Líbí se mi ten jeho vesmír, který je tak nějak "normální", přesně na hranici, kdy se lidstvo rozlejzá, ale většina si ho pořád myslí, že je široko daleko samo. A ti, kdo přijdou na to, že není, jsou obvykle skrz tohle zjištění ve svrabu. I když nejvíc problémů si užijou s jinýma lidma.
Čte se to samo, uvidíme jenom, jestli mne ten styl časem neunaví.
Taky, prakticky v každé knížce, co jsem četl, se dostane až na hranu nevratného uvedení mocných emzáků do děje. Zajímalo by mne, jak se s tím v budoucnu popasuje - dokud drží napětí jako nepřítomná, nejasná síla, tak jsou fajn, ale vzhledem k tomu, jak jsou odlišní, je bude možná k tomu jeho hodně lidskému noir/military vesmíru těžké naplno napasovat. I když, nějakou lovecraftovsky laděnou kombinaci bych si asi představit dokázal...