Lepší než první kniha trilogie... patrně hlavně díky tomu, že tam hlavní hrdinka vůbec nevystupuje. Je to v podstatě ryzí mafiánka. Zemřel šéf kupeckého rodu, rodu, který měl od samotného Císaře povoleno v rámci rozšiřování území zasahovat podle svých potřeb, a teď se řeší, kdo bude jeho následníkem. Je tu člověk, který na to má dědický nárok, ale s ním nejsou lidé z klanu příliš spokojení, takže se rozhodnou udělat si svého vlastního. Dvě skupiny vyráží skrz galaxii na planetu Hydraphur, aby svedly boj o nepředstavitelnou moc.
Čili, většinu knihy zabírají intriky, úklady a pikle. Což je dobře, protože Farrer si vysloveně libuje v rituálech a obřadech, které je nutné provést, aby všechno proběhlo podle práva. Navíc na každé straně barikády jsou postavy, kteří mají své vlastní plány... a pak ti, kteří se s nimi snaží manipulovat. To všechno by bylo fajn. Jenže tam, kde čekáte velkolepé vyústění toho všeho, nenajdete skoro nic. Jasně, na konci je nějaká přestřelka a spousta mrtvých, ale máte z toho pocit, že autor nejprve pečlivě rozestavoval figury na šachovnici, aby je nakonec smetl ze stolu a vyhlásil "šachmat"! A to u nemluvím o tom, že ty rafinované pikle kupeckých bossů jsou asi na úrovni řidičského průkazu ze Superbad na jméno McLovin. A že akce je tu spíš jen tak navíc, obvykle bez souvislosti s dějem. I tak tam akce zase tolik není, což je jen dobře, protože Farrerovi akce nejde.
Čili, ano, je to lepší než jednička, ale pořád je to spíš slabší kousek. I když s pár pěknými nápady, obrazy a obřady. Matthew Farrer je člověk, kterému by šel popis života na královském dvoře... jen by se nesmělo začít šermovat.