Vodácký tábor ve Švédsku. Všichni, kteří zde pracují, nějak poznamenala změna režimu - hledají práci, dobrodružství, neláká je život v konzumní společnosti. Jsou drsní stejně jako okolní příroda, jež zněžní jen v určitých odstínech vzduchu. Hledají únik v cizí zemi a neznámé krajině. Také Anja sem utekla před každodenním stereotypem německého maloměsta a možná i sama před sebou. Jenže jednoho dne se na břehu jezera objeví neznámá žena, působící jako elf ze severských bájí. Siri začne Anju zaplétat do podivné hry. Svede ji, oslovuje ji jako svou ztracenou lásku, dospívajícího Šmola, a snaží se podmanit si ji. Kouzlo nevinnosti tohoto zvláštního vztahu se však snaží překazit ostatní táborníci. Vzrůstající napětí a agresivita v táboře nakonec vyústí v tragickou událost. Román, který se pouští na tenký led erotické utopie a lesbického příběhu, vzbudil v Německu velký zájem a byl nominován na cenu lipského knižního veletrhu.
Antje Rávic Strubel (geb. 1974) lebt und arbeitet als Schriftstellerin in Potsdam. Nach dem Abitur machte sie in Berlin eine Ausbildung zur Buchhändlerin, bevor sie an der Universität Potsdam und der New York University Literaturwissenschaften, Amerikanistik und Psychologie studierte und 2001 ihr Studium abschloß. In New York arbeitete sie als Beleuchterin an einem Off-Off-Theater in Greenwich Village, das später zum Schauplatz ihres ersten Romans „Offene Blende“ wurde. Mit Erscheinen des Buches entschied sie sich für einen Autorinnamen; sie ergänzte ihren bürgerlichen Namen um den Namen Rávic, der eine Erfindung ist. Er bezeichnet eine weitere Identität, die ihrer Person während des Schreibens zukommt.
Jelikož mi opět někdo napsal, ať du ven a počkám v místnosti, kde je alkohol, musel jsem po cestě zakoupit knihu, jelikož jsem sebou žádnou neměl. Poněvadž mám peněz asi jako měl Jirka Pomeje po Andělský tváři, tak jsem zakoupil tuhle švandu ve slevovém koši za cenu jednoho rumu a dal se do čtení. Než jsem se nadál, nějaký člověk mi, asi když jsem se nedíval, opět nalil do pití alkohol, a tudíž se moje realita velmi rychle přelila do Matrix Resurečton, kdy se mi začnou líbit i ženy nad 70 kilo a let - a i přesto mě kniha nijak nebavila a to je co říct, protože v tomto brožovaném pekle odhaluje mladá čmafíta na letním táboře, že je spíše na buchtičky, než na ukulele. Dojde na nějaké bradavky a dlouhé pohledy, ale všemu pořád brání psychologický brekeke, kterým asi musí projít každý teenager, dokud neobjeví pornhub. Samozřejmě, někdo může říct, že nejsem mladá lesbička a tím pádem to nemůžu pochopit, ale to bych oponoval, protože i já jsem udělal coming out a to nikoliv jednou v životě, ale asi tisíckrát. Coming out z autobusu, z kuchyně, krista já jsem jako udělal coming out asi ze všeho co jde! Tak se laskavě uklidněte a přestaňte na mě křičet. Děkuji.
Jelikož by to zábavněji a intelektuálněji dokázala napsat i ošatka se zelím, musím bohužel hodnotit 4/10 a ty 4 body dávám jen za to, že to možná nějakým mladým čmafítám pomůže vyrovnat se s tím, že do konce života musí dělat to stejné co já - poslouchat ženskou a čekat, až bude volná koupelna.
Der erste Eindruck: sehr prätentiös. Der Roman beginnt mit zwei nicht übersetzten Zitaten von englischen Schriftstellern. Als ob die jeder in Deutschland kennen würde...
Der zweite Eindruck: sprachlich unausgewogen und insgesamt eher schlicht, bisweilen sehr anglizistisch gefärbt ("Bist du böse mit mir?") - tja, denglisch, der Deutschen liebste Fremdsprache....
Die Hauptfigur blieb mir verschlossen, die mysteriöse Frau am See blieb ebenfalls unterentwickelt und in ihrer Kindlichkeit extrem nervig. Erschwerend hinzu kam, dass ich bei der Erwähnung des (nicht gerade geschickt gewählten) Namens "Schmoll" immer an Ingo Schmoll denken musste.
Der Roman ist kurz. Eine inhaltliche Vertiefung war offensichtlich nicht beabsichtigt, obwohl die Geschichte interessante Ansätze bot (z.B. das Thema Eskapismus - Wirtschaftsflucht eines ostdeutschen Wendekindes nach Schweden). Die Landschaftsbeschreibungen waren gelungen, aber die Problematik der Geschlechteridentität erschloss sich für mich nicht.