Česká klasika. Sbírka ohlasové poezie – tvorby v duchu lidové slovesnosti. Obsahuje básně milostné, satirické, žertovné, převažuje v ní lyrika nad epikou. Doporučená školní četba.
že bych z toho měla nějaký čtenářský zážitek, tak to teda jako ne. ale měla jsem to za hoďku hotové a četlo se to dobře, rozuměla jsem tomu a některé básničky jsem už znala nebo mně přišly povědomé, jako nějaké jiné. jiné mně zas připomínaly písničky a tak jsem si je zpívala a bylo to fajn. tak mě zajímají eště ruské ohlasy, bo ty neznám asi vůbec…
Po Slávy dceři, kterou jsem ani radši nedočetla, bylo tohle příjemné zlepšení v tom, že jsem aspoň rozuměla, o co v jednotlivých básních jde. Nicméně možná až moc. Zkrátka lidová poezie, která mě teda nijak extra neohromila.
Za hlavní přednost téhle sbírky bych považovala skutečnost, že jsem ji přečetla asi za půl hodinky. =D Ale ne, vážně, nebylo to tak zlé, jak by člověk čekal. Četlo se to vcelku dobře...
Chápu, že v době, kdy kniha vyšla, byl český národ vděčný za každé dílko v českém jazyce, po našem. Ale tohle prostě... nebylo nic moc. Nejlepší básně byly hned ty dvě první, Toman a lesní panna, patrně nejznámější Čelakovského počin, a pak Jízda k milé, kdy mládenec na cestě za nevěstou vzpomíná na svého otce, na všechno, co pro něj udělal, a lituje, že už tu otec není, aby mu svoji milou představil. Následně však to šlo s kvalitou dolů a třebaže některé básně byly hezké, obecně se mi nelíbily. Proto jen dvě hvězdičky.
Tohle jsem četl jako povinnou četbu. Básně mě nějak nechytly, bylo jich hodně. Trochu mě děsí, jak z toho napíšu test. Jediné plus bylo, že se četla rychle.
Hezké, melodické čtení. Žádná poezie hluboká jak Mariánský příkop, nýbrž prostota ve své nejčistší formě. Nejvýraznější básní je (celkem nečekaně) Toman a lesní panna a pak asi Cikánova píšťala. Na první jmenované jde dobře ilustrovat, jaký nesmysl je používat pojmy typu preromantismus, romantismus a biedermeier na celé dílo - tady zrovna můžeme dost dobře vidět, že je lepší je spíše použít na analýzu motivů (tři ženy /sestra, Tomanova "milá", lesní panna/). Trojí opakování se objevuje i ve výstavbě některých veršů (legendární "švarný hochu skloň, se skloň / nezoufej / můj si můj"). Na Cikánově píšťale zase může překvapit to, že motivy cikána a krysaře nejsou použity "romanticky" jako je tomu v jiných knihách, ale opravdu jen prostoulince.