Hranice stínu

by Jan Čep

Kniha obsahuje jediný román tohoto českého spisovatele žijícího po roce 1948 v emigraci, který zobrazuje dramatickou cestu moderního vykořeněného člověka k nalezení vlastní identity, a povídkový soubor Modrá a zlatá.

Genres: Czech Literature

262 pages, Hardcover

First published January 1, 1935

About the author

He was born in 1902 in the village of Myslechovice near Olomouc to a family of peasants. After completing his studies at the Gymnasium in Litovel, from 1922 to 1926 he studied Czech, English and French linguistics at Prague University. In 1926, he joined Josef Florian's Christian community in Stará Říše and worked in its publishing house as a translator. But after he was seduced by Florian's elder sister, he returned to Prague and worked as a translator for the publishing houses Melantrich and Symposion. After the German occupation of Czechoslovakia, he returned to his native village and led a solitary life out of politics and public life. He only corresponded with his best friend, the poet Jan Zahradníček (their correspondence was published in the 1990s as a book) and made visits to a Dominican cloister in Olomouc to see his other friend, a monk, theologian and literature critic named Silvestr Maria Braito. After the end of WWII he returned to Prague and worked as an editor in the Vyšehrad publishing house.

After the communist takeover in 1948, Jan fled into exile and lived in France. His friends that stayed, such as Jan Zahradníček, were subjected to cruel persecution. The poet Zahradníček was sentenced to 13 years of prison for his "anti-socialistic thinking" and died a few weeks after being released from prison in the 1960s.

In exile, Jan Čep lived in Paris (1948-1951) and in Munich (1951-1954) where he became a commentator in the Czech section of Radio Free Europe. In 1954, he returned to Paris, married, and became an essayist and free journalist. He died in exile in 1974 in Paris. -wikipedia

Reviews

[Richard Skolek · Rating 5 out of 5]

Krásně napsaný román o zvláštních postavách. Většina z nich se zmítá mezi dvěma extrémy, táhne je to zároveň nahoru i dolů. Chtějí žít v souladu s Bohem, být tu trochu užitečné, nenechat se zlomit ranami osudu, nějaká vada charakteru či nepříznivé okolnosti jim to však kazí. Jsou jaksi „zaseknuté“ a netuší, jak dál.

Bylo mu třicet let, kolem rtů se mu už lehce rýsovaly dvě vrásky, oči se dívaly trochu unaveně ze zahnědlých víček. Celý výraz jeho tváře byl trochu zatrpklý jako u lidí, kteří mají za sebou spoustu promrhaného času a pod nohama střepy sesypané ctižádosti.

Mnohé zůstává nedořečeno. Autor často zdůrazňuje pomíjivost a osudovost věcí, nezřídka se zdá, jako by věděl, že brzy přijde další světová válka (ačkoliv román vyšel v roce 1935). Na příběhu tu tolik nezáleží, hlavní je vnitřní život postav.

„Přišel jsem sem jako ty,“ ozval se za chvíli Jan Šimon. „Když nebylo důvodu, abych byl tam nebo onde, vrátil jsem se do kraje, který mi byl dán. Myslil jsem na něj pod trojím nebem, viděl jsem stékat slunce po listí naší zahrady a čichal jsem ze spaní vůni naší hlíny, když se rozsýpá za pluhem – a když jsem se vrátil, měl jsem pocit, že se stalo nedorozumění. Jsem tu zbytečný, a co bych mohl dělat, mi nestojí za to. Navršil jsem už na sebe tolik hanby, že by to stačilo k zoufalství. A přece si nemohu zoufat.“

Je to každopádně čarovná kniha.

[Dana Filipová · Rating 5 out of 5]

Čepa jsem objevila a zamilovala si ho v devadesátkách. Teď jsem si po letech pustila Hranici stínu do uší a jsem znovu okouzlena. Ani slovo navíc, jemné předivo životních osudů, klid, pokora, ale i hledání a vášnivost. Je to trochu smutné, a přece nadějeplné čtení, občas tě až zamrazí, abys vzápětí ucítil pohlazení přímo po stěně srdce... Těžko se mi o tom píše, jeho povídky i tento román jsou zvláštně chvějivé a něžné. Poetické a ani trochu mentorující hledání smyslu života skrz Boha a vyprávění…

[Magda Kubickov · Rating 4 out of 5]

Byla jsem příjemně překvapena, i když to čtení šlo na můj vkus trochu pomalu ale co taly čekat když he tu tolik pohledů, ze kterých lze na příběh pohlížet, psychologický i náboženský. Dost mi to připomínalo Petrolejové lampy, které vyšly téměř o deset let později. Kdybych o téhle knize měla mluvit u zkoušky, zlobit se nebudu.
4*

[Marsi · Rating 2 out of 5]

Bylo to oukej. Nic víc, nic míň. Rozhodně se v knize našly překvapivé momenty, líbilo se mi vzpomínkové vyprávění autora, nicméně v konečném důsledku to bylo všechno takové "nijaké".