Kruhová obrana

by Milan Šimečka, Juraj Špitzer (Preface), Jiřina Šiklová (Preface)

Kniha vznikala v období normalizačnej šede v rokoch 1983 – 84 a zaradila sa medzi zásadné texty československého disentu. Ide o súbor meditatívnych fejtónov, v ktorých prestáva platiť „veľká dejinnosť“. Milan Šimečka hovorí o zmysle „malej dejinnosti“, o zmysle ľudského života ako východiska, z ktorého vyviera, rodí sa a utvára tá veľká. Stratégia kruhovej obrany je stále jednou z možností, ako chrániť naše sny a životy. Nenechať sa zomlieť, spojiť sa okolo toho, čo je pre dôstojnosť ľudského života nutné ubrániť.
Stratégia kruhovej obrany je stále jednou z možností, ako si chrániť svoje sny a životy. Nenechať sa zomlieť, spojiť sa okolo toho, čo je pre dôstojnosť ľudského života nutné ubrániť.

Genres: Politics

328 pages, Paperback

First published January 1, 1985

Reviews

[Robert Frecer · Rating 5 out of 5]

Simecka bol genius pretoze dokonale pochopil, ze vsetko je vlastne naopak, a stacilo mu len opisat, ako. Preco “pokrokovy” system ustrnul v minulosti, ako realita nahradila umenie, ako sa (ne)pracovalo v betonarni, kto obhajuje status quo a preco. Celu knihu som sa rehotal kebyze to nie je take smutne, aj by som mal depku lenze je to pisane veselo, s lahkostou a ironiou. A zaverecny opis, ako ho pustili z basy, je nesmierne silny.

[Juraj Polakovič · Rating 5 out of 5]

Popri čítaní, a najmä po jeho skončení, cítim, ako sa moje telo podvedome klania v geste úcty človeku, ktorý nedovolil valcu veľkých dejín pošliapať mu jeho "malodejinnú" predzáhradku plnú farbistých kvetov, kontrastujúcich so šeďou normalizačného "rozkvetu" (fialok, čo nevoňajú?).

[Ivana · Rating 5 out of 5]

Vynikajúce eseje krúžiace okolo tých istých tém odlíšené každodennosťou.
Veľké a malé dejiny, pracovné ulievanie a veľké teórie medzi nimi. A všade človek, chuť utiecť, vôľa zostať a "radosť z prežívanej skutočnosti."

"Evropská civilizace je nebezpečná, protože je od novověku opilá představou univerzality, jednotné evropské skutečnosti, ve které je všechno oklasifikováno a uloženo v knihovně. ... Dodnes se usazují střepiny světa v naší skutenosti rozdílně, přestože píšeme skoto všichni latinkou..."

"Nejlepším strážcem tabu je zbytečnost. Zbytečnost odvahy, zbytečnost přímo a nebojácně myslícího mozku, zbytečnost protestu, zbytečnost hlasitých řečí o nahotě císaře, zbytečnost hladovění a ouze, zbytečnost tlučení hlavou do zdi."

"I kdyby se poskytlo filozofům, myslitelům, teologům, básníkům a spisovatelům, malířům a jiným guru třeba tolik peněz, kolik stálo přistní na Měsíci, nevyřešili by uspokojivě ani jednu otázku z těch, které byly položeny již před více než dvěma tisíci lety."

"Když někdo namítá, že všechny tyto "zákonité" naděje jsou na dlihé lokte, nezbývá mi než souhlasit. Naděje vyčtené z dějin, třeba ta nejjednodušší, že nic netrvá věčně, přesahují v čase krátké dějiny lidských bytostí. Těm pak nezbývá než si hledat naději ve své dimenzia vyrovnat se s rámcem velkých dějin, jak se dá."

[Metod Rybár · Rating 4 out of 5]

Väčšina kapitol je na 5/5 ale niektoré nie. Žiadna ale nie je pod 4.

[Monika Kmeťová · Rating 4 out of 5]

Výborná kniha, plná krátkych textov napísaná ešte za minulého režimu diskutujúca o problémoch svojej doby. Na prekvapenie sú však tieto problémy stále aktuálne, aj v dnešnej dobe demokracie. Páči sa mi koncept teórie malých a veľkých dejín, kde väčšinou človek rieši len svoje malé dejiny a veľké necháva plynúť si vlastným tempom, zatiaľ čo mu uniká fakt, že práve on je tvorcom tých veľkých.

[Róbert Móro · Rating 5 out of 5]

Kniha plná myšlienok, spoločenských komentárov a úvah, ktoré, hoci bola napísaná v čase normalizácie, prekvapujú svojou nadčasovosťou a aktuálnosťou.

Je mi líto zaníceného ideologického dějepisectví, ve kterém je historická scéna zaplněna lidovými masami, zástupy vedenými svatým cílem, sociálními třídami, které se jako jeden muž zvedají k jednotné akci, a zdrcující většinou lidu, která vychází do ulic. To vše je optický klam, v politických akcích, které měnily dějiny národů, zůstávala zdrcující většina lidu doma. I dějepisectví to ví a proto nepracuje při dodatečném ověřovaní legitimity režimů objektivní statistikou, počítá jen menšiny shromážděné na náměstích, sloužící v armádě a řečnící v jakobínských klubech. O Staroměstském náměstí v Praze se říká, že po něm kráčely dějiny. Kdykoliv po něm jdu, překvapuje mě, jak málo je na něm místa.

[Jan Lipak · Rating 4 out of 5]

Uz podstatne menej veriaci komunista (miestami stale dost veriaci na moj vkus: "Lenin este v tomto duchu odmietol vysluzku od dedincanov a poslal ju detom...", to kurva fakt?) presiel od politickej analyzy k sirsim filozofickym fejtonom a je to lepsie a mne osobne blizsie. Na miestach, kde vstupuju do uvah situacie a rozpravanie zo zivota, je to uplne najlepsie (posledny fejton o navrate z basy).

Mimoriadne vtipna je tato krasna naivita z konca WW2: "Všetci boli príma. Churchill bol dobrý, Tito bol dobrý a Stalin bol zo všetkých najlepší. Beneš bol dobrý a Gottwald bol dobrý. Skoro nikomu sa nenadávalo, len Nemcom. Zdalo sa mi, že svet vzali do rúk politici, ktorí to so mnou všetci myslia dobre. Víťazné národy boli skvelé."

[Miro · Rating 1 out of 5]

Politická reflexia socializmu a toho ako potláča slobodu a formuje ľudí. Aj keď som na knihu čítal zo všetkých strán chvály, mne sa zdala byť nudná a veľmi ťažko sa mi cez ňu prechádzalo, možno je to pohodlnou dobou terajška?