Bílá Voda

by Kateřina Tučková

Dlouho očekávaný přelomový román o ženách, víře a zlu

Bílá Voda. Takto poeticky se jmenuje pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Právě sem o několik století později přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí, která ji přivedla na pokraj sebevraždy. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim zosobněný démonickým páterem Plojharem odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy dostala na výběr: vrátit se do civilního života, nebo s ostatními sdílet jejich příští osud. Nezaváhala ani na okamžik. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a vystavena ponižování v komunistickém kriminálu i mučení, aby se vzdala víry v Boha. Marně. Lena však zjistí, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a brzy pochopí, že démoni obcházející minulost bělovodských řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.

Genres: Czech Literature, History, Historical

Audiobook

First published April 7, 2022

About the author

Kateřina Tučková (nar. 1980) vystudovala dějiny umění a bohemistiku na FF MU v Brně, v současné době pracuje jako kurátorka. Debutovala novelou Montespaniáda (2006), v roce 2009 vydala román Vyhnání Gerty Schnirch, za který obdržela cenu Magnesia Litera 2010 – Knižní klub Cena čtenářů a byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, Magnesii Literu za prózu a Cenu Jiřího Ortena. Je autorkou několika odborných publikací z oblasti českého výtvarného umění, na pomezí historie a krásné literatury se pohybuje beletrizovaný životopis Můj otec Kamil Lhoták (2008).

Reviews

[Jan Němec · Rating 3 out of 5]

Roman-kamion: pomaly, tezkopadny, trochu nemotorny, bez radosti z jizdy; ale nekdo vsechny ty traumata a krivdy prevazet musi.

[Adéla Krásová · Rating 4 out of 5]

Asi do 4/5 je ta kniha dokonalá, po přečtení to musím upravit jen na "skvělá." Myslím, že ve snaze vypointovat příběh zašla autorka až do extrému, který možná příběhu trochu uškodil. Tím nemyslím zázraky, které se v knize objevují, ty jsou naprosto v pořádku – příběh je příběh a je poctivě řemeslně odvyprávěný, navíc i já jsem "realista, takže věřím na zázraky." Námět je dost unikátní, člověka asi nenapadne, jak zajímavé postavy lze najít v tak zdánlivě homogenní skupině, jako je řeholní společenství. Stejně jako u Žítkovských bohyň však nejde o žádnou "feel good" četbu – komunisti zvířecky decimovali kohokoliv, kdo si po roce 1948 zachoval rovnou páteř. Tenhle příběh je o tom, že ani revoluce nebyl pro svobodomyslné věřící a ženy v církvi happy end, což není pro lidi, kteří se v tom trochu pohybují, žádné překvapení. Ale Bílá voda hraje na moje nejhlubší spirituální struny. Přesně formuluje moje dosud nevyřčené pocity ohledně církve, kléru, víry a osobní spirituality, a navrhuje cestu, která určitě není snadná, ale asi je jediná možná.
Co dělá čtení o tragických osudech bělovodských řeholnic snesitelnější (a čtivější), je humor. S. Evarista a m. Tobie jsou prostě vtipné; jejich humor je stejně jako jejich životy trochu hořký a cynický, ale zároveň naplněný nadějí a vírou. Nápaditý způsob odvyprávění příběhu a přístup ke dvěma časovým rovinám je zpracovaný perfektně. Rezignační dopis ref. Burdové jsem četla nahlas manželovi. Takových pasáží, které jsem četla několikrát, abych si je vychutnala, tam bylo několik. Miluju tu knihu. Škoda jen poněkud neuchopitelné plochosti hlavní hrdniky - něco bližšího se o ní dozvíme až v druhé polovině knihy, ale její příběh je vlastně možná jediný, který mi nepřišel perfektně autentický, nedokázala jsem se do ní moc vcítit.

[Hana Kubikova · Rating 5 out of 5]

Fascinující kniha, která vám nedá moc příležitostí se od ní odtrhnout. Ač má skoro 700 stran, přečetla jsem ji v poměrně krátké době a opravdu se každý den těšila, jak ji zase otevřu. Prostě velký román.

Více tady: https://naskokjinam.blogspot.com/2022...

