Karel Čapek is one of the the most influential Czech writers of the 20th century. He wrote with intelligence and humour on a wide variety of subjects. His works are known for their interesting and precise descriptions of reality, and Čapek is renowned for his excellent work with the Czech language. His play R.U.R. (Rossum's Universal Robots) first popularized the word "robot".
Pořád se utvrzuji v tom, že je Karel Čapek můj oblíbený český autor! Zamilovala jsem se do Obyčejného života a teď i do Matky. Příběh je to smutný, ale krásně napsaný. Hlavní myšlenkou je nesmyslnost válek. Vždyť bere matkám děti. Doporučuji!!
Božínku, to bylo dojemný. Bez ironie. Stárnu. Zatím nejlepší Čapek, ještě tendle tejden pošlu mámě smsku!
Jediný co bych vytknul, je to, že se matka nakonec nechá zviklat a pošle svýho posledního syna taky do války. Trochu to celý připomíná Sartra pro nenáročný, což ale neni nic špatného. 9/10
Drama, které do válečného šílenství vnáší mateřský pohled. Sledujeme jak mužští členové jedné rodiny usilují o dosažení velikosti a postupně při tom umírají. Jejich matka to snáší velmi težce a snaží se zabránit ztrátě dalších členů rodiny. Pro dílo Karla Čapka mám již tradičně slabost.
To be honest, if my classmate was ready for once and he actually had read this book and prepare his review, I wouldn't propably even thought about reading this book. But luckily for me, my classmate had done shit (thank you, dude, for your non-existent activity in literature classes :D ) and I convinced myself to reading it, because I wanted to know what it is about, so I downloaded it online into my phone and read it during my school classes. AND BOI, IT REALLY WAS SOMETHING, LET ME TELL YOU. I mean, I knew Karel Čapek's style of writing and type of stories and some of his hidden meanings behind his texts, but he really got me unprepared with this story. I really enjoyed the plot and how the story was written in a form of a script and it really had some of mindblowing lines and scenes that made me shift my attention away and just staring into space thinking "what the hell just happened?". My favorite character? Well, that is kinda hard to choose, but if I have to, I'd say that my favorite one was propably Tony or maybe even Kornel (yes, this little dipshit with a running mouth). I really got a goosebumps when Mother was talking to her dead husband and her oldest son and then the second oldest one came here and said "Hi, mom. Hi, dad. Hi, brother." I. WAS. SHOCKED. BECAUSE. IT. WAS. ONLY. AT. THE. BEGINNING. OF. THE. BOOK? But anyway I really loved how Mother could hear and speak to her dead family members and how she was trying to tell them why the reasons for their deaths weren't that important and how she only wanted them to be here with her. On the other hand, those arguments they were trying to shield their deaths had something in it, for example that cure in the Africa? Totally woth it, it sure helped a lot of people after, but hey, I'm not so sure about that flying record or deaths of Peter and Kornel in the civil war. (I absolutely loved how those two were twins and how they were constantly arguing with the other one since they're little kids and how it escalated into being on the opposite sides during the war... like, it is kinda heartbreaking, not gonna lie) Anyway we were able to see the fear in Mothers reactions and actions when the only one left was the youngest of her sons - Tony. I really liked this boy, like he... he was kinda representing the last faith... tha last faith during a civil war and how people were holding towards anything that could save them at least another day. The ending? That got me. That thing with kids and how they were shooting them into their backs while they were running away with tears streaming down their faces full with fear? Damn it with my imagination, but I was able to see it in front of my eyes as a freaking movie, cold sweat on my palms, that was horrrible. So yeah, overall I really enjoyed the reading and I think this is something you should read in your life at least once. Plus the book is not that long, one afternoon and it's over, but you'll thinking about it for days later.
I have really loved this book. Matka is an antifascist story, also showing the conflict between a biological mother and the homeland as a mother, regarding their children in the context of an ongoing war. You will find lots of symbolism, like the chessboard with a configuration of pieces showing a problem for which there is no possible winner.
