Vraždící losinská a šumperská bestie jménem Boblig, šílený inkvizitor a jeho ochránci, kníže Liechtenstein a olomoucký biskup téhož příjmení, vstoupili koncem 17. století do dějin jako tvůrci hrůzostrašného hororu monstrózních čarodějnických procesů, při nichž osobně fanatický mnohonásobný vrah Boblig fyzicky a psychicky zmasakroval, umučil, okradl o čest a majetek a nakonec zaživa upálil přes stovku nevinných obětí, včetně šumperského kněze, děkana Kryštofa Aloise Lautnera. Triumfující bestii nikdo nezastavil. Fanatismus a arogantní zvůle tehdejší moci vygenerovaly takovou institucionalizovanou hrůzu a davovou hysterii, že se nikdo nikoho nezastal. Vraždící triumfující bestialita změnila iracionalitu v realitu, v dokonalý horor o dokonalém zatmění rozumu. Tento sugestivní historický román, v němž se autorovi podařilo spojit faktografickou přesnost s vypravěčským umem, úspěšně zfilmoval režisér Otakar Vávra. Kaplického výpověď tak dostala to, o co autor vždy usiloval, lidovou dimenzi.
Šī noteikti nebija viegla lasāmviela - vēsturiskam romānam par raganu prāvām tādai jau nav arī jābūt. Kā labs vēstures romāns tas mums atgādina arī to vēsturi, par kuru negribam domāt, par kļūdām, kuras maksājušas tūkstošiem, par miljoniem dzīvību tepat blakus, parastās pilsētās un ciemos... Priecājos, ka autors raganu prāvu neaprakstīja ar sadistisku prieku, spīdzināšanas ainas atstājot kā faktu, neieslīgstot pārliekās detaļās. Labi, ka grāmata atgādināja, ka no prāvām netika pasargāts neviens - ne sievietes, ne vīrieši, ne ubadze, ne cienīts mācītājs (un papētīju, ka notikumi balstīti reālā prāvā un tajā darbojas reālas vēsturiskas personības). Prāvas vadītāji lika aizdomāties par citur lasīto atziņu ka sērijveida slepkavas Eiropā gadsimtiem prata iekļauties sabiedrībā un darīt cienījamus darbus. Taču papildus vēsturiskajai vērtībai, romāns lika aizdomāties par to, ka cilvēce gribētu domāt, ka ir mainījusies un no kļūdām mācījusies, bet lielos vilcienos jau tā nav. Paniku iesēt ir kļuvis pat vieglāk. Un arī 21.gs. gadās, ka maļas likumu dzirnas, kuras reiz iekustinātas tā uzreiz neapturēsi pat tad, ja redzi, ka viss ir greizi (tik likmes vairumā gadījumu vairs nav tik augstas, kā cilvēka dzīvība).
I come from South Moravia but my grandfathers family comes from the city of Šumperk and every year I come to spend holiday with my family to a small village just under the mountains of Jeseniky. Village that is just behind the corner of the town Velké Losiny.
Every year coming to this place where all the terrible things had occurred, place where all the people were tortured and murdered by church was the first thing that got me interested in witches and their history. As a devoted atheist I've always felt great hatred toward Catholic church concerning all the wrongs they did in their history (otherwise I simply don't care about them)and especially their mad minds concerning witchcraft. I've read several books that were trying to explain the Christian obsession with devil and exposing the ways they tortured so many innocent people.
Yet reading Kladivo na Čarodějnice (Witch Hammer) left me somehow dumbfounded. It was amazingly written and it left you aching for the characters. Because I knew that they are not some fictional characters that are going through unimaginable pain. These characters in the book were real people and even though the author could not possible know the detailed and accurate version of the story, one could be sure that if they didn't go through the events as he described them it was probably worse and certainly not better. Knowing all the places were the events occurred made it also that much real (if you know what I mean).
Recently I read somewhere that in history there were over 60,000 people convicted and murdered as witches (men included). The Catholic church doesn't like that there is not that many people in my country who are religious but honestly after reading this book I ask: "And why the hell do you think so?"