[Kristína · Rating 5 out of 5]

Bílá voda je fenomenálna kniha Kateřiny Tučkovej, s ktorou som strávila desať dní. Možno ju raz budú nazývať opus magnum, to povedať neviem, ale môžem potvrdiť, že táto kniha sa číta úžasne. Zápletka a aj celé pozadie románu je veľmi zaujímavé, rozhodne je to téma, ktorá by sa mala objaviť vo viacerých knihách.
Na záver len chcem povedať, že mi chýbajú mi takéto knihy v slovenskej literatúre, ale možno raz sa dočkám. Určite vrelo odporúčam!

[lanius_minor · Rating 4 out of 5]

Nad tím, jestli se mi románová Bílá Voda spíš líbí, nebo spíš ne, jsem se musela poctivě zamyslet. Výsledek: 4 hvězdičky a obšírnější příspěvek na blogu: https://www.laniusminor.cz/post/bila-...

[Zuzulivres · Rating 3 out of 5]

3.5
Skoda tej zbytocnej vaty okolo toho, lebo inak nosny pribeh bol vyborny. Okresat tak o 200 stran a citalo by to asi viac ludi. Vobec ma nebavili tie listy a vacsinou som ich preskakovala alebo iba prebehla ocami, na nacrtnutie situacie a suvislosti ich stacilo menej.

[Cherry · Rating 4 out of 5]

Velice těžká kniha na hodnocení. Na jednu stranu je příběh Bělovodského kláštera a jeho obyvatelek opravdu velice zajímavý a nabízí unikátní náhled na složité období komunismu z pohledu církve. Tučková v tomto ohledu prostě jako vždy exceluje. Na druhou stranu je problém se k tomu příběhu v knize prokousat a mezi všemi těmi dokumenty a vsuvkami tu hlavní dějovou linku najít . Já chápu a vlastně i oceňuji co se Tučková snažila v knize dokázat. Všechny ty vložené dopisy, záznamy a zprávy čtenáři opravdu navazují pocit, že je nejen autorka ale i čtenář sám historik a sedí někde v archivu a odhaluje historii. Problém je že čtenář je v první řadě prostě čtenář, a těchto dokumentů tam bylo až příliš moc a byly až příliš dlouhé. Myslím že se Tučková prostě příliš nechala unést svou profesí. Tady dle mého názoru měl více zasáhnout editor, a jsem tak trochu přesvědčená, že kdyby to napsal kdokoli jiný než Tučková, tak by tomu tak bylo. Knize by opravdu velice prospělo, kdyby byla alespoň o sto stran kratší. Takhle mi nezbývalo než spoustu stran přeskakovat, protože deseti stránkovou komunistickou stranickou zprávu se mi prostě číst nechce.

Kdyby to šlo, dala bych knize tři a půl hvězdičky, ale takto jsem nucena dát hvězdičky čtyři, ale tak trochu po učitelsku s puntíkem :)

[Štěpánka Levá · Rating 5 out of 5]

Jedno velké doporučení všem. Silný příběh založený na skutečných událostech. Napsáno je to velice čtivě.

[Veverka · Rating 5 out of 5]

Navzdory rozsahu to uběhlo až moc rychle.
Příběh začíná ve smutně proslulých padesátých letech tentokrát neznámým pohledem ženské části katolické církve. Vždy může být ještě hůř, tady platí. Poté lehké rozvolnění a naděje 68, by pak rána dopadla znovu, tentokrát s větší zákeřností. Dovršení v polistopadové době, která rozhodně s nápravou nespěchá...
Fiktvní příběh, který vede k zamyšlení - reputace katolické církve v CS a vliv komunistické propagandy. A pak ženská otázka, rovnoprávnost ve společnosti a církvi, mocenské boje, odpuštění/ pochopení či spravedlnost.
Prostě bylo to super, za mě i světové. Jenom těch linek mi přišlo dost a hlavní příběh Bílé Vody se místy ztrácel.