Откровенно признаться не забыть: не однажды меня "передёргивало" при поглощении Чапековидной "Маман"; не раз возникало желание пьесу "отдать", словно завтрак. В конце концов, как и отец Долорес (Not a clay born one?), это очень "по-имперски" - отдавать всех детей своих или\и не препятствовать межнациональному конвейеру по транспортировке тел человеческих из состояния "животы" в состояние, каковое иногда и пострадавшим-то назвать непозволительно. А ведь что стоит - воспитывать детей в отвращении к войне, военным и даже намёкам на насильственное решение международных конфликтов? Даже если дети, при правильном подходе, не воспитываются - всегда можно обезопасить их от существования в информационном пузыре, подобном обосновавшему свободу Вашего или Ваших родителей (не говоря уже о пробирках) словца. В условиях ниспровергнутой ложным шахом (или шайбой, запущенной ловкачом в рейтузах с херсонским арбузом из богоизбранной точки на не-самой-прямой соприкосновения кровли и ступеней; прямой, рождающей трибуны, подобно пене морской, рождающей..ишь ты..Олену Зеленську?) дипломатии, причиной чему послужили равно безнадёжность и степень растворимости кадров в речной воде, а также для политического воробышка нестерпимо отрицательный баланс (всего-то жизни человеческие, чирик-чирик) мирного урегулирования - в таких условиях с инопланетной пунктуальностью соблюдаются все необходимые меры для выхода на Первый Идеологический План (ПИП, ЕНЗ*) этих самых матерей/отцов, исполненных жажды отмщения и благополучно лишённых (благодаря самозабвенности СМИ) сознания ответственности и негативной оценки ежедневно принимаемых решений. Для мстителей, к сожалению, не просто уловимых, а с трудом огибаемых через, в лучшем случае, парочку аргентинских па (или минутку южноафриканского фокстрота) - существуют исключительно челосредства, наделяемые (по воле Псаря Небесного) толикой разума в мере, какая позволяет беспрепятственно разворачиваться продлевающей (и множащей) страдания (и мстительность) Стратегии Тотального Возмездничества. Грубо говоря, матери, отправляя детей на войну, добиваются лишь отмщения гибели детей, отправленных на войну матерями, идентифицированными в качестве "вражеских", соответственно, отправляющих чад (и Чад) воевать ради отмщения гибели "других", "предателей и не таких как мы, предатели". Война, таким образом, рано или поздно, преднамеренно или нет, а переквалифицируется из феномена патриархального общественного строя - в симуляцию того же строя с позиции (сиюминутного фантазма) радикально эмансипированного общества. Повторю, матери мстят за чужих детей, не жертвуя собственными, но предоставляя возможность Другим матерям отомстить за чужих, соответственно НЕ ЖЕРТВУЯ своими, а только ПОЗВОЛЯЯ тем стать участниками боевых действий и "отмщением отмщённым"! Грубость юмора не маскирует парадоксальности отношений между феноменами материнства и войны, "материнского инстинкта" и "гражданского долга". Это ката��трофа. Пьеса, будь поставлена она за госбюджет или "у національних інтересах" - станет провозвестницей, не стоит бояться такого сорта пафоса, Высоконравственного Дефолта; каковой просто не может ��е оказаться в интересах "адмиНистрАЦИИ". (Ибо) нация - аксиологический суррогат философии (как мышления, предшествующего логике и рассуждению). Философии же, низведённой до заменимого составляющего аксиологического эксперимента, не остаётся ничего, кроме как выступить не сторонницей, но (вынужденной) прислужницей культа, в цивилизованных странах зовущегося "Высокой Политикой". В "развивающихся" странах политика, чем выше, тем омерзительней и вредоносней для объективного развития (то бишь роста абстрактного, но доброжелательного-таки Уровня Жизни). Thus Matka is a crime against Humanity which took COVID for Bila Nemoc; сорту "злочин" Чапека проти "хвороби", яка здатна була б вилікувати людство від війни (без вступу до і сьогодні популярної "останньої") - у певному сенсі, Карел приєднується до натовпу, що топче пляшечки з ліками доктора Галена, вигукуючи: "Х*й живе маршал!" То невже ХХІ століття - час і мить воєн безсоромно та безмежно "обороняючихся"? До речі, можна було б сміливо змінювати у "адаптації" імена Петра й Корнеля на Україну і Росію, Тоні ж..припустимо, на Молдову. Вийшло б менш жалюгідно, ніж щоденне звернення будь-якого "можновладця" до будь-яких "громадян". З Ондри вийшла б чудова Білорусь, думаю. Щодо Їржі..? ... *Если не заметили (прим.пере**) **Переводчика (прим.глав***) ***Главнокомандующего (прим.прох****) ****Прохожего (прим, но чьё ?)