In Czech lands there wasn't as many witch cases as in Germany, Spain, Uk or USA, but they happened nonetheless. And whether it was one life or hundreds those people died in terrible and excruciating way that I cannot imagine I would wish to lay upon anyone.
Kaplický managed to describe the torturing with such a naturalism that it left you cringing while just reading those words, the other effect that was making you to imagine it (though still incomparably with the painful reality) left you breathless and on the verge of crying.
I have seen the very praised film based on the book. Before I read the book I really wanted to see it but I thought that this for once would be worth it to go through the book first and see the film after. And I did well. My sister said that she saw it and that it was horrible (in a way amazingly done but telling about horrible things). But I must confess that seeing it after reading the book, the film could simply not compare to the book. Somehow reading about the things they've done was much worse than to see it.
At the end of this ramble. I just want to say I highly recommend this book. And I hope that one day I will find the strength to read the "original" The Hammer of the Witches - The Malleus Maleficarum written by Heinrich Kramer and James Sprenger which was written as a guide how to identify, interrogate and convict witches. What a couple of bastards!
Autobiografická kniha Roberta Rosenberga mne velmi překvapila. A to velmi pozitivně. O čarodějnice a inkvizici jsem se nikdy nějak extra nezajímal a tak jsem na pornhubu nikdy nenarazil na události z Velkých Losin, na kterých je vystavena tato kniha.
V dobách, kdy církev měla v Čechách stoprocentní většinu a Šlechtová vládla Moravě, sebere jedna bába v kostele hostii aby ji lip dojila kravka a tím roztočí sladké pálení, chvíle zázraků, která stojí život stovky lidí z okolí.
Z Olomouce je poslán místní Vokamura, kterej vypálí co se dá, včetně ostatních církevních hodnostářů a buchtiček, který mu nedaj. A to je všechno. Napsaný je to tak, že se to čte černobíle a jako pohádka se špatným koncem. A to je kompliment. 10/10.
Aizraujoša, taču ļoti nomācoša grāmata. Cik daudz nevainīgu cilvēku cieta un mira māņticības, tumsonības, inkvizitoru naudaskāres un muižniecības neieinteresētības dēļ! Lasot pat dusmojos, ka viss iet no rokas tikai izteikti ļaunajam tēlam, savukārt pārējo varoņu bezspēcīgums dzina izmisumā. Kopumā ļoti vērtīga grāmata, par raganu procesiem iepriekš nekas nav lasīts. Ļoti gribētos izlasīt vēl kādu šī autora darbu. Iesaku!
В едни предни мракобесни времена, за да се пише истината, трябваше да бъде облечена или като исторически роман, или като фантастика. Вацлав Каплицки избира да покаже негодуванието си от комунистическата диктатура и чудовищните съдебни процеси, които партията провежда със завидна страст, като се върне векове назад и опише други времена, когато страхът е властвал и безброй хора са умирали в името на зловеща идеология. Процесите срещу “вещици” са едно от най-срамните петна върху историята на църквата, една от крайностите на омразата към жените, с които е пропита християнската религията от създаването ѝ, та чак до наши дни – показателно е, че дори на високо политическо ниво в Централна Европа (Полша) продължават посегателствата срещу слабия пол от страна на фанатичните религиозници, с което не се отличават особено от ислямските човекоподобни, които убиват с камъни. Но това е очевидно за всеки, който поне малко е запознат с религиозната история, а не с благовидната пропаганда за невежи.
When I told my friends that I was reading a book about witch hunt, most of them were imagining something along the lines of "Twilight". It is probably because the memory of Catholic war against non-believers has long ago evaporated from people's memory and remained more of a mystical story, along with dragons and unicorns.
And yet it remains a fact that more than 60 000 women and men, similarly as some characters in this book (based on real events) were burned under the pretext of witchcraft, but far more likely for mundane reasons such as envy, lust & greed.
We do not need to go far down the memory lane and can see that even in modern times witch hunt remained a very actual topic, from histories of USSR countries we can recall the bloody Stalin's cleansing in late 30's or less bloody but equally life ruining informing en masse in then communist countries in Eastern Europe.