[Vít · Rating 4 out of 5]

Znám už od Kateřiny Tučkové pár těch nejznámějších věcí, zejména Žítkovské bohyně, Vyhnání Gerty Schnirch a tak jsem trochu věděl, co mám čekat. Bílá Voda je ale daleko rozsáhlejší a ambicióznější věc. A silná.
Hlavně první polovina mě hodně zasáhla a vtáhla dovnitř, to se prostě nedalo jen tak lhostejně prolistovat. Už vůbec ta představa několika set jeptišek, namačkaných do rozpadajícího se kláštera uprostřed ničeho a vydaných na milost a nemilost místním okresním diktátorkům. A osobní příběhy řady z nich tomu ještě dodávaly další rozměr, navíc ta (mě dosud neznámá) legenda o Vilemíně Přemyslovně, prostě skutečně je to něco.
A přestože ke konci už to trošku ztrácelo náboj i uvěřitelnost a možná to mohlo mít o nějakých pár desítek stran míň, rozhodně doporučuju všem bez rozdílu věku, pohlaví a samozřejmě i náboženství :)

[Nataša · Rating 4 out of 5]

Netajím sa tým, že mám rada súčasnú českú ženskú tvorbu (však to spomínam všade, kde sa len dá!), a ešte sa mi nestalo, aby som čítala niečo od českej autorky, čo by sa mi nepáčilo. To že sa mi BV páčila, tak nikoho neprekvapí. Aj napriek téme a atmosfére som z knihy nadšená - tak ako všetci ostatní -, ale predsa sa niečo nájde... menej je niekedy viac. Veľa liniek, osudov, pohľadov, tém, motívov - skrátka bolo toho na mňa priveľa a dej okolo Bílej vody sa miestami strácal. Takú menšiu výhradu mám aj k častiam, ktoré sa zaoberajú hl. hrdinkou - Lena. Jej časti mi prišli ako vsuvky, ktoré úplne nesedia do rozprávania o BV. Ak mám byť úprimná, viem si to predstaviť ako samostatný román. BV podáva veľmi komplexný pohľad do minulosti o cirkvi, perzekúcii, rádových sestier,... je to miestami silné, smutné a aj neuveriteľné.
P.S. Teším sa na interpretácie!

[Alenka of Bohemia · Rating 2 out of 5]

Bílá voda byla knihou, na kterou jsem se dlouho těšila. Bohužel je také mým největším zklamáním za dlouhou dobu. Jistě oceňuji zvolené téma, tolik dlouho zanedbávané a nezpracované, stejně tak oceňuji diskuzi o roli žen v katolické církvi, ovšem co je to platné, když příběh se na 700 stránkách ztrácí? Věčné opakování stejných informací, až groteskní odhalování příbuzenských vztahů, a pouze dlouhé, úmorné popisování jednoho příkoří a bolesti za druhou. Měla jsem tu nejlepší vůli, ale nakonec jsem se nutila knihu číst po krátkých segmentech, protože nebylo v mých silách zvládnout více než několik stránek najednou. Čtení by mělo být poutavým zážitkem, ne povinností.

[Tereza Jahodová · Rating 5 out of 5]

Tohle je totální masterpiece! Jednak je to skvěle napsaný, dobře se to čte, má to bohatej jazyk. Ale hlavně je to úplně neuvěřitelnej příběh o historii církve a ženských řádů v komunistickym Československu. Spoustu jsem se toho dozvěděla, protože je to založený na pravidivých událostech - o náboženství, o perzekuci katolický církve, o řádových sestrách. Zároveň je tam bezpočet motivů, který jsou aktuální, protože hlavní časová linie se odehrává v současnosti. Je to strašně komplexní a po všech stránkách skvělý, rozhodně doporučuju!

[Marcela Kleinbitch · Rating 3 out of 5]

Přiznám se, že příliš nechápu tak velký obdiv k téhle knize. Román, který se však místy jeví jako historický exkurz (což není), je za mě příliš dlouhý, příliš černobílý (tolik postav obrácených z extrémních podmínek na církevní cestu, to je opravdu neuvěřitelné). Nebylo to špatné, ale těšila jsem se, až budu mít dočteno.

[Kac Fiser · Rating 4 out of 5]

Mohutná záležitost, která v druhé půlce dost ztrácí dech a některá rozuzlení jsou až moc mimo nebo mi přijdou nedotažená a nevyužitá. První půlka ale 10 hvězd z 5, to mě málem sežralo za živa.

