Anne Marie Winston is a Pennsylvania native and former teacher. She began reading romances a long, long time ago and considers getting paid to write them the ultimate in occupations. Always a book lover, Anne Marie didn't begin writing her own romance until 1989, when she was at home with two babies, too many diapers and too much time to consider insane, risky career moves. She sold her first book in 1991 and to date has published more than thirty novels of romance fiction.
1.5 stars. Best part of this is that h is a dog trainer. Different in that told from first person hero’s view for much of the story. I am not a fan of the Silhouette Desire line and the silly cover and purple prose are evidence why. Nice epilogue. Liked adoption theme. Setting: Chicago. I c potential for liking this author’s writing.
s. 6 slečno Mess Missy Mess je docela vtipné, otázkou je, co bylo v originále. Nicméně i tak by „s“ mělo být velké, ne?
s. 6 Pětatřicetiletý hrdina má ženy „za sebou“. No vida. Je dva roky rozvedený, ale občas si s nějakou vyšel. Nicméně smyslem jeho usilování vždycky byly děti, v podstatě lhostejno s kým. A dosud „cílevědomě hledá ženu, která by byla perfektní matkou jeho dětí“ (s. 51). Ať hledá nebo nehledá, našel.
s. 7 dlouhý tmavý cop je ve skutečnosti „tmavě rusé barvy zašlé mědi“, popř. „záplava zlatavých vlasů“ (s. 82).
Hrdinka se hned první týden na škole poznala s manželem, vzali se hned po absolvování školy (s. 41). Dům koupili před sedmi lety, hned potom, co její manžel otevřel advokátní kancelář (s. 31). s. 51 „Znali jsme se už čtyři roky před svatbou a manželství trvalo tři. Už je to tři roky, co mě opustil.“ Nechybí tam rok?
s. 74 stála tu jen v kalhotkách střižených tak odvážně, že odhalovaly zlatavé chloupky pod sametovým bříškem. Odvážný střih? To si spíš oblékla naopak tanga. Hrdinčino celé tělo zdobila nádherná pleť. Ostatní ženy, které hrdina znal, zjevně neměly kůži na celém těle. Navíc si až na s. 84 všiml „dlouhé a ošklivé jizvy na břiše“. A došlo i na bradavky, které se „naježily“ (s. 75). Navíc růžové bradavky ze s. 74 se změnily na s. 82 na „růžovofialové“.
s. 76 intuitivně vytušil její odevzdání... Ve chvíli, kdy byli oba nahatí a techtle měli za sebou. To je teda empatie.
Nechci být šťoura, ale hrdinka je takový malý mutant. s. 142 „…máte jeden funkční vejcovod, podle všeho zdravé vaječníky…“ s. 84 „…infekci, zasáhla mi i jeden vejcovod. Řekli mi, že můžu mít děti, ale šance na otěhotnění je teď jen padesátiprocentní.“ A o druhý vejcovod přišla na s. 130, kde už měla jen jeden vaječník. “…ale vejcovod nešel zachránit. Byl příliš poškozený. Vaše žena má ještě jeden neporušený vaječník.“
s. 143 Vystoupili před domem z její dodávky. Přestože tam jel každý zvlášť – s. 141 Annie vzala klíčky od své dodávky z háčku v kuchyni. „Tak víš co? Jeď za mnou. Určitě jsem zdravá, zpátky pojedu sama a ty se můžeš vrátit rovnou do práce.“
s. 146,147 „Teď se musíš vrátit domů a převléknout se (...) „Možná se dneska už na práci vykašlu.“ Ale to už víme. s. 143 a on zavolal sekretářce, že dnes nepřijde do práce.
s. 35 objevili se mu na tvářích zářezy sympatických dolíčků
s. 36 tpělivě s. 43 když o mně nestála s. 54 šťěstí s. 58 Liliht s. 67 zárověn s. 93 spocené ji/jí - s. 49 (2x), 92, 109, 110, 130, 136 uvozovky - s. 61, 102, 108