pěkně zprostředkovává. Problém, od kterého se odosobňujeme předsudky a nálepkováním, servíruje lidsky, přístupně a s obrovskou mírou empatie. Děkuju za to.
Takže jestli jste Piko ještě nečetli, směle do toho. Je to fakt zajímavá, v mnohém oči otevírající kniha.
Počúvala som to ako audioknihu Českého rozhlasu a bolo to výborné. Najviac ma bavil príbeh nácka s Hitlerom vytetovaným na nohe, ktorého zavreli za dílovanie drog pre hooligans a vyhadzovačov, ktorý vo väzení v programe pre závislých tancoval tango s Rómom!
velmi dobra knizka za ktorej vznik som nesmierne vdacna. len som si viackrat pocas citania uvedomila, kolko veci by si tam zasluzilo este hlbsie spracovat. snad pride raz aj to!!
Uvedomila som si, koľko “čudných” ľudí z môjho detstva, ktorých som stretávala v malom baníckom meste, pravdepodobne lietali v piku.
Zásadná kniha vypovedajúca nie len o českej spoločnosti a jej vzťahu k drogám.
“Lidé, kteří vycházejí z vězení, mohou být motivováni. Mohou si přát, aby se už s ničím nikdy „nezapletli". Ale poskytuje jim společnost pro jejich doléčení dostatečné podmínky? Umí je i po návratu z vězení podpořit, aby si i přes velké stigma, které se k pobytu ve vězení váže, našli práci? Důstojné bydlení? Jiné zázemí než to, které přispělo k jejich kariéře kriminálníků? Aby vyměnili všechny své dosavadní životní kruhy za jiné? A lze to vůbec? Míra recidivy nám na tyto otázky dává minimálně nějakou odpověď.”
Před piko(lou), za piko(lou), nikdo nesmí stát nebo nebudu brát!
Kniha Piko mě zaujala na první pohled jak svým vizuálním zpracováním, tak i hloubkou obsahu. Je to dílo, které mě přimělo poprvé se hlouběji zamyslet nad tématem závislostí a jejich vlivu na jednotlivce i společnost. Autoři přistupují k látce s obdivuhodnou otevřeností a autenticitu, aniž by příběhy nějak zjemňovali nebo přikrašlovali. Zároveň ale dokázali najít rovnováhu, kdy osoby závislé nesoudí ani nelitují, což dává čtenáři prostor vytvořit si vlastní názor.
Jedním z nejpůsobivějších aspektů knihy je schopnost ukázat, jak zdánlivě obyčejné situace, jako je školní neúspěch, volba kariérní cesty nebo intenzivní první zamilovanost, mohou v kombinaci s určitými okolnostmi vést k propadu do závislosti. Piko navíc odkrývá méně známé aspekty tohoto fenoménu, například pravidla léčebny, která fungovala a funguje pro drogové komunity, a jejich proměnu v průběhu let. Čtenář se také dozví o historických souvislostech a o tom, jak se pervitin dostal do České republiky.
Celkově je kniha Piko nejen zajímavým čtením, ale také důležitým společenským dokumentem. Přibližuje složitost závislosti způsobem, který je poutavý, upřímný a zároveň lidský. Doporučuji ji všem, kdo se chtějí dozvědět více o tomto tématu, a zároveň ocení kvalitní a pečlivě zpracovanou literaturu.
kniha je takou trochu sociologickou sondou do drogového sveta v Čechách. i keď verím, že na Slovensku je to podobné. dozviete sa mnoho skutočných príbehov a svedectiev samotných užívateľov a užívateliek drog, tie vlastne rámcujú celú knihu. v knihe sa tiež píše o histórii varenia, ako sa stalo české piko legendárnym a tak. nesmú samozrejme chýbať princípy harm reduction. autorka a autor dokonca navštívili väznicu, vylúčenú rómsku komunitu a terapeutickú komunitu, kde sú ľudia z rôznych dôvodov na odvykaní. rozprávali sa s ľuďmi, čo započali drogovú kariéru v subkultúre "toxíků" v hlbokom socializme a fetovali niekoľko desiatok rokov. uvidíte na praktických prípadoch, ako úplná abstinencia nemusí byť jediným prístupom k tomu, ako sa zo závislosti na piku dostať, ale tiež to, prečo je pre dlhodobo abstinujúceho človeka relaps život ohrozujúce riziko a často fatálne riziko. knihu rámcuje veta "na životech feťáků záleží" - ja si okrem tohto dosť kontroverzne už dlhší čas, aj vďaka niekoľkoročnému (amatérskemu) študovaniu závislostí a drog, myslím, že každý by mal mať právo slobodne fetovať. paradoxne by bolo na svete feťákov oveľa menej. ako doplňujúce čítanie určite odporúčam In the Realms of Hungry Ghosts od Gábora Matého. prečítajte si, dozviete sa veľa nového a prídete do svetov, kde ste pravdepodobne nikdy neboli a inak by ste sa tam nedostali.