[Freckles · Rating 4 out of 5]

Jen taková bezvýznamná poznámka na okraj – jak může někdo přečíst přes šest set stran dlouhou knihu, a přesto si nezapamatovat tak primitivní věc, že název knihy, Bílá Voda, je jméno města, a tudíž, podobně jako Karlovy Vary nebo Hradec Králové, píšeme obě písmena velká? Poslední rok a půl mě nepřestává fascinovat, v kolika recenzích, ba i ve článcích od údajně profesionálních novinářů, to je blbě.

[Pali Jen · Rating 5 out of 5]

Nebyť samotného faktu, že je to Tučkovej kniha, nie som si celkom istý či by som po knihe s takouto témou siahol z obáv, či to nebude na mňa príliš religiózne.
Celkom určite by to v tomto prípade bola chyba! Autorka ňou opäť potvrdzuje svoje kvality.
.
Kniha je výborne dokumentaristicky prepracovaná s akurátne nadávkovaným a vystavaným skutočno-fiktívno-historickým príbehom. Pozorujem na sebe, že podobne ako u Tokarczukovej, aj Tučkovej vety, zvolené slová, myšlienky postáv a spôsob vyjadrovania mi imponuje tak, že by kľudne mohla písať o čomkoľvek. Teda rovno môžem konštatovať, že obe sú v posledných rokoch moje najobľúbenejšie autorky.
..
Lena Lagnerová uniká svojej duševnej letargickej ochabnutosti a dostáva sa na odľahlé, horami ukryté miesto česko-poľského pohraničia. V kláštore vedenom rehoľnou sestrou Evaristou v bielovodských lesoch hľadá útočisko v zabudnutí. Je to miesto presiaknuté mystikou, transcendentálne, kde zo všetkého cítiť božskú nadprirodzenosť, avšak Tajomno prítomnosti definuje aj tajomná Ponurosť minulosti.
.
Cez denníkové zápisky, listy a správy sa s Lenou dozvedáme o povojnovej honbe komunistického režimu na cirkev, na cirkevných hodnostárov a mníšske rády. Človek nemusí sympatizovať s cirkvou alebo byť jej priamou súčasťou, či príslušníkom, aby mal jasno v tom, čo je zlé a čo nie, aby pochopil čo je nekompromisné presadzovanie totalitného bezprávia.
Politické hry "cirkevných súdruhov" odstraňujú nepohodlných zo svojich radov pri vzývaní Červeného slova v duchu prenasledovania, vyhnanstva alebo rovno uväzňovania do okov komunizmu.
.
V románe je výrazná a každou stranou viac prítomná feministická rovina, ktorá odtajňuje práva a postavenie žien rehoľných aj tých (ne)obyčajných.
Silné ženské hrdinky a ich posolstvá ma podobne ako pri Žitkovských bohyniach uchvátili.
Surmena, Dora, Lena, Evarista…viac takýchto hrdiniek do príbehov!

[Knihorožec · Rating 5 out of 5]

Tahle kniha je nádherná.
Víc o ní pravděpodobně napíšu později. Ale jde o jeden z nejpřekvapivějších čtenářských zážitků posledních let. Nádherná...

[David Wagner · Rating 2 out of 5]

Je to jednoznačně monumentální dílo, které muselo vzít obří práci.

A právě proto otevírá tolik otázek, kde nejčastější je PROČ. Téma je zásadní, autorka umí psát, věnovala všemu jiste mnoho výzkumu...a pak to hrozně divné hází do kotle.
Fiktivní postavy jsou super. Až do chvíle, kdy nejsou, protože jsou DOSLOVA stejný jako historický, jenom tak nějak horší (Plojhar!!). Zázraky nevadí, pokud něco říkají. Centrální postava je neuvěřitelná nezničitelna superhrdinka, která...není nijak zajímavá, no. A pak se k tomu přidá vskutku prapodivná potřeba vše propojit divnou telenovelou a pochybnou detektivkou. Celá přítomna kritika církve je jednoznačně na místě - ale je tak přehnaná, tak dotazena do absurdna fiktivním super feministickym řádem že to ve výsledku pálí jako spousta minutych příležitosti. A možná jenom stačilo, aby tomu někdo udělal silnou redakci, zkrátil na polovinu a místy řekl "tohle je zajímavé, ale možná, možná trochu méně bizarne hmmm"?