So having matured with embedded concepts of human rights in our constitutions, are we immune to the modern shapes of witch hunts or at least are able to discern them?
Na těžké téma vlastně docela tenká knížka, v mých očích i strohá, ale právě to na ní bylo působivé. Na 'pár' stránkách nenápadně vykreslené roky útlaku, roky strachu. Nebyla ani zdaleka tak explicitní, jak by se zřejmě napsala dneska, ale ono mlčení to možná vystihlo nejlépe.
A nejlepší na téhle knížce o čarodějnických procesech je to, že vlastně vůbec nebyla o nich.
"Kdy se konečně lidé zbaví pověr? Kdy? Říká se, že oheň utíká za paličem, stejně i pověra dohání člověka. Ale proč? Protože lidé příliš rádi mají pohodlí, ticho, protože si tak mnozí oblíbili otroctví. Jednou však slunce musí prorazit tmou. Musí! Musí!"
"Кога конечно луѓето ќе се ослободат од суеверијата? Кога? Се вели дека огнот бега зад пироманот, така и суеверието го брка човекот. Ама зошто? Затоа што луѓето повеќе сакаат да им е удобно, тивко, затоа што толку многу го сакаат ропството. Само сонцето мора да ја уништи темнината. Мора. Мора!"
Asi naivně jsem věřila, ze nakonec všechno dopadne dobre (alespoň pro pana děkana Kryštofa), ze nakonec zvítězí zdravý rozum nad tmářstvím a touhou po penězích ... nestalo se.
To bylo slovo, které jsem měla v hlavě celou dobu poslechu. Věděla jsem, že to neni úplně kniha, kterou by mě bavilo číst (hlavně, s mým seznamem bych se k ní nejspíš nedostala nikdy), a tak jsem zvolila audioknihu – skvělá volba. Pavel Rímský je bezpochyby jeden z mých oblíbených českých hlasů a pro tohle téma je výborná volba.
Ale ke knize. Odpornost. Nechutná historie nás všech, která je už tak trochu polozapomenutá a je rozhodně něčím, co si nedokážu představit. Ani nechci. Než jsem se do ní pustila, říkala jsem si, jestli nepatří do "must reads" pro všechny, co se historií své domoviny chtějí zabývat. Po dokončení bych řekla, že asi ne. Není to vyloženě průlomová kniha, která by odhalila nový pohled na svět. Všechny podstatné informace se dají najít na wikipedii. Ale to neznamená, že
Taky to není nijak vysoká literatura. Nesnaží se o skrývání toho, co se stane. Je to svědectví o skutečných hrůzách minulosti. Postupné nabalování, zprvu drobných nepodstatných událostích, které se nakonec valí jako lavina, kterou nejde zastavit. Opravdu nejde. Odpornost. Postavy nejsou zvlášť propracované, snad až na děkana Lautnera. Všichni jsou poměrně stereotypní, teď ze mě ale mluví dnešní doba, kdy máme rádi ponoření se do psychiky i záporných postav a rochníme se v myšlenkách a motivacích. Ale nejsme tu na rozbor charakterů.
Na začátku mě štvalo děkanovo chování. Ve své hlavě velmi dobře věděl, jak zareagovat, ale pak neřekl nic, promluvili jiní a... stalo se, co se stalo. Později ho už elán chytil, ale bylo pozdě. Jeho občasné výkřiky rozumu, dle kterých se i jal konat, byly nedostatečné. Ale co já vím. Dobře se mi soudí z pohodlí teplého domova a úplně jiné doby. Lidé jsou naivní, vyděšení, nechápající, zavírající oči, odporní. O historických událostech jsem vlastně nic nevěděla. Začala jsem googlit až po začátku poslechu (krásně si vyspoilila konec) a byl překvapená, jak věrně se příběh drží známých faktů. Původně jsem Bobligovo jméno považovala za dobré jméno pro záporáka, i zní odporně. Nečekala jsem, že byl opravdovým člověkem a stejně tak většina postav měla oporu ve zdrojích.
