Několik dní stačilo útočníkům, aby dobyli Zemi a většinu obyvatel odvlekli neznámo proč a neznámo kam. Ty, které zde ponechali, pak proměnili v podivné zombie, honící několik málo přeživších lidí. Není čas se ptát kdo, jak a proč Zemi přepadli, protože na pořadu dne je jen to nejdůležitější: přežít v troskách civilizace. Něco takového dokáže jen ten, kdo sám sebe změní ve vražedný stroj. Toto je příběh muže, který ve svém boji uspěl, příběh nezlomné vůle a touhy po pomstě.
Zakladatel a nejznámější představitel české akční sci-fi. V roce 1996 získal cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nadějného nováčka a o rok později za nejlepší českou a slovenskou knihu (Cesta krve 2: Cynik). Nerad poskytuje rozhovory a vystupuje na veřejnosti. Má averzi ke skupině Kelly Family. Nejprodávanější domácí autor v rámci žánru.
I have read the book of Jiri Kulhanek, The bloody way, mainly because I needed a break from the Jo Nesbo series, with his anti-hero. The book has great start, almost amazing. I enjoyed the jokes of the author, his hero and the book had great pace in the beginning. I liked the hero and he seemed to be quite believable, at least in the first half of the first book.
Since that the book started to deteriorate a bit. It changed the genre from the funny post-apocalyptic scifi to something like not so much intelligent, less funny action-survival-horror-slash. And the second volume continued in this trend. Still I have to say I have enjoyed it quite much.
The main hero can not be killed, the things he has survived could not have been survived, but still he did,… And the book with a promising start was changed into weaker junk book. Still, quite nice relaxing book for those who do not mind gallons of blood, some brains flying around and hundreds, thousands of empty case cartridges.
I have read the third, unofficial and not authorized third volume, not written by Kulhánek – and honestly, the new author has continued in the style so well, I would not be able to recognize the author change. Honestly, the books have needed some ending and they got it by this third volume, so I am satisfied now.
In case you look for high quality books, reduce the valuation by 50-60 percent.
Jezení pavouků je cool. Lepší jsou zombie srnky a ještě lepší je hrdina co se mění z pomocného redaktora ekologického plátku na pěkně tvrdého bouchače požírajícího pavouky, kterému ani ztráta končetiny neubere na páře. Obligátní dítě na palubě taky přítomno, stejně tak jako mastrubační fantazie autora, ale jinak je to bezbřehé nasilí popisované šťavnatým jazykem. Mimozemšťani by se měli poučit, že invaze do České republiky je začátek jejich neslavného konce. Jo, upíři jsou tam taky.
Ouuuu tak to je jízda. Tahle kniha, jako snad všechny od mistra Kulhánka, se mi moc líbila od samého začátku až po konec. Velmi zajímavý děj o apokalypse na zemi po níž se stali z lidí zombie a super hlavní hrdina, který zůstal sám s nemluvným chlapcem. Abych věděl proč k tomu došlo hned po dočtení Dobráka jsem se začetl ihned do druhého dílu... Jedním souvětím skvělé postapo se zombie a čert ví jak to bude pokračovat dále :))))
Mierne sklamanie po parádnom "Vládcovi strachu". Priveľa opisov zbraní zbytočne brzdí dej a akčné scény. Keď sa ale dejú veci a strieka krv nepriateľov či hlavného hrdinu, tak kvalita knihy stúpa závratným spôsobom.
Hmm, hmm. Úžasná premisa. Bohužel hlavní hrdina je něčím jako Arnoldem Švarcnegrem :-). Nejlepší byl začátek, kdy hlavní hrdina zjišťoval, wtf happened. Pak se dostal ke zbraním a samozřejmě jako náhodou k superdokonalé superneprůstřelné a supertajné zbrani... A vůbec má asi rád zbraně a vyžívá se v jejich deskripšn... Je to prostě jako film s Árným, moc nemyslet a nekonečná akce s neprůstřelným hrdinou xD 4 max.
Oproti Vládcům strachu je literární styl mnohem kvalitnější, žádné prudké skoky nebo odbyté scény, tohle má fakt kvalitu. Zápletka je hodně zajímavá a dlouho mě táhla jak mrkev na klacku oslíka směrem k cíli, ke konci, už mi to chvílemi přišlo trochu zdlouhavé, ale konec měl kvalitní cliffhanger a rovnou jsem rozečetl druhý díl.
