What do you think?
Rate this book
Tina Salo #1
Sladká jak krev
"Praha je přívětivé město, pro "našince" určitě, a upírka Tina Salo to oceňuje. Když se na ulicích začnou povalovat vykrvené mrtvoly bezdomovců, je třeba udělat pořádek ve vlastních řadách, aby mohl klidný upíří život v matce měst pokračovat."
232 pages, Paperback
First published January 1, 2007
1 person is currently reading
74 people want to read
About the author
Petra Neomillnerová
35 books77 followersPetra Neomillnerová je česká spisovatelka a recenzentka. Absolvovala Střední knihovnickou školu, po revoluci se věnovala tvorbě užité grafiky a v současné době se živí psaním fantasy. Zajímá se o přírodu, magii a poezii. Dlouhodobě spolupracuje s časopisem Pevnost, který se zabývá fantastikou. Na Internetu používá přezdívku Alraune.
Tvorba Petry Neomillnerové se vyznačuje osobitým stylem, někdy nazývaným „dirty fantasy“, především drsnou a přímočarou charakterizací postav i prostředí, otevřeným zobrazováním násilí a sexu, vyprávěním v přítomném čase a první osobě a svéráznými, emancipovanými hrdinkami (zaklínačka Lota, čarodějka Moire, upírka Tina Salo).
Tvorba Petry Neomillnerové se vyznačuje osobitým stylem, někdy nazývaným „dirty fantasy“, především drsnou a přímočarou charakterizací postav i prostředí, otevřeným zobrazováním násilí a sexu, vyprávěním v přítomném čase a první osobě a svéráznými, emancipovanými hrdinkami (zaklínačka Lota, čarodějka Moire, upírka Tina Salo).
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 20 of 20 reviews
October 20, 2019
21.10.2019 - 3,5* (audio) - je to srdcovka, na které jsem jednoduše vyrůstala. .)
2.1.2013 - 4,5*
19.1.2012 - 5*
July 9, 2015 – 4,5*
Libujete si v sarkasmu a cynismu? Rádi si přečtete scény ve kterých létají hlavy, kropí vás sprška krve a hrdinové po sobě štěkají sprosté nadávky, popřípadě po sobě křičí z naprosto jiných důvodů? Řekněme velmi... ehm... intimních?
"Rád bych pro tebe něco udělal. Řekni, koho chceš zabít, a já ti donesu jeho hlavu." - Kay (str. 176)
Tina Salo je unavená upírka, která toho má spoustu za sebou a miluje svůj klid. Liší se od svých upířích soukmenovců nejen povahově - Tina nesnáší přetvářku a jejich lstivé hry - ale je také Dítě dne. Může chodit ve dne.
Vše v jejím vcelku poklidném životě se však změní, když se v jejím milovaném městě, Praze, začnou objevovat vykrvené mrtvoly. Tina ani Timotej, vládce pražských upírů a Tinin blízký přítel, si nepřejí odhalení upírů. Neslo by to více problémů, než momentálně Tina s Timotejem dokáží zvládnout. A odhadne to tak i Gothel, vládkyně německých upírů, která k "drahým" sousedům pošle svého milovaného synáčka. Vraha. Kupodivu však Timoteje nemá zabít, ale má mu pomáhat. Kdo by tomu však věřil?
Já na sebe hrdá nejsem, pomyslím si. Když už nemůžu být živá tak jako ostatní, možná bych dala přednost tomu být mrtvá jako ostatní, nebo, a to už je hodně ponižující, být aspoň jako ostatní nemrtvá. - Tina (str. 218)
Líbí se mi to. Jednoduše žeru všechnu tvorbu Neomillnerové - alespoň to, co jsem zatím četla. Jednoduše mě neomrzí. Ale zpět ke knize. Klad?
Miluju dialogy Neomillnerové, svižný děj knihy a poutavé scény. S ničím se nesere, nenudí nás. Kolik knížek se tím může pochlubit?
Musím vyzdvihnout i způsob, kterým nás Neomillnerová vtáhne do příběhu. V situacích, ve kterých bych správně měla umírat nudou, Neomillnerová dokázala vystihnout Tininu únavu a vyčerpání tak, že jsem ji sama cítila - a užívala si to. Dokážete si ten paradox alespoň vzdáleně představit? Nebo pochopit? Sama si ťukám na čelo. Teoreticky je to nemožné. To samé se strachem, nenávistí nebo úzkostí. Neomillnerová to dokázala podat tak, že jsem to sama cítila. Perfect.