Možná jsem trochu kritická, ale vcelku mě pobavilo, že tón knihy je docela poplatný době, kdy byla napsána. Prostí lidé jsou dobří, ač jejich víra je to, co z nich činí pověrčivé lidi nebojující proti vraždění sousedů a blízkých. Většina těch zkažených osob je přímo z církve nebo jsou aspoň motivování vlastní chamtivostí. Pan Boblig z Edelstadtu spadá přirozeně do obou kategorií. I když někteří kněží i vypadají, že by protestovali, vědomě zavírají oči a sami sebe klamou. Jediná kladná postava je děkan Kryštof Lautner, ten je ale popisován jako jeden z lidu, co ani nevypadá jako kněz ale spíš sedlák. (Haha, víc explicitně to už skoro říct nešlo.) Ale i tak je omezený svým členstvím v církevním molochu, který na něj nebere ohledy, protože je moc lidský a málo kněžský.
Kolem a kolem je to vcelku dobrá kniha. Rozhodně plní účel popisu událostí tak, jak se staly. Není potřeba pronikat hluboko do psyché postav. Ani se příliš nimrat v míře utrpení. Zachycuje ale lidskou omezenost v šíři společnosti a ne jednotlivce. Jsem ráda, že jsem ji četla a poučila se o hrůzách, které se tu odehrávaly.
Odpornost.
3,5/5 s příklonem ke čtyřem hvězdám kvůli důležitosti historických okolností
Kladivo na čarodějnice je knížka, o které slyšel snad každý. Je to hlavne vďaka filmu, ktorý bol na motívu tejto knihy natočený. Film som už videla ako dieťa, ale na knižnú predlohu som narazila až teraz, náhodou, v mojom obľúbenom antikvariáte. A keďže sa snažím občas si prečítať aj nejakú staršiu knihu, aby som nečítala len novinky a neobmedzovala sa len na knižné hity, rozhodla som sa, že si prečítam práve Kladivo na čarodejnice. Príbeh, ktorý sa zaoberá inkvizičnými procesmi s ,,čarodejnicami" sa odohráva na konci 17. storočia. Vždy, keď čítam nejakú staršiu knihy, tak som príjemne prekvapená, aké sú tie texty nadčasové. A to bol aj prípad Kladiva na čarodejnice. Opisuje nespravodlivosť, fanatizmus viery a beštialitu inkvizítora Boblinga a jemu podobných, ktorý v mene viery páchali zverstvá toho najdrsnejšieho charakteru. Umučili, týrali, upálili a obrali o majetok okolo stovky nevinných. Kto už bol raz obvinený, nemal šancu sa domôcť spravodlivosti. A vrchnosť tomu len nečinne prihliadala a umývala si od všetkého ruky. Tvárila sa, že to tak má byť, že nič nevidí. V 17. storočí to boli procesy s čarodejnicami, ale ďalej v histórií si za čarodejnice môžeme dosadiť iné skupiny, s ktorými bolo nespravodlivo zachádzané a vlastne vidíme, aký zhubný vplyv mala moc na vysoko postavených ľudí, ktorých zaujíma len ich vlastné dobro a nezaujímajú sa o ľudí, ktorých majú na starosti a vďaka ktorým sú tam, kde sú. Celkom zaujímavá paralela aj s dnešnou spoločnosťou. I keď je to staršia kniha a na tom jazyku je to cítiť, aj tak sa mi to čítalo veľmi dobre a vďaka používaniu archaickejších výrazov, som sa mohla ľahšie preniesť spať do 17. storočia. Kapitoly boli dlhé tak akurát a aj keď to nebol tak rýchly spád deja, ako sme zvyknutí v súčasných detektívkach alebo thrilleroch i tak je kniha napísaná tak dobre, že zaujme a po prečítaní každej kapitoly, chcete si dať hneď ďalšiu. Pretože veríte, dúfate a nechápete, ako to všetko čo sa dialo bolo možné. Najhorší na tom je ten pocit, že to nie je výmysel autora, ale toto všetko sa stalo. A to je pocit, z ktorého mrazí.