tragický záver života plný vyhrážok a nábojníc v predzáhradke zavŕšil karel Matkou, dielom, po ktorom odohraní zomrela na infarkt i jeho žena olga o niekoľko (veľa) rokov neskôr. karel, 3. človek zhora na zozname gestapa v česku. narozdiel od brata josefa sa nedožil príchodu tejto polície. -ten karel ma stesti i na umirani. (josef, ktorý v koncentračnom tábore zahynul len pár dní pred oslobodením na týfus.) veľký človek. veľkí ľudia. dojatý som celý z toho.
choď, a v prospech vyššieho dobra sa zriekaj osobných záujmov. a čiň pokánie.
Velmi kvalitní knížka se zajímavými myšlenkami, ale prostě to není můj šálek kávy. Politika mě moc nezajímá a v Čapkových dílech (zvlášť tady) se řeší jen politika. Konečný jednání Matky jsem absolutně nechápala, asi jiná doba. Vlastně celkově se s hlavní myšlenkou nedokážu úplně ztotožnit (která matka by to udělala?). Líbila se mi moc druhořadá myšlenka - skuteční hrdinové jsou ti, u kterých to člověk nečeká. Knížka se četla rychle a má velkou hloubku. Myslím si ale, že existují lepší díla. Celkově asi 2*/5*.
Velmi originálně zpracovaná hra, ve které spolu často rozmlouvají mrtvé a živé osoby a která je rozhodně aktuální (dnes i tehdy), jen mám pocit, že ten „nepřítel“ je vždycky u Čapka stejně anonymní, jen jakoby v pozadí načrtnutý. V rámci konkrétního díla to funguje, ale jakmile máme autora načteného, už to působí jako univerzálně nosný prvek, který časem omrzí.
Téma dramatu je silné. Málem mě to dohnalo k slzám. Je to moje zatím nejoblíbenější knížka od Čapka. Musím ale podotknout, že mě štval opakovaný dialog mezi matkou, manželem a syny. To bylo otravné.
oukej, i když mě to ze začátku nebavilo, tohle je hodně silné dílo. Myslím, že tohle má v povinné četbě své právoplatné místo, a přečíst by si to měl každý - zvlášť v dnešní době.
Wau, to bylo..jednoduše krásné, nadčasové, dojemné, hlavně nečekaně dobré... vím že Čapek umí ale..v určitém nalomeném rozpoložení bych se i rozbrečela. A kdybych byla matka tak stopro... už se nemůžu dočkat na dramatické ztvárnění do Reduty (přidám si sem potom recenzi).. letos zatím nejčistších 5 hvězdiček
Tato slova🙏 ,,Kdyby se za vlast neplatilo životem… kdyby se za čest, za pravdu, za svobodu neplatilo životem, neměly by tu ohromnou, tu strašnou cenu, víš?"
✨️Edit✨️ Tak jsem se dostala konečně na hru do Reduty a musím říct že fantastické! Krásná hra, akorát moderny s původní zachovanou myšlenkou a celkově si člověk ještě lépe uvědomuje nadčasavost tohoto díla
"كنتُ أفهمكم كل الفهم عندما كنتم صغارًا، هل تذكر يا أوندريه، كنتُ وأنا في البيت، أعرف من منكم أصيب بجرح في ركبته، رغم كونه خارج البيت، فأهرع إليه في الحال، وعندما كنتم تجلسون حول المائدة، كان ينتابني شعور قوي في أنكم أنا، كل ما كنتموه هو أنا، لقد تحسستكم بكل كياني، هؤلاء الأولاد هم أنا. والآن أسمعكم تقولون لي: أماه، أنتِ لا تفهمين هذه الأمور، ريتشارد! ما هذا الشيء الغريب الذي دخل رؤوس هؤلاء الأولاد ليكونوا.. ضدي؟".
"توني: ماذا جرى مع بيتر؟. كورنيل: لا أدري، إنّه معتقل في مكان ما. لم يكن له أنْ يتدخل. توني: أنت أيضًا تتدخل يا كورنيل. كورنيل: نعم، ولكن مع الجانب الآخر، وفي هذا فرق. توني: أي فرق؟. كورنيل: نحن إلى جانب النظام.. وخير الأمة... توني: بيتر أيضًا إلى جانب الخير للناس، ومع ذلك اعتقلتموه. كورنيل: لأنه تصور هذا الخير على نحو مغاير..."
"نحن الأحياء لا بد لنا أنْ نتغير، ونتغير كثيرًا، أما أنت فلا، أنت لم تتغير أبدًا".
"صوت من مكبر الصوت: (صوت نسوي) هذه جريمة، لقد حدثت جريمة منافية لجميع الشرائع. لقد ديست كل العهود، وحدث أبشع انتهاك لها، سماع، سماع، سماع: لقد قامت جيوش أجنبية، من دون إعلان حرب ضدها، من دون أي سبب، ودون أية مفاوضات معينة، باجتياز حدود بلادنا، وراحت المدافع والطائرات الأجنبية تقصف مدننا، بدون سابق إنذار، وبلا مبرر، دون أنْ يكون هناك إعلان حرب، لقد استغل العدو لحظة ضعف قاتلة في صفوف شعبنا، جراء حربه الأهلية التعيسة، فراح يهاجم أراضينا بحجة أنه قادم لإعادة النظام. ترى من أعطاه الحق لذلك. ما الأسباب التي تسمح له بالتدخل؟، قطعًا ليس هناك من سبب ولا من حق. إننا نناشد العالم أجمع، عبر المذياع. فسماع سماع لقد قامت جريمة لا توصف!. إنّ شعبنا، شعبنا المنهكة قواه، شعبنا البائس، يُقضى عليه كحيوان. الأم: (تغلق المذياع) ما لكِ تصرخين بي؟ أنا لا أريد سماعك، جريمة! جريمة، ألم يكن قتل بيتري جريمة؟، ألم تكن تلك جريمة؟ حين توجب على كورنيل أنْ يموت، كورنيلي أنا، وبيتري أنا، أنتِ التي تخبرينني عن الجرائم، أنا. أنا من يعرفها حق المعرفة. أنا الأم، فأكثرها اقترف بحقي. صحيح أنكِ لم تعرفي أبنائي، لكن لو قُدّر لكِ أنْ تري كيف كان هذا المكان مملوء بهم لكنتِ صرختِ بوجه العالم. أنا أيضًا صرخت، وهل تعتقدين أنّ أحدًا ما قد أجابني؟".
"الأم: لأن ذلك لا يتلاءم مع طبعك يا توني؛ لأنك ضعيف بالنسبة للخدمة العسكرية؛ ولأني لا أريد ذلك يا بني، وكفى. توني: أرجوك لا تزعلي مني يا أمي.. ولكن في.. الواقع.. انظري، إنَّ المسألة متعلقة بكل شيء.. بالوطن..بالشعب.. الأم: وأنت من سينقذ الشعب؟ أليس كذلك؟، بدونك فإنّ الأمر لن يكتب له التمام، صحيح؟ لا يا فتاي. لا أعتقد أنَّ وجودك هو الذي سينقذ الموقف. توني: لو أنّ كل أم تكلمت بهذا الشكل... الأم: لما كنتُ لأندهش منها يا حبيبي، هل تعتقد أنَّ بإمكان الأم أنْ يُسلب منها أبناؤها الواحد تلو الآخر؟ لو أنها سمحت بذلك لما عادت أمًا يا فتاي. توني: ولكن في حال قيام حرب فظيعة كهذه يا أماه... الأم: لست أنا السبب في قيامها يا توني، وليس من أم تسببت في قيامها، فنحن الأمهات يا بني، لم يسبق لنا أنْ أشعلنا أية حرب، أبدًا، وكل ما هناك أننا ندفع بأبنائنا ثمنًا لها".
