Ó kdežpak

by Ivan Wernisch

... Samizdatem se šířily sbírky Žil, nebyl (1978) a Zasuté zahrady (1982), v nichž hlavním duchem je dadaisticko-absurdní atmosféra bláznivých minipříběhů, kterým dominuje blbost a krutost dějin, připomínajících loutkové panoptikum. Výbor z těchto textů, stojících na pomezí poezie a prózy, přinesly soubory Ó kdežpak (1991) a Doupě latinářů (1992).

Genres: Poetry

104 pages, Hardcover

First published January 1, 1991

About the author

Narodil se v hlavním městě Protektorátu Čechy a Morava. V matrice Pražského německého stavovského úřadu je zapsán jako Johann Wernisch. Dětství prožil na mnoha místech, byl městským i venkovským hochem. Čtyři roky studoval na Vyšší průmyslové škole keramické v Karlových Varech, pak vystřídal více než dvacet všemožných zaměstnání, nyní nedělá téměř nic. Až vyroste, bude námořníkem.

Reviews

[Vanda · Rating 5 out of 5]

Syn dostal za úkol naučit se nazpaměť báseň o nejméně dvanácti verších. Dala jsem mu hromadu knih, ať si vybere a zvolil jednu z Jirousových básní, z Magorových labutích písní. Jenomže.. to je těžká věc. Pro jedenáctileté dítě. Samá složitá myšlenka, to se špatně pamatuje. Nakonec jsem se rozhodla mu pomoci a udělat předselekci (když ani po týdnu báseň v hlavě nebyla) i pročetla jsem mnoho poesie. Říkanky a veršovánky s dějem pro děti mi přišly prostě pod jeho úrověň, Morgensterna brali nedávno ve škole, chtěl něco jiného, potřebovali jsme něco, co se i rýmuje, aby si to lépe zapamatovat, ale nechtěla jsem báseň o smrti, alkoholu, milování, mamince ani jaru. Legrace to nebyla. Nakonec nás zachránil Ivan Wernisch, takže díky :)

Lež

Když píšeš, tak lež
Lež jako věž

Ale co s věží,
kterážto leží

Neleží, kráčí,
nekráčí, kráká
a mně je smutno,
neboť se smráká

Smráká se, smráká
a co dál

Vezmi ty lži
a hned je spal

Ach spal bych, ale
kde a s kým

Lež si s kým chceš

Ach ano, vím:
všecko, co chci, je
rým a šprým

[Jassmine · Rating 4 out of 5]

S Wernischem mám hodně podivný vztah. Po jeho první knize (Plop! ... název je delší, ale zcela jistě bych ho zmrvila) jsem získala dojem, že jeho knihy budu milovat, ale ta druhá mě naprosto minula (Růžovejch květů sladká vůně). Můj třetí pokus o Wernishe se nachází někde mezi nimi. (Je zajímavé, že z těchto třech knih je Plop! hodnocen bezkonkurenčně nejhůř...)

Velký dům
Samota potřebuje zdi
Samota má velký dům
Samota prostírá na celý stůl
Stůl samoty je prostřen
pro mnoho přátel

Samota je velký dům
plný skříní a chodeb
nedovíravých skříní
chichotavého ticha,
truhlic a výklenků
zlostného vzlykotu,
truhlic vzlykotu a zalikavé záště
s víky nedolehavými

Samota nikdy nespí sama
Nikdy není jen žena
Nikdy jen muž
A z matné prázdnoty
zrcadel před svítáním
vycházejí příšery

Problém je, že jsem zkrátka měla chuť na něco pozitivnějšího a ne na dardu plnou reality... To ale rozhodně není chyba tohoto výboru. Jen znamení shůry, že někdy se vyplatí přečíst si, co se píše na obalu knihy...
P.S. Kniha je velmi jednoduše a pěkně graficky upravená. Je skutečným potěšením držet ji v rukou.