"Kolik je mrtvých?"
Teď si odkašlu já."Nevím přesně, možná dvacet, a dům zničený tlakovou vlnou a většina mrtvých má v hrudi kůl, hele..."
Mám pocit, že Konrád na druhém konci omdlel. (str. 214)
Ještě minulý rok jsem Tinu Salo milovala, doslova jsem se jí nemohla nabažit. Miluju styl Petry Neomillnerové, jelikož píše svoucně. Co je nové nebo málo časté láká. A mě si Neomillnerová drží už sakra dlouho. Avšak...
Vyrostla jsem! Úžasné zjištění, které podkládám tím, že mám k této knize jisté výhrady. Zdá se, že jsem toho načetla přeci jen dost. Zíráte stejně jako já? Ale ano, stalo se. Sesadila jsem Tinu Salo z modly a shledávám ji "jen" vážně dobrou knihou. Má své drobné mouchy. Ale mě je to upřímně jedno. Mám Tinu ráda. A každý, kdo není úplně mimo tento žánr ji musí milovat stejně... x))
2.1.2013 - 4,5*
19.1.2012 - 5*
July 9, 2015 – 4,5*
Libujete si v sarkasmu a cynismu? Rádi si přečtete scény ve kterých létají hlavy, kropí vás sprška krve a hrdinové po sobě štěkají sprosté nadávky, popřípadě po sobě křičí z naprosto jiných důvodů? Řekněme velmi... ehm... intimních?
"Rád bych pro tebe něco udělal. Řekni, koho chceš zabít, a já ti donesu jeho hlavu." - Kay (str. 176)
Tina Salo je unavená upírka, která toho má spoustu za sebou a miluje svůj klid. Liší se od svých upířích soukmenovců nejen povahově - Tina nesnáší přetvářku a jejich lstivé hry - ale je také Dítě dne. Může chodit ve dne.
Vše v jejím vcelku poklidném životě se však změní, když se v jejím milovaném městě, Praze, začnou objevovat vykrvené mrtvoly. Tina ani Timotej, vládce pražských upírů a Tinin blízký přítel, si nepřejí odhalení upírů. Neslo by to více problémů, než momentálně Tina s Timotejem dokáží zvládnout. A odhadne to tak i Gothel, vládkyně německých upírů, která k "drahým" sousedům pošle svého milovaného synáčka. Vraha. Kupodivu však Timoteje nemá zabít, ale má mu pomáhat. Kdo by tomu však věřil?
Já na sebe hrdá nejsem, pomyslím si. Když už nemůžu být živá tak jako ostatní, možná bych dala přednost tomu být mrtvá jako ostatní, nebo, a to už je hodně ponižující, být aspoň jako ostatní nemrtvá. - Tina (str. 218)
Líbí se mi to. Jednoduše žeru všechnu tvorbu Neomillnerové - alespoň to, co jsem zatím četla. Jednoduše mě neomrzí. Ale zpět ke knize. Klad?
Miluju dialogy Neomillnerové, svižný děj knihy a poutavé scény. S ničím se nesere, nenudí nás. Kolik knížek se tím může pochlubit?
Musím vyzdvihnout i způsob, kterým nás Neomillnerová vtáhne do příběhu. V situacích, ve kterých bych správně měla umírat nudou, Neomillnerová dokázala vystihnout Tininu únavu a vyčerpání tak, že jsem ji sama cítila - a užívala si to. Dokážete si ten paradox alespoň vzdáleně představit? Nebo pochopit? Sama si ťukám na čelo. Teoreticky je to nemožné. To samé se strachem, nenávistí nebo úzkostí. Neomillnerová to dokázala podat tak, že jsem to sama cítila. Perfect.
"Kolik je mrtvých?"
Teď si odkašlu já."Nevím přesně, možná dvacet, a dům zničený tlakovou vlnou a většina mrtvých má v hrudi kůl, hele..."
Mám pocit, že Konrád na druhém konci omdlel. (str. 214)
Ještě minulý rok jsem Tinu Salo milovala, doslova jsem se jí nemohla nabažit. Miluju styl Petry Neomillnerové, jelikož píše svoucně. Co je nové nebo málo časté láká. A mě si Neomillnerová drží už sakra dlouho. Avšak...
