Tak tuhou zimu, jaká byla roku 1692, nikdo nepamatoval. Vánice stíhala vánici a sněhu bylo spíš po pás než po kolena. Když do malebného údolí Glencoe přišli vymrzlí královští vojáci vybírat daně, MacIainové je vzali pod své střechy, protože tak velí zákon skotské pohostinnosti.
Nikdo v tu chvíli netušil, že přijde rozkaz, který poklidné soužití promění v krvavou lázeň. A Bára už vůbec nemohla tušit, že ji pátrání po tom, kdo rozkaz vydal, dovede až na dvůr francouzského krále Ludvíka XIV.
Bára je míchač krupicové kaše? Nooooo. To je zrada. Hah, k recenzi. Líbilo se mi to, ale očekávala jsem, že se toho dozvím více, ale většinu z toho jsem už věděla... Na tuto knihu jsem si chtěla přečíst už od vydání a čekala jsem fakt dlouho, protože ji u nás v knihovně pořád neměli a v průběhu toho jsem si asi vypěstovala vysoká očekávání. Špatné to nebylo, ale ten příběh nebyl až tak napínavý a fakt, že už v anotaci nám v podstatě prozdradí konec? Ugh. Taky nedávám úplně ten styl psaní. Tohle do svého hvězdičkového hodnocení nezahrnuju, protože jsem si vědoma toho, že je to hlavně určené pro děti, tak cca do 12, pro které to může být tak akorát, ale i přesto mi některá slova přijdou až moc dětinská. Ale další díly budu zatím číst stejně dál, ještě pořád ty nové informace převažují ten sloh.
Musím říct, že jsem sama čekala, co se z knížky vyvrbí. Opět lehce slzavý konec, možná o trošku víc, než u Terezínského ghetta. Opět krásné počtení nejen, co se týče přípomenutí historických událostí, ale i kvůli jazyku a lehkosti, s jakou je knížka psaná.