Nikdy by mě nenapadlo, že bych tuhle knihu někdy četla. Děj mi nepřipadal jako něco, co by mě mohlo zaujmout a film jsem nikdy nedokázala zhlédnou, protože mě upřímně děsil. Pak mi ale Kladivo doporučila mamka, a tak jsem si řekla, že to zkusím. A teď jsem popravdě nadšená. Byla jsem extrémně ráda, že se autor k tématu staví zodpovědně a román prezentuje silné morální zásady. Líbilo se mi, že se autor taky nijak přehnaně nespoléhá na mučící scény, když chce ukázat tu brutalitu procesů. K tomu skvěle používá atmosféru (ze začátku vřelá, odehrává se svatba, všichni jsou veselí, pak na konci ten kontrast s chladem žaláře). Skvěle napsané postavy, hlavně Lautner a Boblig, reálně ten mě celou dobu tak iritoval, že to nebylo ani možné.
4,5/5 Klasika, ke které jsem se původně nechystala. Určitou náhodou jsem se k ní ale dostala. A překvapila. Knížka je to čtivá, poutavá a také velmi důležitá. Řekla bych, že o událostech, které se na konci 17. Století na Jesenicku děly, by mělo být větší povědomí. Za mě každopádně velké milé překvapení.
Tuto knihu jsem četla už kdysi dávno, a jelikož mne to tedy před lety docela dost bavilo, říkala jsem si, že si to připomenu. A tak jsem se pustila do audioknihy a opět to byl silný zážitek. Matně jsem si pamatovala, že tahle kniha je obsahově hodně hutná a tíživá. A ten samý pocit jsem měla i tentokrát. Autor tu podává dost děsivý příběh založený na událostech, které se skutečně staly, a valí na čtenáře dost nepříjemný obraz plný bezmocnosti, strachu, bolesti na straně jedné a zároveň hamižnosti, touhy po moci a pocitu nadřazenosti na straně druhé. Obraz je to velice neutěšený, atmosféra nevlídná, dusivá - člověk s každou další stránkou tak nějak tuší, že to s postavami lepší nebude ale přitom pořád doufá, že se nějaká pomoc objeví. Zároveň mne to přimělo přemýšlet nad tím, jak moc těžké to muselo v té době pro lidi být - žít ve strachu zasáhnout, když člověk měl pocit, že se lidem děje bezpráví (a že tam určité postavy věděly, že to, co se děje, je hrozně špatně). A přesto ze strachu lidé radši nezasahovali, aby se nestali dalším cílem pro inkvizici. Zároveň ten fanatismus, který postihl některé postavy, byl teda taky dost děsivý - je hrozné, jak snadno se někteří nechají strhnout. Zvlášť o to je to děsivější, jak moc je téma fanatismu aktuální i v dnešní době. Kaplický tady předvádí mistrovské dílo. Kladivo na čarodějnice mi přijde jako jeden z klenotů české literatury a určitě si i v dnešní době zaslouží pozornost - ať už to čtete v tištěné podobě, nebo to posloucháte jako audioknihu. Já poslouchala audio v podání úžasného Pavla Rímského a bylo to úžasné. Za sebe moc doporučuji.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Прекрасна книга, изследваща човешкото зло и неговите измерения. Обикновени хора, църковни хора, дребна аристокрация: всички са виновни в очите на съдбата, която ги застига. Главният злодей е достоен за наследник на Фроло от "Парижката Света Богородица" (според мен Фроло е явен модел и вдъхновител на образа на злодея в тази книга). Тази книга определено е сред фаворитите ми за месеца и годината. Рядко чета европейска литература, а книга от чешки писател мисля, че не съм чела от гимназията и задължителните творби, които изучавахме тогава. Определено не съжалявам, че случайно намерих тази книга в една малка книжарница.
Sice se to místy občas vedlo, ale postava děkana Lautnera všechno výborně vyvažovala. Nemůžu se dočkat jara, až vyrazím po sté vyrazím od Velkých Losin :D
Na téhle knize je nejvíc děsivé, že se lidi pořád chovají stejně. Stačí pár pomluv a lidi se začnou chovat jako ovce. Proto doporučuji knihu přečíst, ať víte, kam až může takové šíření strachu dojít.