Opět (Kulhánek podruhé, eeey) mi to připomíná doby, kdy jsem pařil klasické strílečky - DOOM, Wolf 3D (Wolfenstein 3D). 'Cesta krve' spolu s 'Vládci strachu' patří mezi raná dílka autora, kterých se Kulhánek "de facto zřekl jako nezdařilých a odmítá povolit nová vydání". Jenže zatímco dnešní gamebooky jsou nerdovské a pokračovatelé kulhánkovského kultu příliš zahledění do toho být alespoň něco, Kulhánek je ten, co to mísí dobře dohromady a dělá to ve velmi specifickém stylu. Dává vám přijatelné detaily okolo zbraní, způsobů zabíjení, jde z "lokace do lokace", baví tu a tam hláškami, příběh vás připoutá a vy jdete s ním, tentokrát s hrdinou, který se rozhodne dát si dovolenou na chalupě, někdy okolo roku 2060, kdy se Česko nachází ve světě ekoterorismu. Maxmilián se posléze musí vypořádávat s vlky a s pavouky (DIFFICULTY: Easy), brzy se však vyzbrojí (dvouhlavňovkou, jak jinak) a zjistí, že se svět nachází v apokalyptickém zombielandu, kde jsou „mrtváci“ a ufouni, kteří lítají v „popelnicích“. Následně Max narazí na němého kluka (Jonáš), o nějž se rozhodne postarat, zatímco se současně probouzí Ten Druhý, Maxovo schizoidní druhé já (intrusive thoughts), které má plno věcných připomínek a hraje po většinu příběhu třetí postavu - kniha pak sama tak nějak přepne a jede na autopilota, survival mode. Obtížnost i realita toho, co se děje, se stupňuje, stejně jako v každé hře, která má příběh, začínáte zlehka (haha, Dead Space 2), musíte najít zbraně, pak přichází i silnější nepřátelé, jak nabíráte lepší výzbroj (Plzeň), hra je těžší... až nakonec i zde hrdina pokračuje ve vytuněné futuroverzi transportéru Alvis Saladin do střední Afriky, kde pak příběh končí. Podobně i ve hrách může vše působit jako jeden veliký špatný sen pro hlavního hrdinu, sen, kterým se musíte probojovat (Max Payne 2). Tohle je mentalita, ke které jsou muži odmala vedeni. Tohle zápolení, touha vyhrát, jít skrz... někteří říkají, že není lepší pocit, než zvítězit (třeba v kleci, adrenalin rush), téměř absolutně zničený, vyčerpaný, krvácející, dohnaný na hranici toho, co dokáže fyzicky snést (ale to se hodně odráží od toho, v jaké je kondičce). Ač to může působit „z cesty“, je to trochu jako McCartyho 'Cesta' - snaha o přežití, putování dvojice, ale samozřejmě v dost odlišném kabátě. Nebavilo mě to tolik jako opening u 'Vyhlídky na věčnost' (nemůžu se doteď vzpamatovat z toho, jak se hrdina sprchuje a u toho mu hraje 'Mann gegen mann' od Rammsteinů, což mi připadá tak dokonale specifický), ačkoliv začátek mi přišel nejpůsobivěji napsaný, člověk tak nějak čeká, o čem tenhle Kulhánek na začátku bude, proč to všichni tak žerou a v hlavě si nemůžu říct víc než pár věcí, jakože, je to hodně z „pohledu první osoby“ a jsme „hodně v hlavě hrdiny“. Do jisté míry je to jako poslouchat, pozorovat, sledovat takový nekonečný monolog autora, co si předříkává ve své hlavě, alespoň tak mi to přišlo. Je to béčková sranda, která je hlavně napsaná správně(!), ale myslím si, že argumenty "není to nejlepší Kulhánek" některých taky chápu, kniha mohla být o polovinu kratší, nebo klidně i dvakrát tak delší a bylo by to asi nastejno, druhá půlka začne být v klasickém „kam teď?