Nová kniha Jiřího Kulhánka je pochmurný příběh z pochmurné budoucnosti, kdy na Zemi žije víc mrtvých než živých, kdy lží je víc než obvykle a kdy ledu je mnohem víc než whisky.
Osamělý hrdina versus mediokracie. Obrovské stroje. Technologické nestvůry. Radioaktivní spad. A ledu je opravdu hodně.
Zakladatel a nejznámější představitel české akční sci-fi. V roce 1996 získal cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nadějného nováčka a o rok později za nejlepší českou a slovenskou knihu (Cesta krve 2: Cynik). Nerad poskytuje rozhovory a vystupuje na veřejnosti. Má averzi ke skupině Kelly Family. Nejprodávanější domácí autor v rámci žánru.
Kulhánek. To je pojem, který v České akční sci-fi scéně znají úplně všichni. Je dokonce tak známý, že jeho jméno se používá jako označení specifického žánru – je to žánr, kde běží nonstop akce a stříkají hektolitry krve.
Stroncium je jedním z jeho pozdějších děl a je přijato trochu rozporuplně. Autor se tady odvázal a máme tady všechno – od virtuální reality, zombíky, Mad Maxovské kanibaly (trochu zmrzlé) až po implantáty vylepšené lovce lidí. To je asi tak hlavní chyba Stroncia - je toho přece jenom moc. Autor by potřeboval dobrého editora, který by ho plácnul přes prsty dokázal ho pořádně nasměrovat. Nápadů má Kulhánek víc než dost, jenom by se potřeboval pořádně soustředit. Druhá slabina je finále, které je typicky Kulhánkovské – autor tam na čtenáře nadšeně pomrkává stylem “Myslíš že víš co je vlastně realita a svobodná vůle?” Tenhle styl ukončení se hodí spíš do P. K Dicka než do téhle akčňárny.
Nicméně i přes to jsem si ro docela užil. Ulítlost dosahuje hranic new weird - což já miluju, pár horrorových scén taky dokážu ocenit a nakonec se těch skoro pět set stránek přečetlo skoro samo. Takže za mě tři krásné hvězda plus jedna extra za nostalgii.
Najuletenejšia autorova kniha. A to je u Kulhánka už čo povedať. Nebudem zbytočne prezrádzať, ale všetky nekonzistentnosti, ktoré si všimnete (áno, hľadajte ich!) majú význam. Postupom času sa kopia a... veď uvidíte. Kulhánkovský klasický stýl, ničím sa nevymedzujúci. Začína to byť po rokoch už trošičku únavné, ocenil by som u autora snahu posunúť sa niekam ďalej. Divoká akcia, one-linery, skoky v scenériách i zápletke - ako vždy. Možno odo mňa heréza, ale chýba trocha spomalenia, hlavný hrdina sa proste nezastaví (aj keď sa pár krát na chvíľu zasekne), nepochybuje, ničí. Občasné vedecké bludy pritiahnuté až príliš za vlasy mi tiež chvíľami vadili. Je rozdiel keď hrdina cestuje do pekla, alebo je ultra-upír. Toto by malo byť trochu viacej SCI-fi. Stále je to 4/5, najlepší český autor "Bčkovej" akčnej sci-fi nesklame. Ako oddychovú literatúru silno doporučujem. Zároveň je ako vždy zábava počítať mŕtvoly (mŕtve mŕtvoly).
Najuletenejšia autorova kniha. A to je u Kulhánka už čo povedať. Nebudem zbytočne prezrádzať, ale všetky nekonzistentnosti, ktoré si všimnete (áno, hľadajte ich!) majú význam. Postupom času sa kopia a... veď uvidíte. Kulhánkovský klasický stýl, ničím sa nevymedzujúci. Začína to byť po rokoch už trošičku únavné, ocenil by som u autora snahu posunúť sa niekam ďalej. Divoká akcia, one-linery, skoky v scenériách i zápletke - ako vždy. Možno odo mňa heréza, ale chýba trocha spomalenia, hlavný hrdina sa proste nezastaví (aj keď sa pár krát na chvíľu zasekne), nepochybuje, ničí. Občasné vedecké bludy pritiahnuté až príliš za vlasy mi tiež chvíľami vadili. Je rozdiel keď hrdina cestuje do pekla, alebo je ultra-upír. Toto by malo byť trochu viacej SCI-fi. Stále je to 4/5, najlepší český autor "Bčkovej" akčnej sci-fi nesklame. Ako oddychovú literatúru silno doporučujem. Zároveň je ako vždy zábava počítať mŕtvoly (mŕtve mŕtvoly).
Hodně velký bizarre. Na konci nevíte, jestli Kulhánkovi potřást rukou, že se všechny ty dějové plány nakonec opravdu spojí, dát mu facku, protože se to stane tak zbrkle, spálit zbytek jeho tvorby, protože všechny jeho knihy nesou naprosto stejný styl, nebo otevřít další jeho další vykrádačku všeho možného a znova si číst o berrettách, provrtávajících mozky dalších zombií/upírů/lidí v další generické Kulhánkovině o jednom muži proti světu. Pokud ho máte rádi, tak si to stejně přečtete, pokud ne, tak nohy na ramena. Nebo si přečtěte Stroncium a nic jiného, protože je vše od něj stejně úplně stejné.
Je to brak. Po přečtení první a doposud jediné jeho knihy Noční klub I, jsem si říkal, že po další už nesáhnu. Ale pak se mi dostal do ruky další kus. A když je to tak uměle vytvořená vzácnost, tak jsem se tedy začetl. Je to ulítlé, na mě až moc. Jako místy jsem se i pobavil, ale už stačilo.
Rating skreslený tým, že mam Kulhánka celkom rád, aj keď cesta k nemu nebola ľahká. A teda ten rating odzrkadľuje skôr pomer k tým jeho knihám, ktoré ma bavili. Inak ako kniha skôr na 2*. Začalo to zaujímavo, rozohralo dobre, ale potom to už bolo trápenie trošku.
Nová kniha Jiřího Kulhánka je pochmurný příběh z pochmurné budoucnosti, kdy na Zemi žije víc mrtvých než živých, kdy lží je víc než obvykle a kdy ledu je mnohem víc než whisky. Osamělý hrdina versus mediokracie. Obrovské stroje. Technologické nestvůry. Radioaktivní spad. A ledu je opravdu hodně.
Je to Kulhánek, takže pořád je to čtivá kniha plná super momentů, ale taky poměrně očekávaný konec, kdy hlavní hrdina, čirou náhodou vtělení autora, zachrání svět. Některé pasáže jsou trochu úlet, ale pořád je to kniha, která má v mé knihovně čestné místo a ráda si jí čas od času čtu znovu a znovu. Na noční klub to ale nemá, takže proto 4⭐️z 5.
Jediná Kulhánkovina, které dávám jen čtyři hvězdy z pěti, přesto pekelná jízda, přečtená v několika hodinách. Dost čtenářů knihu nehodnotí moc dobře (velká očekávání, laťka příliš vysoko), ale já bych příznivcům krvavého Sci-fi jen doporučil. ŠVÁBÍK!
Kulhánek rozhodne vie písať, a vie písať dobre. Ale toto bolo moje prakticky prvé plnohodnotné stretnutie s ním, a... 1) Kniha by mohla byť o polovicu kratšia a nič by sa nestalo 2) Ten koniec...vážne? Takže za 3,5 a dúfam že s nočným klubom to bude lepšie. Keď už to je legenda českej akčnej literatúry. Lebo čo sa týka Stroncia, čítal som aj lepšie akčnáky.
Tato kniha není špátná, je to Kulhánek. Takže je sakra dobrá. Ok. Nevymyká se, snad jen tím, že se autor pokusil své klasické řežbě dát sociopsychologický rozměr revoluce v dystopické společnosti daleké budoucnosti. Hlavní hrdina projde přerodem ze spokojeného občana, po hledaného teroristu do arcikrutovládce. Mno a mezitím kupa mrtvol.
Knížku jsem četl už před několika lety, když se dívám na datum vydání, hups, to už uteklo tolik času? Od Kulhánka jsem četl všechno kromě několika povídek a Stroncium mě moc nenadchlo. Oproti předchozím knížkám je to už za hranou překombinovanosti, některé pasáže už byly ne sci-fi, ale nesmysly. Spád knížka má, to zase ano, ale prostě už to bylo víc než moc :o)
Po precteni Nocniho klubu jsem byl zvedavy jaka bude nove vydana knizka od Kulhanka. Zadna velka euforie se vsak nekonala. Bylo to dobry, ale nijak zvlast. Klasicky je tam par opravdu dobrych vtipu, kde si pekne hraje s cestinou,ale celkove to nestaci.
Jedna cast ale presto vycniva, uvodni scenka, uplna parada pro jakykoliv LARP ci tak.
Pro mne je to asi nejslabší autorova kniha (i když s ní teď zdatně soupeří Vyhlídka na věčnost) a mírné zklamání ještě umocnilo předlouhé čekání na její vydání. Přesto je to dobrá knížka a rád si ji přečtu znovu.
ta nejbéčkovější knížka co jsem kdy četl. Kdyby byli Tarantino s Rodriguezém ještě mladí a nápadití a měli 800 000 000 $ tak tohle natočí a bude to dobré.