Říká se, že toto je jeden z mála případů, kdy je film lepší než kniha. Budu se na něj muset zase někdy podívat, ale dovolil bych si s tímto výrokem nesouhlasit, byť umělecký rozměr obou zpracování tohoto skutečného příběhu je nepopiratelný. Já měl dokonce to štěstí, že jsem sáhl po audioknize (o délce 7:41), kterou mistrně načetl Pavel Rímský, jehož skvělý přednes navíc geniálně doprovází a podkreslují vhodně zvolené zvuky kostelních varhan či chorálové zpěvy. Děj, z podstatné části založený na skutečnosti, je asi všem dobře známý. Žebračka si v kostele ulije hostii, místo aby ji poslušně snědla, kněz ji při tom chytí a vše nechá prošetřit zkušeným inkvizičním soudcem, panem Boblig z Edelstadtu. Ten díky právu útrpnému z kohokoli dostane jakékoli přiznání čehokoli, přičemž se soustředí především na doznání k čarodějnictví a udání dalších "spolupachatelů", jejichž jména vyslýchaným sám diktuje, jak se mu to hodí. Jemu z toho nejprve plyne sice jen malý plat, ubytování, strava (hlavně pití), ale později i to, co si ulije od svých bohatších obětí, no a především stále narůstající moc nad životem a smrtí kohokoli, na koho si jen ukáže prstem. A tak kosí nevinné a vážené lidi na Šumpersku jako černý mor. Jediný, kdo se mu jakžtakž postaví je místní děkan, což ale všemocného inkvizitora, vykonávajícího dílo boží, asi jen těžko zastaví... Tuto knihu, ať již v jakékoli verzi, bych rozhodně viděl jako horkého kandidáta na povinnou školní literaturu. Je totiž velmi vyvedeným a vyčerpávajícím varováním před mnoha druhy zla, z nichž leckteré lze pozorovat i dnes. Především je to církev, potažmo jakékoli náboženství, které, ať již globálně nebo jen lokálně, postupem času přebují v absolutní odevzdanost, poslušnost, pasivitu a strach na jedné straně a neomezenou vládu či fanatizmus na straně druhé. S jednoduššími či zoufalým lidmi to jde rychle, u těch nejotrlejších to však může trvat třeba i několika generací soustavného vymývání mozků nesmyslnými báchorkami, které nakonec vezmou za své všichni, ať již z hlouposti, pohodlnosti nebo hrozby trestu za kacířství. Takto důkladně vybudované prostředí je pak přímo ideální pro různé vyčůránky, kteří namísto původně zamýšleného pomalého celoživotního ždímání svých oveček, využijí některé z pilířů této víry ve svůj prospěch, neohlížeje se na škody ani životy, které tím zničí. Podobné případy se nicméně mohu dít a dějí i ve sféře světské. Velmi podobné principy lze pozorovat třeba u nacistů, ale i komunistů, jež obojí není mezi náboženství počítáno, především proto, že jejich "bůh" v době hlavního rozmachu skutečně existoval. (Však ve své době byla u nás filmová projekce tohoto díla značně omezována, protože komunisté, jinak církev nesnášející, se v tom sami také docela vzhlédli.) V méně nápadných formacích mohou tytéž principy bujet i dnes, jako různé sekty, politická hnutí a strany, jež se mnohdy za svůj odkaz k dřívějším zvěrstvům nestydí a hrdě je hlásají nejen ve svých vizích, ale klidně i v názvu. Podobného bezpráví, jako dříve všemocní, beztrestní a z ničeho co učiní se sami nezodpovídající inkviziční soudci, se pak mohou dopouštět i někteří současní úředníci, kontroloři a vůbec všichni, jimž jsou přiděleny zbytečně hojné pravomoci. Příliš rozsáhlá moc a absolutní kontrola je vždy rizikem, a pokud ji někdo pod sebe všemožně kumuluje, může to znamenat jen a pouze problémy, tím větší, čím dále se to nechá zajít, jelikož s jídlem roste chuť. Takže se mějme na pozoru, neb to že mi dnes "upalují" souseda, ještě neznamená, že to příště nebudu já, byť jsem "na rozdíl od něj" bez viny. Vždy jsou tu totiž tací, kterým takové zřízení vyhovuje. Jednak ti, kteří to celé ovládají, dále ti vyčůránci, kteří takový systém hodlají všemožně využívat ku prospěchu svému, a pak jimi naočkovaní ti, jež by upálení jejich souseda z různých důvodů, nebo dokonce i jen tak, potěšilo, neuvědomujíce si přitom vlastní riziko.