A mother of five sons can talk to dead family members in her husband's private office. Every man in this family is driven by a "higher cause" (the nation, progress, freedom...) and one by one, they die for it. All deaths are quite gruesome: There is a planecrash and a horrible tropical disease, but most die violent deaths as colonial offciers, revoluntionaries or reactionary officers. In the end, only the weak and dreamy youngest son is left when the country is attacked and all men are called to arms. The dead want him to join the fight, seeing this as his shot at fulfilling a higher cause while the mother doesn't want to sacrifice her last son...
Čapek's message about men inflicting pain and grief onto others in the name of "higher causes" while being utterly oblivious to the needs of others - namely the women - is not really subtle, it did not tell me something really new, but the play is nonetheless powerful. The mother asking whether her needs and grief don't matter made me sad and angry. Yes, the characters might be a bit stereotypical, but if one reads them rather as symbols for specific positions than persons, it still works. So if you like politicially engaged literature from the interwar period, this one might be worth a try.
Čapkova Matka mě vytrhla z přesvědčení, že drama nejsou nic pro mě a stala se jednou z nejlepších knih, jaké jsem z povinné četby zatím přečetla.
Matka je divadelní hra, navíc velmi krátká, a tak ji člověk přečte bez problémů za jeden večer. Je napsána jednoduchým přesto poutavým jazykem, nemá nikterak složitý děj ani postavy. Přesto ve mně něco zanechala. Ukazuje totiž válku z pohledu, o kterém se často nemluví. Zachycuje ztrátu, niterní pocity matky, které nemusí být vztaženy jen na válku. V dramatu najdeme také naprosto odlišné politické názory dvou dvojčat, což mluví snad za všechno. Rozsáhlé úvahy nad zbytečností či snad nutností boje jsou jednou z nejsilnějších částí. Tou ale úplně nejsilnější je ona známá poslední věta, kterou jsem četla s husí kůží a i přesto, že jsem ji znala, po jejím přečtení dostala úplně nový rozměr a sní i celá hra.
Pro jednou jsem ráda za to, že jsem znala pointu celého příběhu, protože díky tomu, že mě zaujala, jsem konečně sáhla po knize od jednoho z největších českých literátů (a rozhodně ne naposledy).
PETR: Kdo - ? [Diva se z jednoho na druheho a pak se obrati k rozhlasove skrince.] Uz vim.
OTEC [zveda hlavu]: Co je? [Obraci se k rozhlasu.]
JIRI [zveda hlavu]: Co mate? [Diva se napjate k amplionu.]
[Vsichni obraceni tvari k amplionu. Pauza.]
MATKA: Kdyz chete - Vas uz nic jineho nezajima jen ta valka. [Otoci knoflikem radia.]
KORNEL: Kdyz je valka, mami, tak se dela valka.
MUZSKY HLAS V AMPLIONU: -- predvoj se blizi k rece. Dobrovolne cety vyhodily mosty do povetri a jsou pripraveny hajit predmosti do posledniho muze. Nepritel musi byt zdrzen stuj co stuj. Dobrovolnici vam vzkazuji: padneme, ale neustoupime.
ZENSKY HLAS V AMPLIONU: Slyste, slyste, slyste! Volame vsechny muze do zbrane. Volame vsechny muze. Na nas uz nezalezi. Uz nebojujeme za sebe, ale za zem svych otcu a deti. Ve jmenu mrtvych i budoucich, volame do zbrane cely narod!"