Hvězda dolů za rozbitost textu. Jinak super a jsem ráda, že jsem ondyno přisypala nějaké drobáky na vydání.
Pár posledních vět
Je nám jasné, že většina čtenářstva této knihy si říká, že by v jednotlivých okamžicích jednala jinak, opatrněji než hrdinové a hrdinky našich příběhů. Je to možné, ale stejně tak je to i iluzorní. To, že někdo zvládne více nebo se odpovědněji rozhoduje, je možná hlavně díky jeho pevným vazbám, kvalitním vztahům nebo stabilnímu zázemí. Často vůbec netušíme, jak jiný by byl náš život, kdybychom tím vším nedisponovali. Ani naše přesvědčení o výlučnosti a správnosti vlastního jednání nás neopravňuje dehumanizovat lidi na drogách a vnímat je jako ty, kterým nenáleží žádná práva - ani lidská, ani sociální.
famozni, velice dobre zpracovane a opravdu se hluboce ponoruje do ruznych sfer drogove zavilosti, ukazuje jak historii ceskeho pervitinu tak komunitni lecebny, vypovedi lidi z vezeni atd. nejlepsi byl konec s panem Sedakem, jak drogy uplne jinak ovlivnuji romske komunity. jedina vec - vety mi prisly strasne kostrbate! nekdy jsem jim vubec nerozumela :’(
Moc zajímavé téma, ale formát knihy jako sbírky reportáží a rozhovorů moc nefunguje a působí nekonzistentně. Citovat na začátku kapitol Sergeje Barracudu a Yzomandiase je taky docela dětinské a trapné.
Veľmi super počin. Nevedela som o pervitíne skoro nič, už viem dosť. Ale pointa je inde, páči sa mi veľmi veľmi, ako sa na závislosť v kontexte sociálnej vylúčenosti autori dívajú. A že su advokáti, empatizuju. Veľmi super kniha.
Jsem ráda, ze se mi kniha dostala do rukou. Působivé, místy drsné a plné odstrasujicich případů. Vidim za projektem velkou praci, autoři si dali záležet a obdivuji odvahu, se kterou do toho šli. Jenže chvílemi jsem mela pocit, ze ctu jen vystřižené články z časopisu. Některé části byly logicky uspořádané, ale jinak to na sebe většinou nenavazovalo a působilo to na me stylem - „Tak třeba tohle dam sem a tohle třeba tam.” Jinak si ale myslim, ze to znamená vykroceni správnou nohou do budoucí tvorby!
Hodně silné nahlédnutí do světa, u kterého si říkáme, že je pro nás úplně mimo a netýká se nás, ale možná v tom světě funguje třeba náš známý od vedle.
Knižce trochu ubírá, že je sestavená z několika reportáží, takže je rozkouskovaná. Jinak je to ale fascinující (a strašidelné) čtení.
Poslouchala jsem jako audioknihu na Radiu Wave a rozhodně doporučuji. Líbily se mi přechody v jednotlivých reportážích a jejich částech pomocí českých rapových skladeb (a mám pocit, že to trochu nahradilo i absentující “spojku” mezi reportážemi). Jinak je to moc zajímavý vhled do pro mě naprosto cizí subkultury. Všem kamarádům, co se na drogy jen podívají, od teď budu říkat “toxíci”. :)
Kapitoly z Komunity by vydaly na samostatnou knihu. Na to budu myslet ještě dlouho. Ale dozvěděla jsem se paradoxně víc než o piku, tak o českém rapu 😁
Sila! Miestami som s ústami dokorán hltala stránku za stránkou, inokedy som zas hĺbala nad myšlienkami, ktoré autori v súvislosti s drogami prinášali.
Dozviete sa všetko možné aj nemožné o pervitíve (história v ČR, aktuálna situácia), dopady na ľudí aj spoločnosť. Veľmi oceňujem respondentov a rozhovory s nimi, ktoré dávajú nahliadnuť do duše užívateľov.
Utvrdila som sa v predstave, že aj závislí ľudia sú v prvom rade človekom a tak by sme k nim všetci mali pristupovať.
Závislostní chování je založené na nedůvěře. (…) lidé s drogovým návykem nám, kteří tento návyk nemáme, nejspíš dodávají iluzivní pocit vlastní nezávislosti.
Závislost se vytváří spíše u lidí, pro které je běžná realita takřka nesnesitelná. (…) pokud by si společnost připustila, že problém není v drogách samotných, ale v tom, že život je pro spoustu lidí zkrátka příliš traumatizující, mohlo by být ohrožující i pro cele další skupiny, které se potýkají s nějakým typem závislosti.