I'm dying to know more about the author, mainly his political views throughout his life and his relationship with the Communist government of Czechoslovakia.
Decent amounts of the plot elements of the book are pretty much an allegory about the political processes and ruthless series of persecution, hostility and executions led by the then freshly in power Communist party, which were lately dubbed (drum roll) "The Witch Hunts"...
Despite all of this, Kaplický still remained a fairly respected author up until his death in the 1980's who didn't face any nationwide bans etc. due to his previous support (and apparent military involvement) in the October Revolution in Russia.
The whole allegorical side of the novel is notably lightened and slightly "pushed aside" by the more concrete and straightforward themes touched on in the book, such as opposition to extreme religious fanatism, imperialist and greedy tendencies of the rich elite, however.
On the other side of the spectrum, the novel overtly criticizes the aforementioned persecution and torture of "harmful" individuals and groups, the abuse of power by the elites in charge, and also the opportunistic "jump-shipping" of certain figures/general media and the public of that day and age.
Which leaves me with no other options than to seek answers to my questions;
Did Kaplický write his magnum opus in a critical way towards the authoritarian Czechoslovak regime while uplifting liberty, common sense and maybe even "progressively socialist" views, which the government failed to acknowledge and interpret, due to his intricately planted secularist and leftist thoughts? I'd like to think that this would be the most valid and true possibility.
Was the novel simply a humanitarianist response towards the generaly hostile and anxious "know-nothing" climate of the Czech and Slovak populus of the 50s?
Were the historical witch hunting campaigns of the 1600s chosen purposefully to further compliment his allegoric intentions?
4.1/5.
(PS. - zdravím všechny poctivé čtenáře povinné seznámní maturitní četby.)
Edit: General public consensus opinion is that yes, the book is an allegory to the 1950's, which I don't deny and think so too, mainly due to the actions of certain characters inside the story, which felt quite correlative to that time and some of the characters' inner monologues and questions bared through them mainly in the final parts of the book. I just simply want to know more, really.
Podle anotace i komentářů má být tento příběh o čarodějnických procesech a zlu, kterého jsou lidé schopni. No, je. Ale v prvním řadě je o lidských slabostech.
Závist. Ješitnost. Nenasytnost. Pověrčivost. Alkoholismus. Perverze. Naivita. Zaslepenost. Lenost. Sobectví. Ustrašenost. Strnulost. Lakota. Kaplický je popisuje i tam, kde nejsou pro děj tolik důležité. Koho zajímá, že koně nedostanou jeden večer nažrat? Jde tu přeci o ty procesy!
Kraj byl slabostí plný. A se když kvůli nim a zároveň pod jejich vlivem rozhodli povolat Bobliga, člověka ztělesňující všechny tyto slabosti najednou (možná až na pověrčivost, doteď si nejsem jistá, nakolik vůbec něčemu věřil), začaly se násobit. Nakonec ale těžce se žilo všude. Válku střídala další válka. Zachránit se cestou pryč z epicentra také nebylo jednoduché, jak se dovídáme v epilogu.
Kaplický skvěle popsal houstnoucí atmosféru, i když události jsou hrozné rovnou na počátku, kdy se objeví první oběť. Nepřipravuje čtenáře postupně, abychom se obrnili na stále horší a horší příběhy. Což je dobře. Také výborně používal kontrast. Ne, že by bylo mnoho chvil, které by vás naplnily nadějí. Já je ale při čtení pozorně vyhledávala. Chtěla jsem, aby bylo hezky... aby za postavami přišli jejich přátelé... aby se na chvíli radovaly... každý takový pozitivní moment byl vděčný. Možná jsem se jen chtěla chlácholit úplně stejně jako tamní hrdinové.
