Jakub Arbes (12. června 1840 v Praze na Smíchově – 8. dubna 1914 tamtéž) byl český spisovatel a novinář. Sympatizoval s májovci, ale nepatřil k nim, protože tvořil za jiných okolností než oni.
V rodném Smíchově strávil celé mládí. Chodil v letech 1851 až 1854 do farní maltézské školy u P. Marie Vítězné na Malé Straně. Pocházel z chudých poměrů a měl se jít učit obuvnictví. Měl však velmi dobré známky ve škole a proto jej rodiče poslali na studie. Začínal na nižší reálce u sv. Jakuba, kde se seznámil s Juliem Zeyerem. Pak pokračoval na novoměstské vyšší německé reálce v Mikulandské ulici, kde poznal Jana Nerudu jako učitele češtiny. Na škole zůstal do roku 1859. Poté sice od roku 1859 studoval v Praze polytechniku, ale více se věnoval jiným oborům a stal se žurnalistou a spisovatelem.
V roce 1867 začínal v redakci časopisu Hlas, krátce poté odešel do Kutné Hory do redakce jiného časopisu Vesna kutnohorská. V polovině roku 1868 se vrátil do Prahy, kde se stal odpovědným redaktorem Národních listů. Dále zde působil jako redaktor do r. 1877, tedy i v období, kdy se musely přejmenovat na Naše listy, stal se jejich majitelem. Zároveň psal do řady jiných listů na venkově. Za své články a vedení Národních listů byl německou porotou odsouzen na 15 měsíců, které strávil ve vězení v České Lípě (1873 – 1874).Po propuštění z vězení se do redakce Národních listů nevrátil. Krátce byl v redakci staročeského časopisu Politik, ovšem i odtud byl propuštěn. Arbesovo vězení v České Lípě
V letech 1876 – 1879 působil jako dramaturg Prozatímního divadla, pak toto místo ztratil a už natrvalo se živil jako svobodný spisovatel a novinář.
Patřil k okruhu satirických novinářů. Spolu s Mikolášem Alšem vydával satirický časopis Šotek (1880 – 1881). Obdobných časopisů založil několik: Volné slovo, Hlas předměstí, Věstník Jednoty řemesel, Slovenský kalendář. Mnohdy psát veřejně nesměl a nacházel útočiště ve stolní společnosti Mahábhárata.
V průběhu své literární činnosti si vytvořil velice oddaný vztah k Janu Nerudovi, kterého považoval za svůj vzor. Dalším vzorem mu byl Karel Hynek Mácha, ke kterému choval obrovský obdiv. Tito jej inspirovali i v jeho bohaté literární činnosti. Rozluštil deník K. H. Máchy, který popisoval jeho sexuální hrátky s milenkou Lory a vůbec jeho sexuální život.
Volil náměty ze současného pražského života. Jako člověk byl velmi svérázný a podle toho vypadají i některá jeho témata. Zavedl nový způsob literární tvorby – romaneto, tj. obsáhlejší povídka s dobrodružným, napínavým dějem. Jsou zde dramatické zápletky s překvapivým zakončením. Námětem jsou neobvyklé jevy, tajemnost, která nakonec najde racionální vysvětlení. Vychází z rozporu mezi dokázanými věcmi a věcmi mezi nebem a zemí. Hlavními postavami jsou vědci nebo studenti. Připomíná romantismus. Socha na Arbesově náměstí v Praze na Smíchově
Pro prvky fantastiky ve svém díle (zejména Newtonův mozek a Poslední dnové lidstva) je dnes Arbes řazen i mezi autory sci-fi.
Jakub Arbes zemřel 8. dubna 1914 v Praze, pohřben byl na Malvazinkách.
(3,5 ⭐) Atmosféra příběhu byla skvělá, přítel hlavní postavy je hrozně zajímavá postava a celé téma toho eskamotérství bylo nečekané a vítané. Byla jsem ponořena do příběhu a přítelův monolog o smyslu života byl úžasný. Sestup do šílenství hlavního hrdiny jsem úplně hltala a četla jsem stranu za stranou. Ale výčet bitev v části, kde cestují časem byl hrozně zdlouhavý a konec díla mě vůbec nenadchl. Čekala jsem lepší zakončení a vysvětlení příběhu celkově než to, čeho se mi dostalo. Kdyby bylo zakončení lépe promyšleno, přemýšlela bych nad čtyřma hvězdama, ale myslím že 3,5 je akorát... Ale první polovina na ty čtyři je :)
PS: jako vždy u mých recenzí... Ta teplá energie dvou hlavních postav tu byla a byla tu velká 👀
To bylo příjemné čtení! Jazyk trochu zastaralý (takže aspoň pro mě občas náročná četba), a ano, konec prvního romaneta mě trochu zklamal. To ale bihatě nahradilo romaneto druhé. Ve finále se mi oba příběhy vážně líbily, a ještě chvilku se nad nimi asi občas zamyslím.
Jako vážně? Nenašel Autor žádné jiné východisko, než že se hlavní postava na konci probudí a zjistí, že všechno byl jen sen? Nudaaa. A styl psaní je někdy přímo odrazující, jinak myšlenky asi dobré a souhlasím s tím protiválečným motivem.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Romaneto se zajímavým nápadem a nečekaným závěrem, plné fantastických představ. Místy to však bylo poněkud zdlouhavé, například výčty bitev skutečně nudily. Musím pochválit část, v níž hlavní hrdina putuje bludištěm chodeb, z níž je velmi patrná inspirace E. A. Poem. Celé dílo je protkáno opěvováním vědění, studia a odsuzováním války, která nás, dle slov autora, provází od počátku věků.
The story is even interesting and it is at times reminiscent of Poe, but what kills it for me is the garrulity, too much superlatives and two words to say where one would suffice.