Druhé vydání úvodního dílu Spisů, které vyšly ve 20. letech minulého století a jsou pro dnešního čtenáře prakticky nedostupné, pojímá veškerou Gellnerovu poezii, k ní přiřazuje málo známou básnickou pozůstalost a překlady. František Gellner byl představitelem osamocené revolty, výsledkem byla ironie a hořce výsměšný postoj ke společnosti, někdy až provokativní. Zpočátku se vysmíval měšťáckým ideálům, morálce a šosáctví. Později ironickým postojem zastíral bolest zklamaného srdce a v básních sílila touha po citu a lásce, smutek přecházel v tesknou melancholii. Jeho poezie je dodnes hojně čtena a hudebně zpracovávána, za všechny jmenujme skupinu Katapult nebo písničkáře Pepu Nose (viz album Bojové písně, Carpe Diem Records 2006).
František Gellner was a Czech poet, short story writer, artist and anarchist. His first poems are full of irony in Heinrich Heine's style. In 1901 he published his first collection called Po nás ať přijde potopa! (After Us Let the Floods Come!) in which he used especially sexual motifs without any embellishments. The next collection Radosti života (Joys of Life) shifted the point of view from subject to object and throws the disbelief more on society. The rhythm of the poems is close to vaudeville verses or chansons. Nové verše (New Verses, published posthumously in 1919) are not so pathetic as if seen from a distance with a lot of nonchalance. He also wrote satirical poems in Karel Havlíček Borovský's style which were published mostly in papers and journals.