Ve mně po dočtení nezůstala hořkost vůči lidstvu. Ani vůči Bohu, s jehož dopuštěním se vše událo. Bez ohledu na všechno zlo je tu vždy ještě příroda; po zimě přichází jaro, po bouři se nakonec mraky musí roztrhat a na nás zas dopadnout paprsky. Jedno zlo je pryč, další můžeme překonávat.* Co by byl člověk bez slabosti? Byl by to ještě vůbec člověk?
*Ne, to není cynismus. Kaplického Kladivo na čarodějnice mi dává mnohem víc síly než všechny motivační knihy, o které jsem doposud zavadila.
Advocatus diaboli. "Ďábel jí zlámal vaz." Jaká ironie. Na Bobligovi mě fascinuje jak lišáckým způsobem se dokázal chytit svojí příležitosti, aby kompletně využil a vysál naivní bohabojný dvůr a nejenže se s tím nic neudálo, nýbrž naopak, ponechali ho, aby dokonce upálil i Lautnera a dožil si z peněz, co si tu nahrabal, přičemž se sám stává tím, z čeho odsouzené nařkl – a myslím si, že tak to tady funguje dodnes, káže se voda a pije víno. Ano, o tomhle nemůžete pochybovat, že se skutečně událo (věřte nevěřte). Jelikož žiju vedle Mohelnice (a brzy přímo v Mohelnici), ne tak extrémně daleko do Šumperka, dodnes tu je každoroční pálení čarodějnic, kámen v mohelnickém parku s místem upálení děkana Lautnera, takže o tom tak nějak pořád víte. Jeden z mých velice dlouhých restů a jedno z předních děl v našem literárním kanónu historické klasické literatury. Formálně té knize nemůžete nic vytknout - i po více jak půl století od vydání je neustále stejně čtivá a čtenářsky přístupná. Vávrovu filmovou adaptaci jsem viděl dříve, myslím že dokonce dvakrát, a musím přiznat, že mě zpodobnění jak Bobliga (Šmeral v životní roli), tak samotných procesů a epika celkové tragédie zaujala přeci jen o něco více. Je to jako stvořené pro veliké plátno. Kus historie.
This is a book for people who need an eye opening reading. It is about an illegal and inhuman application of criminal laws targeting witches. Anyone could have been accused and tortured to admit the guilt and incriminate others who would subsequently go through the same process and the number of prosecuted people would proliferate exponentially. Witches were burned at the stakes and their property was confiscated to pay expenses for their prosecution, torture and execution. It sounds to me like a predecessor of a today's prison-industrial complex that makes profit from incarceration. This book convincingly shows how irrelevant are admissions of guilt in criminal justice and how shameful are convictions based on them whether coerced hundreds of years ago or now. The book shows that the murderous machine of perverted justice was not only fed by greed and power hunger of thugs who operated these processes, but also by ignorance, intolerance and zeal of common human beings who denounced other human beings and threw them under the griding wheel of the whitch hunting machine.
Кога ја почнав книгата, не верував дека толку многу ќе ми се допадне! Но, како правник што тежнее кон правда, се разбира дека сочувствував со оние на коишто им беше нанесена неправда, и толку многу се лутев, негодував, се молев на крај да победи правдата, па можеби затоа толку се поврзав со пишаното и ликовите. Ликови што ќе останат долго време во мојата меморија (антагонисти и протагонисти). Неправдата често победува, секој ден сме сведоци на неа, но не смееме да губиме надеж, мора повеќе да веруваме во светлината наместо во темнината! Единствено нешто што ми го правеше читањето тешко беа мноштвото ликови и имињата, тие што често се повторуваа ќе ги паметам со години, ама имаше многу што само неосетно ми поминуваа и ме збунуваа, а исто се случуваше и со титулите во Католичката парохија и градовите.
Skvělá kniha, která ukazuje, jakou hrůzu s sebou přinášely čarodějnické procesy a o co v nich skutečně šlo. Inkvizitor Boblig je naprosto odporná postava, které člověk nemůže fandit, ať už má obvykle slabost pro záporáky nebo ne. Proti němu stojí přátelský a upřímný otec Lautner, dobro postavené proti hamižnému a sobeckému zlu. