Co se týče Kotlety, je každému jasné, že nemůžeme očekávat literaturu nabitou světovými problémy a symbolismem, který by zahanbil i Sovu. Fanoušci očekávají krvavou řežbu, sex, další krev a, přiznejme si to, tzv. „brak“. Ale to je přesně ten důvod, proč ho začít číst. Ne každý brak je totiž brak, jak si ho představujeme.
Za svou kariéru se autor značně posunul od upírských krváků přes erotikou oplývající kusy až k nynějšímu cyberpunk tématu. Otázkou je, zda šlo o změnu k lepšímu.
Co se world buildingu týče, vytvořil zajímavý svět téměř bez mezer a, dejme tomu, logicky fungující. Jen si mohl víc pohrát se cyberpunkovými motivy, do nichž je příběh zasazený. Oceňuji transmrdky , letorky a dalších pár drobných detailů, nicméně bylo jich málo a nedá se říct, že by se tolik lišily od věcí, jaké vídáme v knihách zaměřených do bližší doby. Zrovna v tomhle případě tedy méně rozhodně neznamenalo více.
Hrdina byl, jako vždycky, morálně pevný, ale vůbec ne morální, sympaticky sarkasticko-cynický „zmetek“, který si chce dělat svoje, ale náhodou zachrání „svět“. Je to typ hrdiny, který jde Kotletovi velmi dobře, jenže po několika opakováních se prostě omrzí (asi jako každá jiná šablona, pro níž si však sem tam schválně chodíme). Kromě toho se i v jeho samotném charakteru objevovalo několik nelogičností, což by se asi stát nemělo vzhledem k tomu, jak málo rozvinutých postav jsme na 300 stránkách potkali. Zbytek osazenstva knihy, přestože byl předmětem jednání, byl v podstatě tak vedlejší, že ani nestojí za zmínku. A to ani autorovi, jelikož šlo o postavy poměrně ploché s jen částečně načrtnutou backstory a křiklavě (a zkratkovitě) vybarvenými charaktery (pokud měli to štěstí a vůbec nějaké dostali).
A nakonec něco k samotné lince. Tentokrát šlo o pokus o detektivku. Potíž je v tom, že dopadl opravdu jen jako pokus. Přestože tam byla jistá snaha o vyšetřování, nakonec se všechno vyřešilo naprosto náhodně, samo a s vyšetřováním to vůbec nesouviselo. Jako bývalý (a přesto duší současný) „fízl“ by si měl hlavní hrdina počínat lépe. Jako by zápletka ani nebyla naplánovaná, prostě vznikla a když pak docházel limit stránek stanovených ve smlouvě, bylo třeba ji nějak vyřešit a tak z nebes sestoupil pověstný deus ex machina a prostě ji před postavy slavnostně položil. Což čtenáře, který opravdu očekává nějakou aspoň slabou detektivku, zrovna nepotěší.
Na druhou stranu musím ocenit Kotletův styl, krátké a rychlé obrazy, díky nimž kniha hezky odsýpala a cynický humor, který vás prostě vtáhne do děje, ať už chcete nebo ne. Za vedlejší produkt lze považovat silnou kritiku současné masovosti, politiky a nezdravě rostoucí korporátní moci. Sympatické byly i lehce filozofické části o revoluci a jejích následcích, které, ač nezáměrně, jako by k roku 2020, kdy kniha vyšla, patřily. To vše však bylo pouze vedlejším produktem, nečekejte od toho žádného Komárka.
Celkově bych knihu zhodnotila asi jako Cyberpunk (pokud se budeme držet tématu). Milá, úsměvná, s nadšením očekávaná, ale se spoustou bugů, kterým se dalo pohodlně vyhnout. Pokud se však chystáte na Kotletu jako nováčci, není tato kniha vůbec špatnou první volbou a zajisté si u vás získá vyšší hodnocení.