„To heslo neznamená jen poslušnost vůči federaci, koloniální armádě nebo nejbližšímu nadřízenému. Zahrnuje i závazky k nám samým; hlavně k jednotce a ke kamarádům. A to je pouto mnohem pevnější než cokoliv jinýho." Porter
„Zabíjíme. Umíme to. Jsme na to vybavení. Tahle činnost je pro nás obživou, povoláním. Vykonáváme ji tak, abychom uspěli. Kalkulujeme, zvažujeme rizika. Nemícháme do toho city…" poručík Ashworth
Těšíte se, mazáci?! Jako nikdy! Co jste?! Mariňáci! A jaké je vaše krédo, vy chudinky?! Vždy věrní!
Robert Fabian (1969) je český spisovatel literatury science-fiction. Kromě roku narození a přehledu vydaných knih není o autorovi nic známo. Podle vyjádření nakladatelství Straky na vrbě, ve kterém vydává své knihy, si autor přeje setrvat v anonymitě. --wikipedia
Po Mariňácích a Planetě mezi dvěma slunci a knihách Carpe Diem další militaristická sci-fi od Fabiana. Autorovi vojenské prostředí vyloženě svědčí, příběh volně navazuje na Carpe Diem. Zápletka skvěle postupně graduje a zvratů je v příběhu několik. Atmosféra v některých pasážích by se dala krájet. Na knize shledávám jen pár drobných vad. Jednou je množství poangličtěných zkratek které jsou zde jen pro efekt a spíše obtěžují. Úplně mi také nesedla psychadelická pasáž. Nakonec fakt, že kniha má otevřený konec, který se mi ne zrovna zamlouval protože mám neblahé tušení jak bude další díl pokračovat. Jinak suma sumárum další Fabianova hutná story.
Už delší dobu mi chyběla ke čtení nebo koukání nějaká nenáročná military space opera a tohle je celkem fajn. Trošku jsem mě potíž odlišit od sebe jednotlivé hrdiny, ale vzhledem k tomu, že hlavním hrdinou je celá vojenská jednotka a navíc je to Xtý díl a ty předtím jsem nečet, tak to není žádná výhrada. Mimochodem, ze začátku mi taky přišlo zvláštní, že je tam vždycky nabušená akce, která vyprodukuje několik černých pytlů, a pak jako by se delší dobu nic nedělo (letí se vesmírem, prozkoumává podivný objekt), ale ono je to vlastně i realističtější, profíci nepotřebujou padesát stran na to, aby někoho umlátili, takže bod.
Reakce po dočtení: Uf, ty cliffhangery mě jednoho dne zabijou. A teď musím čekat do vydání další knihy! Semper fi vypráví o jednotce mariňáků a vysvětluje jisté záhady z minulých knih. Navíc propojuje děj s knihou Planeta mezi dvěma slunci.
Z troch dielov mi tento pripadá najslabší. Väčšiu časť knihy tvoria opisy a relatívne nudné opakovanie prieskumov Archy. Jediné vzrušujúcejšie stretnutie so živým tvorom skončí akosi prirýchlo. A koniec mi pripadá "debilný", hoci dáva hlbší zmysel prepojeniu autorových svetov.
Tuto knihu, ač jsem si ji velmi užila (jako všechny autorovy knihy), lze brát jako takový prolog ke skutečné akci, které se dočkáme snad již brzy v dalším díle..