A zároveň...jezismarja, já jsem hrozně rád, že takhle mohutné věci tady vznikají. Jenom proste nemůžu říct "krasa", když to je tak derave

[e-thel · Rating 5 out of 5]

Vlastně by mě normálně tématika řeholnic v Česku nijak nezajímala. O to víc jsem byla překvapená, jak mě Bílá Voda dokázala vtáhnout a až do konce nepustit. Bylo to pro mě strašně fascinující čtení, které bylo dobře poskládané a uvědomila jsem si díky tomu spoustu smutných aspektů církevní problematiky za komunismu, o kterých jsem popravdě neměla tušení.
Zázračné události, alegorické výjevy a trochu kýčovité shody, nad kterými bych v jiné knize dělala obří pfrrrr, v Bílé Vodě nevadí, prostě tam patří a dokonce ani ta nejvíc kýčovitá mi celkový dojem nezkazila, i když to zvládla jen tak-tak (a příběh by se bez ní vesele obešel). Myslím, že jde o obdivuhodný román.
Ovšem trochu mě mrzí, že v závěru není o něco jasnější objasnění toho, co všechno je reálné a co je smyšlené - na můj vkus těch pár stránek s dovětkem mohlo (mělo) být víc propracovaných.

[Dymbula · Rating 5 out of 5]

Velmi náročný, přesto extrémně čtivý román. Autorka si zaslouží respekt za obrovský výkon při zpracování podkladů. Z příběhu trčí ostré varování: Komunistická ideologie byla, je a vždycky bude nelidská. Komunisti a jejich sympatizanti jsou zrůdně pokřivené bytosti. Zásadní dílo doporučuji přečíst. Díky K.T.

[Pat · Rating 5 out of 5]

Kateřina Tučková miluje své čtenáře. Je tam všechno, co od tlusté knihy čekáte, plujete v ní a nechce se vám ven. Příběh se do vás zahryzne - po dočtení máte chuť se do těch míst vydat, brouzdáte Wikipedii a možná pozdravíte na ulici i kolemjdoucí jeptišku.

[Zuzana Tribulová]

Kniha zostane bez hodnotenia, lebo som rozpoltená. Zaujímavý námet, historické ukotvenie, ťažké osudy reholných sestier počas komunizmu. Kus histórie, o ktorej sa veľmi nerozpráva. Mať to tak o 200-300 strán menej, osekané o všetku “omáčku” okolo, tak to bude jasných 5*. Takto som sa s tým nakoniec trápila, časť knihy popreskakovala (najmä korešpondenciu, ktorá za mňa nemala pridanú hodnotu a príbeh brzdila), ale časti, ktoré som čítala boli presne také, aký by som si predstavovala aj zvyšok.

[Tereza Nováková · Rating 5 out of 5]

dokonalý. nesmírně obohacující, skvěle napsaná kniha, od které jsem se nemohla odpoutat. poměrně komplikovaný děj byl naprosto skvěle vymyšlený, díky kterému jsem u spousty pasáží ani nemohla popadnout dech, jak to bylo napínavé.
doporučuji všem. doufám, že tahle kniha, která v mnoha ohledech otevírá zcela nové obzory a názory, se jednou bude učit na školách a bude součástí maturitní četby.

[Denisa T. · Rating 4 out of 5]

Je to kolos, ale velmi čtivý, netušila jsem, že mě to bude tak moc bavit!

[Lenka Habrnálová · Rating 3 out of 5]

Předchozí dva romány autorky jsem přečetla jedním dechem a proto jsem se na Bílou vodu dlouho těšila. Hlavní témata opět super - feminismus, lokální historie zapadlého kouta naší země, ne příliš veřejně známé komunistické řešení řeholních řádů. Téma nastudované, do hloubky zpracované a prostě má vše co by měl velký románový trhák mít. A přesto mi to nějak drhlo. Témat hodně, zázraků hodně, neůměrně hodně “bestií” a “zablýsknutí v očích”. Těžko uvěřitelné rodinné propletence, zázraky, vnitřní monology i dialogy. V jednu chvíli jsem měla pocit, že prostě čtu takovou uondanější a rádoby dramatickou Šifru mistra Leonarda… jen se to mohlo jmenovat šifra mistra Parléře a na konci máme místo Maří Magdaleny “jen” Marii a Magdalenu a chybí Vilemína pohřbená přímo pod Bílou vodou. Přijde mi, že se na knize podepsala délka jejiho psaní a ztratila se v ní nějaká spisovatelská ( a tím i čtenářská) lehkost. Každopádně ale výběr námětů má Tučková skvělý, jen je možná příště rozfázovat do více kratších knih.

