Jakub Arbes (12. června 1840 v Praze na Smíchově – 8. dubna 1914 tamtéž) byl český spisovatel a novinář. Sympatizoval s májovci, ale nepatřil k nim, protože tvořil za jiných okolností než oni.
V rodném Smíchově strávil celé mládí. Chodil v letech 1851 až 1854 do farní maltézské školy u P. Marie Vítězné na Malé Straně. Pocházel z chudých poměrů a měl se jít učit obuvnictví. Měl však velmi dobré známky ve škole a proto jej rodiče poslali na studie. Začínal na nižší reálce u sv. Jakuba, kde se seznámil s Juliem Zeyerem. Pak pokračoval na novoměstské vyšší německé reálce v Mikulandské ulici, kde poznal Jana Nerudu jako učitele češtiny. Na škole zůstal do roku 1859. Poté sice od roku 1859 studoval v Praze polytechniku, ale více se věnoval jiným oborům a stal se žurnalistou a spisovatelem.
V roce 1867 začínal v redakci časopisu Hlas, krátce poté odešel do Kutné Hory do redakce jiného časopisu Vesna kutnohorská. V polovině roku 1868 se vrátil do Prahy, kde se stal odpovědným redaktorem Národních listů. Dále zde působil jako redaktor do r. 1877, tedy i v období, kdy se musely přejmenovat na Naše listy, stal se jejich majitelem. Zároveň psal do řady jiných listů na venkově. Za své články a vedení Národních listů byl německou porotou odsouzen na 15 měsíců, které strávil ve vězení v České Lípě (1873 – 1874).Po propuštění z vězení se do redakce Národních listů nevrátil. Krátce byl v redakci staročeského časopisu Politik, ovšem i odtud byl propuštěn. Arbesovo vězení v České Lípě
V letech 1876 – 1879 působil jako dramaturg Prozatímního divadla, pak toto místo ztratil a už natrvalo se živil jako svobodný spisovatel a novinář.
Patřil k okruhu satirických novinářů. Spolu s Mikolášem Alšem vydával satirický časopis Šotek (1880 – 1881). Obdobných časopisů založil několik: Volné slovo, Hlas předměstí, Věstník Jednoty řemesel, Slovenský kalendář. Mnohdy psát veřejně nesměl a nacházel útočiště ve stolní společnosti Mahábhárata.
V průběhu své literární činnosti si vytvořil velice oddaný vztah k Janu Nerudovi, kterého považoval za svůj vzor. Dalším vzorem mu byl Karel Hynek Mácha, ke kterému choval obrovský obdiv. Tito jej inspirovali i v jeho bohaté literární činnosti. Rozluštil deník K. H. Máchy, který popisoval jeho sexuální hrátky s milenkou Lory a vůbec jeho sexuální život.
Volil náměty ze současného pražského života. Jako člověk byl velmi svérázný a podle toho vypadají i některá jeho témata. Zavedl nový způsob literární tvorby – romaneto, tj. obsáhlejší povídka s dobrodružným, napínavým dějem. Jsou zde dramatické zápletky s překvapivým zakončením. Námětem jsou neobvyklé jevy, tajemnost, která nakonec najde racionální vysvětlení. Vychází z rozporu mezi dokázanými věcmi a věcmi mezi nebem a zemí. Hlavními postavami jsou vědci nebo studenti. Připomíná romantismus. Socha na Arbesově náměstí v Praze na Smíchově
Pro prvky fantastiky ve svém díle (zejména Newtonův mozek a Poslední dnové lidstva) je dnes Arbes řazen i mezi autory sci-fi.
Jakub Arbes zemřel 8. dubna 1914 v Praze, pohřben byl na Malvazinkách.
Juhuu, skvělý to bylo! Poslouchal jsem v noci na terase v podání pana Hartla a byl to požitek. Naprosto famózní přednes, kdy se vám někdy doopravdy ježí chlupy. Přidávám si Svatého Xaveria ke svým favoritům 19. století.