Kdyby mě Apolena nenasrala s divno kecama o adiktolozich, mohli mít těch hvězd pět. Především za to, že narozdíl od klasických článku Alarmu, chápu, co jednotlivý věty znamenají.
Je to určitě dobrá kniha, která stojí za pozornost, empatický a chápající náhled fajn, vložené dokumenty, zákony a tak dále jako ilustrace prima, grafický zpracování fajnový.
Jenom je to prostě mnohem víc reportáž, skoro až povídková kniha než nějak zahloubaná non fikce s daty a řešeními. Má to svoje tempo a styl, má to velké výhody, ale je to možná trochu jiný očekávání než jsem měl já. Ale to je jen změna žánru.
Co mi chybělo víc byla struktura. Obzvláště v druhé půlce jsem měl u řady kapitol silný pocit "fajn, ale proč mi to říkáš" a nahlédnutí byli čím dál tím víc epizodická, nekonzistentní. Pro mě osobně by prostá osnova "teď mluvíme o vězeních protože tohle a pokračujeme tímhle" byla výrazný zlepšení, ale to taky můžu být jen já.
Strašidelné a fascinující nahlédnutí do života v závislosti na pervitinu. Od jeho objevu v Japonsku, divokou perníkovou jízdu v hitlerovském Německu, přes znovuobjevení pervitinu v socialistickém Československu až po jeho užívání v současnosti. Kniha plná syrových osobních příběhů a střízlivých faktů. Ale také plná omlouvání toxického chování jako chybu společnosti nebo vykreslování některých postaviček jako šikovných, zvídavých a podnikavých chemiků - nikoliv jako vařičů pervitinu. Audiokniha je skvěle zpracovaná Českým Rozhlasem - od vícehlasé interpretace po prokládání rapovými skladbami, které výborně dokreslují vyprávěné příběhy. I přes místy nekritický a jednostranný pohled na problematiku stojí za poslech.
Sekce o historii mi asi zůstane v hlavě nejvíc, ale celkově tam je spousta různých lidských osudů a perspektiv (uživatelé / terénní pracovník / terapeutické komunity / ...), a velmi oceňuju hledání větších příčin a vnímání závislosti jako symptomu/důsledku. Možná bych ocenil nějakou pevnější strukturu a návaznost mezi kapitolami a méně prokládání pasáží úryvky aktuálního rapu. I když k té subkultuře patří, tak to v tom audio zpracování na mě působilo levně.
Skvelý nápad zozbierať, napísať a ľudsky podať osudy ľudí závislých na perníku. Musím vypichnúť aj skvelé ilustrácie od Tomáša Motala, ktoré rovným spôsobom dotvárajú atmosféru, hlavne ich toxickopsychotickým efektom. Hviezdu uberám za nepresnosť poňatia "závislosti", v knihe sa polemizuje o tom, či je závislosť chorobou a argumentuje sa, že nie sú konkrétne jednovýchodiskové štúdie, ktoré by toto potvrdzovali. Ale sú. A je ich veľa. Závislosť je choroba a dá sa liečiť, mimo iné je dokázaná aj genetická záťaž. Inak bravo!
Perfektní kniha. Myslím, že se podařilo vybalancovat empatii se “závislými” a protidrogovou prevenci. Ačkoli jsou příběhy lidí se zkušenostmi s užíváním čtivé, atraktivní, pochopitelné, uchopitelné, čtenář má chuť prožít si je s nimi jen na papíře. Závěrečná analogie závislosti na dávce drogy a dávce sociální podtrhuje celou myšlenku knihy. Klidně by to mohlo být delší, věřím, že je ještě spousta zákoutí, která by se dala prozkoumat, občas mi v příbězích něco chybělo, jako prvotní vhled do problematiky ale skvělé.
Hodně zajímavý téma, který je vlastně i zajímavě zpracovaný. Knížka mi od zhruba poloviny ale začala připadat taková nekonzistetní, skáče se tam od tématu k tématu podle klíče, kterej jsem nějak nerozklíčovala. (: Chvíli se řeší konkrétní postavy, najednou jsme ve vězení, pak zas s dobrovolníkem, dadada. Škoda. Dala bych tři a půl hvězdy, ale knížka má skvělý ilustrace a zohledňuju náročný téma, takže here we go - čtyři.
je to mistrovský dílo... na odbornou literaturu je to hrozně čtivě napsaný, jazyk není přehnaně složitej, dozvídáme se hodnotný informace skrz příběhy, máme vhled do různých odvykacích institucí, vězení a díky tomu mám po přečtení na užívání jinej pohled. zamyšlení nad závislostí a tím, jak se k ní společnost vztahuje, jsou krásně propojený s příběhy. lidský citlivý přístup k tématu přináší osvěžující perspektivu. doporučuju všema deseti!