Vyrostla jsem! Úžasné zjištění, které podkládám tím, že mám k této knize jisté výhrady. Zdá se, že jsem toho načetla přeci jen dost. Zíráte stejně jako já? Ale ano, stalo se. Sesadila jsem Tinu Salo z modly a shledávám ji "jen" vážně dobrou knihou. Má své drobné mouchy. Ale mě je to upřímně jedno. Mám Tinu ráda. A každý, kdo není úplně mimo tento žánr ji musí milovat stejně... x))
January 10, 2012
opravdu skvělá knížka...doufám, že takovou kvalitu si zanechá i zbytek série
June 25, 2017
Nothing new about vampires. The main character is typical Mary Sue - irritating, immortal, with a power contains any limits. And the whole plot is based mainly on dialogues.
February 18, 2012
Z této knihy mám velice rozporuplné pocity... Kniha je dost syrově napsaná a to se mi na ní líbí. Děj je dobrý, postavy jsou dobré. Vlastně celá kniha je dobrá. Možná i velice dobrá... ale nemůžu si pomoct v tom, že autorka MUSELA číst knihy ze série Anita Blake - The Vampire hunter od Laurell K. Hamilton. Protože právě již zmíněný děj postavený na vyšetřování zločinů, dokonce i hlavní postava Tina i samotný styl, kterým je kniha napsaná, jsou podle mého názoru přejaté z Anity... A pokud jste četli Anitu Blake, tak vám tato kniha bude připadat jako slabý odvar toho, co nám v každém dílu nabízí Laurell... Proto hodnotím pouze třemi hvězdičkami. To ale neznamená, že nejsem zvědavá na další díly.
February 14, 2013
Varování pro všechny fanoušky "upíří" romantiky - tady ji rozhodně nenajdete! Tina je drsná, drsně žije, pije a souloží. A taky vyšetřuje, popravuje a vraždí :-) Přímočaré lehce čtivé vyprávění mi svým stručným, někdy až trochu strohým stylem, připomnělo způsob, jakým napsal Kulhánek Noční klub. Žádné zbytečné kudrlinky, zákruty, hezky pěkně na věc. Sladká jako krev je dobré oddechové čtivo a já se u něj rozhodně bavila. Uvažuji o tom, že si přečtu další příběh z této série o upírce Tině Salo, která vlastně ani nezemřela a chodí v slunci...
June 18, 2010
One of the worst books I've ever read.
December 1, 2011
3,5/5
October 20, 2019
21.10.2019 - 3,5* (audio) - je to srdcovka, na které jsem jednoduše vyrůstala. .) Walker a Volf hodili celou audioknihu na youtubko, kdyby někdo chtěl vyzkoušet.
2.1.2013 - 4,5*
19.1.2012 - 5*
July 9, 2015 – 4,5*
Libujete si v sarkasmu a cynismu? Rádi si přečtete scény ve kterých létají hlavy, kropí vás sprška krve a hrdinové po sobě štěkají sprosté nadávky, popřípadě po sobě křičí z naprosto jiných důvodů? Řekněme velmi... ehm... intimních?
"Rád bych pro tebe něco udělal. Řekni, koho chceš zabít, a já ti donesu jeho hlavu." - Kay (str. 176)
Tina Salo je unavená upírka, která toho má spoustu za sebou a miluje svůj klid. Liší se od svých upířích soukmenovců nejen povahově - Tina nesnáší přetvářku a jejich lstivé hry - ale je také Dítě dne. Může chodit ve dne.
Vše v jejím vcelku poklidném životě se však změní, když se v jejím milovaném městě, Praze, začnou objevovat vykrvené mrtvoly. Tina ani Timotej, vládce pražských upírů a Tinin blízký přítel, si nepřejí odhalení upírů. Neslo by to více problémů, než momentálně Tina s Timotejem dokáží zvládnout. A odhadne to tak i Gothel, vládkyně německých upírů, která k "drahým" sousedům pošle svého milovaného synáčka. Vraha. Kupodivu však Timoteje nemá zabít, ale má mu pomáhat. Kdo by tomu však věřil?
Já na sebe hrdá nejsem, pomyslím si. Když už nemůžu být živá tak jako ostatní, možná bych dala přednost tomu být mrtvá jako ostatní, nebo, a to už je hodně ponižující, být aspoň jako ostatní nemrtvá. - Tina (str. 218)
Líbí se mi to. Jednoduše žeru všechnu tvorbu Neomillnerové - alespoň to, co jsem zatím četla. Jednoduše mě neomrzí. Ale zpět ke knize. Klad?