“ dějství. Dokážu pochopit, že pokud to člověka nechytí naplno, začne ho to (speciálně v druhé polovině) hypnotizovat do určité nudy. Kdybych byl pořád ten kluk, co začal číst v asi třinácti letech trochu víc a tehdy hlavně Warhammer sérii o 'Zabíječi' - temný svět, hodně zabíjení, kopy nepřátel, nekončící válka, čtyři bohové Chaosu, všude bestie, zplozenci zla, tehdy by byl Kulhánek asi můj jam-jam-jam... jam-jam-jam... Bůh, protože bych si řekl, že máme někoho, kdo umí psát hrdiny, co jsou vtipní chytrolíni, ale zároveň umí řezat věci a rozstřílet věci na sračku (very czecho). Se zpožděním ale přichází jiná perspektiva. A to jest o hvězdu méně. Škoda přepálených částek za kopie, které stály dřív řádově 160, ale i to tomu dodává onen mýtický kulhánkovský odér. Cením lidi, co to načítají pro ty, co si to nehodlají opatřit za řádově desetitisíce, protože jinak bych se k tomu asi nedostal. Ale je to fajn a svoje místo v naší kotlině to určitě má. Navíc, není to snadný, ale vždycky když se objeví někdo, novej zjev, co přinese něco zábavnýho a novýho, najdou se lidi, co začnou, ať už jako fans (což je v pohodě), nebo z vlastního neumětelství (neoriginality, nemožnosti být kreativní), zkrátka jen obšlehnou koncept... ale tady je asi ten největší rozdíl, jestliže parafrázujete, tak se umění vyvíjí, je to omage (pocta) a vlastní verze myšlenky, je to něco nového... ale pokud se jen snažíte napodobovat, být totéž, jen ve svém já (Em's Stan). Je to trochu jako když se snažíte o to, aby se něco nestalo tak moc, že docílíte právě a přesně toho - tím strachem a přehnanou snaživostí. Kulhánek má hodně lidí, co se snaží psát a být jako on (a tím myslí jeho psaní), protože moc lidí neví, jaký to je být on... na konci dne, tohle mi přišlo solidní, ale určitě ne tak, že bych si z toho sedl na prdel. Na druhou stranu, mě už tyhle žánrové vody tolik neříkají, za mě je to teenagerská zábava a tu už mám dlouho za sebou. 7/10
... a trvalo mi len desať rokov, kým som to dočítala!
V každom prípade, moje desaťročné "čítanie" nehovorí absolútne nič o samotnej knihe. Zato toho hovorí veľa o mne.
Cesta krve I - Dobrák je zmesou opakujúcich sa scén. Najprv nastane nejaký drsný útok, hrdina si nájde zbraň, zneškodní nepriateľa a sotva z toho vyviazne živý. Potom je kratšia či dlhšia chvíľa pokoja, keď sa hrdina spamätáva zo zranení, ktoré vyzerajú, že by ho mali zabiť, ale vždy má šťastie, lebo nájde niečo, čo mu pomôže vyliečiť sa a zosilnieť. Zároveň sa vyzbrojí novými zbraňami a technikou, ktorá mu pomôže pri ďalšom, ešte horšom útoku. Z ktorého sotva vyviazne. A zase sa chvíľu niekde v pokoji pár dní či týždňov spamätáva a lieči. A nájde nové zbrane. A príde ďalší útok. A on to sotva prežije. A pár dní sa spamätáva a lieči. A nájde nové zbrane. A... tak ďalej. Všetko sa pri tom stupňuje - kvalita jeho zbraní, vybavenie jeho najnovšieho úkrytu, intenzita útoku, problémy, do ktorých sa dostáva. Ako v počítačovej hre.
Ale viete čo? Ono je to hrozne čitateľné!
Napriek tisícpäťsto popisom zbraní od ich vzhľadu cez technické fungovanie a typ použitých nábojov až po veľkosť diery, ktorú urobia do toho či oného materiálu, napriek popisom stojov od ich vzhľadu cez technické fungovanie až po zhrnutie toho, čo všetko a kde dokážu, som nemala potrebu nič preskakovať, pretože je to napísané tak - a vôbec nechápem, že si to vzájomne neodporuje - záživne! (Fajn, priznávam, dve veci som preskočila - jednu stranu, kde bol hrdina taký rozmlátený, že mi tie popisy doslova dvíhali žalúdok a jednu stranu faaaakt neeeeechutne deeeeeeetailných teeeeeechnických opisov toho, ako musí opraviť svoje "auto".)
Ak vezmem do úvahy fakt, že takmer celú knihu prebiehajú jediné dialógy medzi hrdinom a jeho vnútorným hlasom (alebo hrdinom a jeho nehovoriacim detským spoločníkom), malo by z toho byť niečo, cez čo by som sa sotva dokázala prehrýzť. Lenže Kulhánek skrátka píše tak, že sa pri jeho texte nedokážem nudiť.