[David Grossmann · Rating 5 out of 5]

Kateřina Tučková, Bílá Voda - Kateřina Tučková prolezla temné kouty dějin a svědomí československé a české katolické církve posledních osmdesáti let a smíchála je se silnými osobními osudy svých postav. Velké dějiny potkávají ty malé. Celý příběh rozkrývá mozaikou deníkových záznamů, rozhovorů, novinových článků, soukromých dopisů nebo policejních hlášení. V míchání těchto různých žánrů skvěle pracuje s jejich jazykem. Neustále si tak musíte připomínat, že nečtete autentické texty. Přesto i takto rozbitý text dobře drží pohromadě. A až zavřete stránky Bíle Vody budete dál chtít rozebírat teologické otázky nebo se dozvědět ještě víc o fenoménu skryté církve. Popis kolaborace nejvýše postavených duchovních s mocí působí neskutečně aktuálně. A osobní příběh Leny by unesl samostatný román. A ano, některé partie působí trochu plakátově, některé trochu cimrmanovsky a některé trochu neuvěřitelně. Zážitek ze čtení mi to ale nijak nezkazilo.

[Barbora · Rating 5 out of 5]

Knihu autorka písala desať rokov, čo je poznať. Famózne vyskladaný osud niekoľkých postáv v rozpätí päťdesiatich rokov. Z čriepkov si postupne vyskladáte obraz života nielen Evaristy a jej spolusestier, ale aj Leny, ktorá práve cez jej osud nachádza cestu a poriadok vo vlastnom živote. Zvolená téma je netypická a som rada, že autorka spracovala práve úsek dejín, na ktorý sa málokedy spomína, pretože šlo o útlak cirkvi v časoch komunistického režimu, ktorý mnohí dodnes chvália, ale je tu aj druhá strana - životy tých, čo boli utláčaní, odsunutí na okraj spoločnosti v snahe zdevastovať ich vieru a často aj dušu. Autorke tlieskam za podľa mňa veľmi vierohodne zachytenú dobu, príbeh doplnila pre príbeh síce upravenými dokumentmi, ale v reále ich isto existujú tony podobných. Teším sa na ďalšiu autorkinu knihu (dúfam, že na ňu nebudeme čakať zas desať rokov :)

[Kristýna Huclová]

Rozhodně palec nahoru za vynesení tohoto kusu historie na světlo boží, přišpendlení Bílé Vody na turistickou mapu (já bych se tam jela podívat hned) a za zcela jasnou podporu žen na rovnoprávné úplatnění v církvi.
Ale když na to nahlížím bez těchto bohulibých pohnutek, tam mi bohužel vychází poměrně těžkopádná bichle, která mě nijak víc nevtáhla. Přišlo mi to strašně černobílý (všichni, ale úplně všichni jsou proti nám), šablonovitý (za všechno můžou rodiče) a místy přitažený za vlasy. Prostě mi ten způsob psaní nesedl a podobně jako u žítkovských bohyň mi nebyly úplně příjemné ty různé fiktivní úřední záznamy. Povětšinu času jsem měla stejný pocit jako u Rankova a jeho Matek, že si příště radši pustím příběhy 20.století.

[Anežka Svobodová · Rating 2 out of 5]

Za mě vlastně dost zklamání.

Začalo to zajímavě, ale pak mi kniha přišla velmi roztahaná, příběh se neposouval a detaily o církvi, komunistických praktikách a individuálních procesech narůstaly. Ne, že by to bylo nezajímavé, jen bych asi takový archiv historie nechtěla vstřebávat v románu, kde čekám, že bude nějaký děj. Velmi dlouhé a románově nezajímavé. Myslím že se správnou editací by ta kniha mohla být třetinová a četla by se líp, i když by se čtenář možná nedozvěděl vše o tajné církvi, ženských kněžích nebo kolaborantství v rámci církve. Příběh Leny Lager měl podivné a těžko uvěřitelní zvraty, nechápu proč je třeba tolik nepravděpodibností, šlo by to i bez nich.

Obsah zajímavý, forma pro mě těžce vstřebatelná.