Miluju dialogy Neomillnerové, svižný děj knihy a poutavé scény. S ničím se nesere, nenudí nás. Kolik knížek se tím může pochlubit?
Musím vyzdvihnout i způsob, kterým nás Neomillnerová vtáhne do příběhu. V situacích, ve kterých bych správně měla umírat nudou, Neomillnerová dokázala vystihnout Tininu únavu a vyčerpání tak, že jsem ji sama cítila - a užívala si to. Dokážete si ten paradox alespoň vzdáleně představit? Nebo pochopit? Sama si ťukám na čelo. Teoreticky je to nemožné. To samé se strachem, nenávistí nebo úzkostí. Neomillnerová to dokázala podat tak, že jsem to sama cítila. Perfect.
"Kolik je mrtvých?"
Teď si odkašlu já."Nevím přesně, možná dvacet, a dům zničený tlakovou vlnou a většina mrtvých má v hrudi kůl, hele..."
Mám pocit, že Konrád na druhém konci omdlel. (str. 214)
Ještě minulý rok jsem Tinu Salo milovala, doslova jsem se jí nemohla nabažit. Miluju styl Petry Neomillnerové, jelikož píše svoucně. Co je nové nebo málo časté láká. A mě si Neomillnerová drží už sakra dlouho. Avšak...
Vyrostla jsem! Úžasné zjištění, které podkládám tím, že mám k této knize jisté výhrady. Zdá se, že jsem toho načetla přeci jen dost. Zíráte stejně jako já? Ale ano, stalo se. Sesadila jsem Tinu Salo z modly a shledávám ji "jen" vážně dobrou knihou. Má své drobné mouchy. Ale mě je to upřímně jedno. Mám Tinu ráda. A každý, kdo není úplně mimo tento žánr ji musí milovat stejně... x))
2.1.2013 - 4,5*
19.1.2012 - 5*
July 9, 2015 – 4,5*
Libujete si v sarkasmu a cynismu? Rádi si přečtete scény ve kterých létají hlavy, kropí vás sprška krve a hrdinové po sobě štěkají sprosté nadávky, popřípadě po sobě křičí z naprosto jiných důvodů? Řekněme velmi... ehm... intimních?
"Rád bych pro tebe něco udělal. Řekni, koho chceš zabít, a já ti donesu jeho hlavu." - Kay (str. 176)
Tina Salo je unavená upírka, která toho má spoustu za sebou a miluje svůj klid. Liší se od svých upířích soukmenovců nejen povahově - Tina nesnáší přetvářku a jejich lstivé hry - ale je také Dítě dne. Může chodit ve dne.
Vše v jejím vcelku poklidném životě se však změní, když se v jejím milovaném městě, Praze, začnou objevovat vykrvené mrtvoly. Tina ani Timotej, vládce pražských upírů a Tinin blízký přítel, si nepřejí odhalení upírů. Neslo by to více problémů, než momentálně Tina s Timotejem dokáží zvládnout. A odhadne to tak i Gothel, vládkyně německých upírů, která k "drahým" sousedům pošle svého milovaného synáčka. Vraha. Kupodivu však Timoteje nemá zabít, ale má mu pomáhat. Kdo by tomu však věřil?
Já na sebe hrdá nejsem, pomyslím si. Když už nemůžu být živá tak jako ostatní, možná bych dala přednost tomu být mrtvá jako ostatní, nebo, a to už je hodně ponižující, být aspoň jako ostatní nemrtvá. - Tina (str. 218)
Líbí se mi to. Jednoduše žeru všechnu tvorbu Neomillnerové - alespoň to, co jsem zatím četla. Jednoduše mě neomrzí. Ale zpět ke knize. Klad?
Miluju dialogy Neomillnerové, svižný děj knihy a poutavé scény. S ničím se nesere, nenudí nás. Kolik knížek se tím může pochlubit?
Musím vyzdvihnout i způsob, kterým nás Neomillnerová vtáhne do příběhu. V situacích, ve kterých bych správně měla umírat nudou, Neomillnerová dokázala vystihnout Tininu únavu a vyčerpání tak, že jsem ji sama cítila - a užívala si to. Dokážete si ten paradox alespoň vzdáleně představit? Nebo pochopit? Sama si ťukám na čelo. Teoreticky je to nemožné. To samé se strachem, nenávistí nebo úzkostí. Neomillnerová to dokázala podat tak, že jsem to sama cítila. Perfect.