Možno za to môže aj skutočnosť, že napriek všetkým tým sci-fi veciam (ako že hrdina prežije všetky útoky a vždy nájde presne to, čo potrebuje a podivné technológie mu padajú k nohám) je správanie hlavnej postavy hrozne uveriteľné. Jeho strach z pavúkov a zábavné, totálne realistické reakcie na ich blízkosť sú len čerešničkou na torte.
Dalo by sa povedať, že tú knihu som prečítala "na tri šupy". Akurát medzi nimi bolo pár niekoľkoročných prestávok. Asi je to kniha, na ktorú sa človek musí cítiť. (A nesmiete byť lenivý blbec ako ja.)
Málo postáv, veľa strieľania a nepriestrelnosti, nadpozemské reflexy, za nákladiak šťastia a 300 tonový transportér, ktorý vyberá zákruty šmykom, v ktorom sa dá chodiť a je v ňom sprcha. Trochu zreálnenia by z toho urobilo výbornú knihu lebo opisne a rozprávačky je dej viac ako plynulý, hoci je opäť hlavný hrdina plochý ako žehliaca doska, nič o ňom nevieme a v podstate sa nevyvíja, nečuduje, nebojí a namiesto logického hľadania zabezpečenia životných potrieb sa radšej vyberie do Afriky. Aby som sa vyhol spoilerom, to "lietajúce vrece" na konci bolo asi trochu zbytočné, hoci udáva smer tomu, o čom bude druhý diel.
im sorry, but i dont have the slightest idea why i decided to start readin this book on a random thursday at fckin 3am, but why not, -only mby that it was almost a freakin horror! (like yk at least the beginning in the cabin in the woods ykyk), n if i may add one more thing: thx so much for the trigger warnings<33, cuz it was such a pleasant experience -all the rooms filled w spider webs and huge spiders, rooms swarming w flies.., xd, n ofc as always, at least half of the book is dedicated to detailed descriptions of all the guns n wehicles, lol, ..but yes, ill prob continue w book 2 xd
Interesting old school czech post apocalyptic scifi book. Full of weapons, self driving cars and vampires. Enjoyed fights with flying trash cans. Definitely going to read the second part.
3,5* hvězdičky, knížka mě příjemně překvapila (vždycky když je to český autor, tak se modlím, aby patřil k těm, co se dají číst :-D.. a tenhle k nim patří :-)) Děj se mi líbil, ale přišel mi to takový mišmaš.. spousta věcí dohromady :-D ale celkově to dávalo docela smysl.. jen si říkám, jak by tohle všechno zvládl nějaký novinář pouze s kurzem přežití (to musel byt sakra skvělý a intenzivní kurz :-D) :-)
Navnazen statusem kultovního svazku jsem se na Dobráka vrhl po Nočním klubu, Divokých a zlých a Vyhlídce na věčnost...a jsem těžce zklamán, respektive nedivím se, že se autor od svazku distancoval jako od nepovedeného, protože tohle je opravdu hrůza. 80% stránkování tvoří popisy nejrůznější vojenské kyber mega super husté techniky a i v tom zbytku se děje zoufale málo. Ano, military nadšenci a další živly budou slintat, ale postavit na tomhle celou knihu je opravdu mizérie. Pokud by si autor nepomohl Tím druhým, byla by zhruba polovina knihy (do setkání s klukem), čistým popisem bez jakékoli přímé řeči, z čehož plyne základ problému - sólovka jednoho hrdiny.
Několik dní stačilo útočníkům, aby dobyli Zemi a většinu obyvatel odvlekli neznámo proč a neznámo kam. Ty, které zde ponechali, pak proměnili v podivné zombie, honící několik málo přeživších lidí. Není čas se ptát kdo, jak a proč Zemi přepadl, protože na pořadu dne je jen to nejdůležitější: přežít v troskách civilizace. Něco takového dokáže jen ten, kdo sám sebe změní ve vražedný stroj. Toto je příběh muže, který ve svém boji uspěl, příběh nezlomné vůle a touhy po pomstě.
Zapomenutá, nedostupná klasika od pana Kulhánka. Bohužel originál se nedá v podstatě sehnat. Můj obdiv má celá série a hlavně její košatý příběh. Nemluvě o tom, že další Kulhánkovi knihy, série, v podstatě navazují, či předcházejí této sérii.
Oproti Nocnimu klubu a Divokych a zlych je tahle knizka trochu slabsi, ale stale me bavila spise prvni pulka. Dalsi dil snad navaze na Kulhankuch vysoky standard.