Sympatický krátký mysteriózní román plný přechodníku, hezkých popisů a logických argumentací. Pro mě osobně svěží překvapení a od Jakuba Arbese si určitě něco podobného rád přečtu.
tahle kniha mě neskutečně mile překvapená. Po loňském roce jsem byla trošku zklamaná klasikami o kterých se vždycky říkalo, jak jsou průlomové a důležité pro literaturu. Niceméně tahle knížka od českého autora, o které se tolik nemluví mě opravdu pohltila svým dějem a atmosférou. Hlavní zápletkou příběhu je tajemství obrazu, který visí v chrámě sv. Mikuláše na Malé Straně. Příběh má i detektivní prvky, které celý děj gradovaly a udržovaly v pohybu. Zároveň se mi líbilo, že se celá kniha odehrává v oblastech Prahy jako je Malostranské náměstí a Smíchov, takže bylo fakt zajímave vidět tato místa očima romantického autora 19.stoleti.
při rychlosti 1.5x jsem ušetřila nějaký ten čas a příběh mám i tak hezky kompletní. honza hartl, který audio namluvil, má parádní hlas a bavilo mě ho poslouchat. příběh byl zajímavý a ta myšlenka byla skvělá. mělo to hlavu a patu, líbil se mně ten prvek vypravování ve vypravování ve vypravování a líbila se mně postava přítele xaveria. že to takhle skončí, jsem asi čekala, ale docela mě to zarmoutilo. ale! jsem spokojená. tohle byl fajn poslech/čtení. druhá kniha z české literatury splněna, už jen 28😂
Já asi začnu číst Arbese a romaneta. Protože tohle bylo přesně podle mého gusta! Mystično, záhada obrazu, to logické vysvětlování záhady a úvahy nad ní, ta úžasná symbolika s obrazem a ještě tak krásně napsaný, no co víc si přát! Celé dění barvitě popsáno, až jsem si všechno co se událo dokázala představit před sebou. Ale teda ten Xaverius má delší monology, než já seminárky do školy. Tohle si přidám na seznam oblíbených knih a rozhodně zkusím ještě něco od Arbese! Doporučuji pokud nepohrdnete záhadou a dlouhými monology!
PS: jako nechtěla jsem to sem psát...ale ten vypravěč a Xaverius mají vážně dobrou chemii mezi sebou, jestli chápete co tím chci říct 😌
Прочитајте ја оваа приказна за тоа како Ксавериј ќе се снајде самиот за да ја пронашол тајна на слика Свети Ксавериј во храм Свети Никола. Инаку, слика Свети Ксавериј е дело на сликар Балко, којшто баба на Ксавериј го чувала откако тој паднал болен, се до негова смрт. Што ќе се случи откако ќе се запозна Ксавериј со негов пријател во храм? Колку ќе успеал со помош на пријател да го открил скриено богатство? Што ќе пронајдат во него? Дали ќе биде тоа што двајцата ќе го посакаат или краен резултат ќе ги разочара? Што ќе се случи понатаму со нивните животи? Дури, иако по некое време се сретнат... Како ќе завршат нивните животи?
– Одговори на овие прашања пронајдете ги, откако ќе ја прочитате самата книга.
Ме убија во поим премногу размислување, објаснување на Ксавериј и пријател.
Příběh sám není bůhví jak úchvatný, ale rychle se odvíjí, je zde několik i víceméně napínavých pasáží. Nádherný je ale Arbesův jazyk. To množství přechodníků, jeho hra se slovy... To mě na knize bavilo nejvíc.
maturitni cetbicka jupi, actually to nebylo az tak spatny, jak jsem cekala a i presto, ze jsem byla dost casto v napeti, tak mi ten jazyk proste nesedl....:(
Přečteno v rámci skupiny #klasikomilove a bohužel mi toto romaneto vůbec nesedlo. Četlo se mi špatně, a to nejen kvůli archaické češtině, měla jsem zmatek v postavách i v ději a asi jsem od knihy čekala něco trochu jiného.