"Kolik je mrtvých?"
Teď si odkašlu já."Nevím přesně, možná dvacet, a dům zničený tlakovou vlnou a většina mrtvých má v hrudi kůl, hele..."
Mám pocit, že Konrád na druhém konci omdlel. (str. 214)
Ještě minulý rok jsem Tinu Salo milovala, doslova jsem se jí nemohla nabažit. Miluju styl Petry Neomillnerové, jelikož píše svoucně. Co je nové nebo málo časté láká. A mě si Neomillnerová drží už sakra dlouho. Avšak...
Vyrostla jsem! Úžasné zjištění, které podkládám tím, že mám k této knize jisté výhrady. Zdá se, že jsem toho načetla přeci jen dost. Zíráte stejně jako já? Ale ano, stalo se. Sesadila jsem Tinu Salo z modly a shledávám ji "jen" vážně dobrou knihou. Má své drobné mouchy. Ale mě je to upřímně jedno. Mám Tinu ráda. A každý, kdo není úplně mimo tento žánr ji musí milovat stejně... x))
October 20, 2019
21.10.2019 - 3,5* (audio) - je to srdcovka, na které jsem jednoduše vyrůstala. .)
2.1.2013 - 4,5*
19.1.2012 - 5*
July 9, 2015 – 4,5*
Libujete si v sarkasmu a cynismu? Rádi si přečtete scény ve kterých létají hlavy, kropí vás sprška krve a hrdinové po sobě štěkají sprosté nadávky, popřípadě po sobě křičí z naprosto jiných důvodů? Řekněme velmi... ehm... intimních?
"Rád bych pro tebe něco udělal. Řekni, koho chceš zabít, a já ti donesu jeho hlavu." - Kay (str. 176)
Tina Salo je unavená upírka, která toho má spoustu za sebou a miluje svůj klid. Liší se od svých upířích soukmenovců nejen povahově - Tina nesnáší přetvářku a jejich lstivé hry - ale je také Dítě dne. Může chodit ve dne.
Vše v jejím vcelku poklidném životě se však změní, když se v jejím milovaném městě, Praze, začnou objevovat vykrvené mrtvoly. Tina ani Timotej, vládce pražských upírů a Tinin blízký přítel, si nepřejí odhalení upírů. Neslo by to více problémů, než momentálně Tina s Timotejem dokáží zvládnout. A odhadne to tak i Gothel, vládkyně německých upírů, která k "drahým" sousedům pošle svého milovaného synáčka. Vraha. Kupodivu však Timoteje nemá zabít, ale má mu pomáhat. Kdo by tomu však věřil?
Já na sebe hrdá nejsem, pomyslím si. Když už nemůžu být živá tak jako ostatní, možná bych dala přednost tomu být mrtvá jako ostatní, nebo, a to už je hodně ponižující, být aspoň jako ostatní nemrtvá. - Tina (str. 218)
Líbí se mi to. Jednoduše žeru všechnu tvorbu Neomillnerové - alespoň to, co jsem zatím četla. Jednoduše mě neomrzí. Ale zpět ke knize. Klad?
Miluju dialogy Neomillnerové, svižný děj knihy a poutavé scény. S ničím se nesere, nenudí nás. Kolik knížek se tím může pochlubit?
Musím vyzdvihnout i způsob, kterým nás Neomillnerová vtáhne do příběhu. V situacích, ve kterých bych správně měla umírat nudou, Neomillnerová dokázala vystihnout Tininu únavu a vyčerpání tak, že jsem ji sama cítila - a užívala si to. Dokážete si ten paradox alespoň vzdáleně představit? Nebo pochopit? Sama si ťukám na čelo. Teoreticky je to nemožné. To samé se strachem, nenávistí nebo úzkostí. Neomillnerová to dokázala podat tak, že jsem to sama cítila. Perfect.
"Kolik je mrtvých?"
Teď si odkašlu já."Nevím přesně, možná dvacet, a dům zničený tlakovou vlnou a většina mrtvých má v hrudi kůl, hele..."
