Dějiny Islandu jsou dějinami obdivuhodné životaschopnosti malého národa v tvrdých přírodních podmínkách. Jejich první fáze je pozoruhodná i v rámci obecných dějin. Po osídlení ostrova založili potomci přistěhovalců z Norska roku 930 suverénní středověký stát, jehož pilířem byly instituce starogermánských sněmovních svazů. Ty však záborci pustého ostrova přizpůsobili novým podmínkám, obohatili je o prvky takřka moderní parlamentní demokracie a rozvinuli na vyšší vývojový stupeň, k jehož realizaci ostatní Germáni už nedostali šanci. Tento stát fungoval po tři století a Islanďanům se během té doby podařilo vytvořit slušnou materiální kulturu a vynikající písemnictví. Díky podnětům z křesťanské literatury a domácí vypravěčské tradici si osvojili specifický žánr dějepisectví – ságy, které nám umožňují vhled do islandských poměrů zevnitř. Jsou mj. autentickou výpovědí o bojích domácích předáků o moc, které roku 1264 vyústily do podrobení se norskému králi a zařazení Islandu do struktur lenního feudalismu, všude jinde na severu již dávno běžných. Totální stagnace ekonomického vývoje a civilizačního růstu postihla Islanďany po násilné reformaci, tehdy již ze strany dánského krále, a po zavedení dánského monopolu na veškerý islandský obchod. Z dlouhodobého strádání a úbytku energie se Islanďané vzpamatovali až s procitajícím národním hnutím v 19. století a během 20. století, zejména po vyhlášení samostatné republiky v roce 1944 se dopracovali jedné z nejvyšších životních úrovní v současném světě.
Pokud se chcete dozvědět všechno podstatné o historii téhle zajímavé a izolované ostrovní zemičky, navíc přístupnou a zábavnou formou bez topení se v letopočtech, sáhněte po téhle knize a určitě budete spokojení, stejně jako já. Edice Dějiny států prostě nezklame, mám jí doma v knihovně plný regál a nelituju jediné koruny, kterou jsem do toho kdy dal.
Tak jako první recenze zde musím uznat, že úprava knihy a kvalita korektury je na povytažení obočí - v dnešní době je to ale velmi častý jev. Proto mě to tolik nezajímá. Co víc, už mám za sebou hned několik historických knih z nichž byla použitelná jen červenající se kniha z dob před revolucí a knížka psaná téměř pro základní školy, a tahle je konečně tím, co jsem od všech čekala. Zajímavý popis, nezabarvený žádnou ideologií, který ukazuje nejen na kdo vládl a jaká je ekonomika, ale i charakterizuje lidi a přidává špíčky, které si člověk snadno zapamatuje. Autorka prý přitom není historik a máme jí to prominout. Tedy, kdyby takhle psali knihy všichni nehistorici, navrhuji sníst historiky.
Poměrně vyčerpávající pohled na dějiny Islandu. Kladně hodnotím obsahovou stránku, ovšem musím jedním dechem dodat, že stránka formální je otřesná. Na každé třetí stránce se nachází nějaká stylistická nebo i gramatická chyba (nejčastěji shoda přísudku s podmětem). Vzhledem k tomu, jaká je paní autorka kapacita, a k tomu, že byla kniha odborně revidována hned dvěma pány, je to trochu škoda a snižuje to mé původně plánované stoprocentní hodnocení o hvězdičku dolů. Přiznám se, že byly pasáže, u nichž jsem vážně uvažoval, že dám nakonec hvězdy pouze tři.