What do you think?
Rate this book


208 pages, Paperback
First published January 1, 2010
O. K., noc, zase jednou tenhle zápas se smrtí, útržky spánku týraného strachem, můj dětský pokoj, jímž otřásají osudově mocné orchestry, a všechny tyhle hlasy lupičů ze zadního dvora, které nepřetržitě křičí moje jméno. Žádný hluk hlavní ulice ani nářek trpících příšer vynikajících v síle a ohavnosti, jež jsou právě odpoutávány. Pouze klaviatura absolutní temnoty, vřískot hlavně, tohle nerytmické bubnování, sakra. Dřív tohle všecko byla jen taková pěkně pubertální slátanina, a teď je to náročná literatura.A to je právě ten problém. I zázračné dítě — Helene Hegemann napsala Axolotla v sedmnácti — je pořád dítě. A má své meze.
Nedávno jsem četla knížku o spoluzávislosti a nenašla žádný objasňující model, který by se dal na můj případ uplatnit. Analyzovali tam nejrůznější rodinný uspořádání, ale drogově závislí rodiče samoživitelé s jedináčkama ve věku od tří do třinácti let se tam prostě a jednoduše nevyskytovali.Psát Helene Hegemann rozhodně umí. Časem zjistí, o čem to má smysl a o čem ne. Axolotl roadkill je špatná knížka, ve které jsou schovány nějaké budoucí, lepší.