Mám pocit, že Konrád na druhém konci omdlel. (str. 214)
Ještě minulý rok jsem Tinu Salo milovala, doslova jsem se jí nemohla nabažit. Miluju styl Petry Neomillnerové, jelikož píše svoucně. Co je nové nebo málo časté láká. A mě si Neomillnerová drží už sakra dlouho. Avšak...
Vyrostla jsem! Úžasné zjištění, které podkládám tím, že mám k této knize jisté výhrady. Zdá se, že jsem toho načetla přeci jen dost. Zíráte stejně jako já? Ale ano, stalo se. Sesadila jsem Tinu Salo z modly a shledávám ji "jen" vážně dobrou knihou. Má své drobné mouchy. Ale mě je to upřímně jedno. Mám Tinu ráda. A každý, kdo není úplně mimo tento žánr ji musí milovat stejně... x))
2.1.2013 - 4,5*
19.1.2012 - 5*
July 9, 2015 – 4,5*
Libujete si v sarkasmu a cynismu? Rádi si přečtete scény ve kterých létají hlavy, kropí vás sprška krve a hrdinové po sobě štěkají sprosté nadávky, popřípadě po sobě křičí z naprosto jiných důvodů? Řekněme velmi... ehm... intimních?
"Rád bych pro tebe něco udělal. Řekni, koho chceš zabít, a já ti donesu jeho hlavu." - Kay (str. 176)
Tina Salo je unavená upírka, která toho má spoustu za sebou a miluje svůj klid. Liší se od svých upířích soukmenovců nejen povahově - Tina nesnáší přetvářku a jejich lstivé hry - ale je také Dítě dne. Může chodit ve dne.
Vše v jejím vcelku poklidném životě se však změní, když se v jejím milovaném městě, Praze, začnou objevovat vykrvené mrtvoly. Tina ani Timotej, vládce pražských upírů a Tinin blízký přítel, si nepřejí odhalení upírů. Neslo by to více problémů, než momentálně Tina s Timotejem dokáží zvládnout. A odhadne to tak i Gothel, vládkyně německých upírů, která k "drahým" sousedům pošle svého milovaného synáčka. Vraha. Kupodivu však Timoteje nemá zabít, ale má mu pomáhat. Kdo by tomu však věřil?
Já na sebe hrdá nejsem, pomyslím si. Když už nemůžu být živá tak jako ostatní, možná bych dala přednost tomu být mrtvá jako ostatní, nebo, a to už je hodně ponižující, být aspoň jako ostatní nemrtvá. - Tina (str. 218)
Líbí se mi to. Jednoduše žeru všechnu tvorbu Neomillnerové - alespoň to, co jsem zatím četla. Jednoduše mě neomrzí. Ale zpět ke knize. Klad?
Miluju dialogy Neomillnerové, svižný děj knihy a poutavé scény. S ničím se nesere, nenudí nás. Kolik knížek se tím může pochlubit?
Musím vyzdvihnout i způsob, kterým nás Neomillnerová vtáhne do příběhu. V situacích, ve kterých bych správně měla umírat nudou, Neomillnerová dokázala vystihnout Tininu únavu a vyčerpání tak, že jsem ji sama cítila - a užívala si to. Dokážete si ten paradox alespoň vzdáleně představit? Nebo pochopit? Sama si ťukám na čelo. Teoreticky je to nemožné. To samé se strachem, nenávistí nebo úzkostí. Neomillnerová to dokázala podat tak, že jsem to sama cítila. Perfect.
"Kolik je mrtvých?"
Teď si odkašlu já."Nevím přesně, možná dvacet, a dům zničený tlakovou vlnou a většina mrtvých má v hrudi kůl, hele..."
Mám pocit, že Konrád na druhém konci omdlel. (str. 214)
Ještě minulý rok jsem Tinu Salo milovala, doslova jsem se jí nemohla nabažit. Miluju styl Petry Neomillnerové, jelikož píše svoucně. Co je nové nebo málo časté láká. A mě si Neomillnerová drží už sakra dlouho. Avšak...
Vyrostla jsem! Úžasné zjištění, které podkládám tím, že mám k této knize jisté výhrady. Zdá se, že jsem toho načetla přeci jen dost. Zíráte stejně jako já? Ale ano, stalo se. Sesadila jsem Tinu Salo z modly a shledávám ji "jen" vážně dobrou knihou. Má své drobné mouchy. Ale mě je to upřímně jedno. Mám Tinu ráda. A každý, kdo není úplně mimo tento žánr ji musí milovat stejně... x))
January 5, 2020
Przeczytałam i tyle...
Pierwszoosobowa narracja - tak popularna w fantastyce wszelkiego rodzaju - może i jest ciekawym zabiegiem, ale nie usprawiedliwia braku płynności toku opowieści. Owszem, mogę wybaczyć luki informacyjne - bo skoro śledzimy historię poprzez "ja" głównej bohaterki, to wiemy tylko to, co ona i odkrywamy to, co ona odkrywa; ale w przypadku "Słodkiej jak krew"opowieść opiera się głównie na dialogach, a to oznacza, że wiemy nawet mniej niż Tina, bo dla niej i jej otoczenia pewne rzeczy są oczywiste, więc o nich nie rozmawiają... Skutkiem takiego poprowadzenia narracji- oprócz wrażenia, że nie nadążam za tym, co się dzieje i dlaczego - jest też to, że zbyt mało wiemy o bohaterach, i tych głównych, i tych "pobocznych", nie znamy motywacji ich postępowania, ich emocji, nie widzimy też ich rozwoju... Wszystkie postaci są sztampowe, żadna nie jest sympatyczna, żadna nie sprawia, że stoję po jej stronie...
Cóż, ciekawie było poznać fantastykę czeską, ale do tej serii nie wrócę na pewno.
Pierwszoosobowa narracja - tak popularna w fantastyce wszelkiego rodzaju - może i jest ciekawym zabiegiem, ale nie usprawiedliwia braku płynności toku opowieści. Owszem, mogę wybaczyć luki informacyjne - bo skoro śledzimy historię poprzez "ja" głównej bohaterki, to wiemy tylko to, co ona i odkrywamy to, co ona odkrywa; ale w przypadku "Słodkiej jak krew"opowieść opiera się głównie na dialogach, a to oznacza, że wiemy nawet mniej niż Tina, bo dla niej i jej otoczenia pewne rzeczy są oczywiste, więc o nich nie rozmawiają... Skutkiem takiego poprowadzenia narracji- oprócz wrażenia, że nie nadążam za tym, co się dzieje i dlaczego - jest też to, że zbyt mało wiemy o bohaterach, i tych głównych, i tych "pobocznych", nie znamy motywacji ich postępowania, ich emocji, nie widzimy też ich rozwoju... Wszystkie postaci są sztampowe, żadna nie jest sympatyczna, żadna nie sprawia, że stoję po jej stronie...
Cóż, ciekawie było poznać fantastykę czeską, ale do tej serii nie wrócę na pewno.
November 8, 2019
Lubię książki o wampirach, gdzie akcja osadzona jest we współczesnych czasach. Np. książki Magdaleny Kozak (Nocarz, Renegat, Nikt). Dlatego sięgnąłem po tę pozycję.
"Słodka jak krew" Petry Neomillner to napisana lekkim językiem książka, którą czyta się szybko m.in. dlatego, że niesamowicie wciąga, czytelnik skleja się z akcją i trochę wchodzi w życie bohaterów. Dużo dobrego humoru, trochę subtelnej erotyki (ledwie zauważalnej), może bardziej wątek miłosny niż erotyczny. I oczywiście wampiry!
Fakt, że autorka niekiedy nie miała pomysłu na kontynuowanie opisu, czy sceny, ale trochę żałuję, że nie ma innych książek, bo napewno bym się skusił.
Przyjemna lektura, lekka, łatwa i przyjemna. Mam sentyment do tej książki. Może dlatego, że szukam takiej właśnie sympatycznej wampirzycy (w książkach!) ;)
"Słodka jak krew" Petry Neomillner to napisana lekkim językiem książka, którą czyta się szybko m.in. dlatego, że niesamowicie wciąga, czytelnik skleja się z akcją i trochę wchodzi w życie bohaterów. Dużo dobrego humoru, trochę subtelnej erotyki (ledwie zauważalnej), może bardziej wątek miłosny niż erotyczny. I oczywiście wampiry!
Fakt, że autorka niekiedy nie miała pomysłu na kontynuowanie opisu, czy sceny, ale trochę żałuję, że nie ma innych książek, bo napewno bym się skusił.
Przyjemna lektura, lekka, łatwa i przyjemna. Mam sentyment do tej książki. Może dlatego, że szukam takiej właśnie sympatycznej wampirzycy (w książkach!) ;)
August 7, 2012
Každý díl jsem přečetla ani nevím jak. Děj je zajímavý, rozhodně ne však náročný. Toho jsem si však všimla, až když jsem knihu zavřela dočtenou. Postavy jednají tak, že ač to zní možná nelogicky, děj či zápletku jako takovou zcela předčí. Zápletka tedy velice nenáročná, vnitřní život hrdinky jednoduchý a postavy různorodé. Ta věta vlastně vystihuje zatím vše, co jsem v knížkách o Tině Salo četla. Ale přestože můj názor možná vyznívá negativně, ráda se toulám s drobnou ale ráznou blonďatou upírkou ulicemi denní i noční Prahy. Ráda se směju hláškám, které jsou knížkou protkané a ještě radši s ní na motorce objíždím celou Českou republiku s Kayem za zády.
August 14, 2012
Napadá mě k tomu pár otázek a pár věcí mi není úplně jasných, ale i tak je kniha skvěle napsaná. Hádám, že nejpozději u třetího dílu si Tina vybojuje i plný počet.^^
Na to, jak v poslední době nemůžu vystát upíry, se mi to dost líbilo. Vyzdvihla bych přesně ty věci, co u Sukuby - sex, sprosťárničky, život. Postavy nejsou figurky, co se bojí se jen podívat na opačné pohlaví a obzvlášť Tina je skvělá.
Well. I want more! Now. Sakra, proč jsem tam jen nechala ty další díly... ://
Na to, jak v poslední době nemůžu vystát upíry, se mi to dost líbilo. Vyzdvihla bych přesně ty věci, co u Sukuby - sex, sprosťárničky, život. Postavy nejsou figurky, co se bojí se jen podívat na opačné pohlaví a obzvlášť Tina je skvělá.
Well. I want more! Now. Sakra, proč jsem tam jen nechala ty další díly... ://
August 28, 2018
Nevydržel jsem té slasti, dočetl do půlky a za poslední půlrok nenašel dostatek vůle pokračovat ve čtení. Nepomohla ani cimrmanovská zvědavost, zda bude i druhá půlka tak slabá jako první. S touto knihou jsme se naprosto minuli.
November 20, 2011
Na Tinu jsem se těšila a zklamaná jsem nebyla.
Je to je hodně odlišné od všechno, co jsme četla. Kniha je dosti syrová, ale to se mi na ní právě líbí.
Je to je hodně odlišné od všechno, co jsme četla. Kniha je dosti syrová, ale to se mi na ní právě líbí.
April 19, 2013
moje recenze - http://booksfromworld.blogspot.cz/201...
January 2, 2015
Paráda!
Líbí se mi akčnost, postavy, místo děje i doba. Kam se hrabe nějaké Stmívání.
Líbí se mi akčnost, postavy, místo děje i doba. Kam se hrabe nějaké Stmívání.
January 24, 2026
Średniak. Tłumaczenie w wielu miejscach jest dziwne i wybija z rytmu. Momentami gubiłam się w tym co się właściwie dzieje na danej stronie, znalazło się trochę błędów logicznych, czasami ciężki było przebrnąć, ale mimo to były momenty, na których bawiłam się dobrze. Polubiłam główną bohaterkę, choć jej moralność jest dla mnie totalnie pokręcona. Reszta postaci wypada nieco płasko, nie czułam zbyt wielu emocji gdy część z nich została zmieciona z planszy. Ta książka jest spoko do przeczytania na raz, jak akurat wpadnie komuś w ręce (sama pożyczyłam ją od kumpeli), ale nie jest to ten typ lektury, do którego chciałabym wracać czy dla którego wydałabym kasę, aby mieć na półce własny egzemplarz.
September 4, 2024
Veľmi dobre napísaná upírska mlátička. Sľubný začiatok série v ktorom autorka dokázala podať tradičný urban fantasy príbeh v prostredí modernej Prahy spôsobom, ktorý vás zaručene nebude nudiť. Vyhovovali mi postavy, prostredie aj zápletka, no najväčšou výhodou knihy je podľa mňa Neomillnerovej štýl písania. Mne osobne sadol, a spravil tak zo štandardnej urban fantasy jazdu ktorú som si užil od začiatku do konca. A teraz musím siahnuť po ďalšom dieli...
March 28, 2022
Cekal jsem to mnohem horsi ale nakonec se to ukazalo jako ctiva kniha.
Displaying 1 - 20 of 20 reviews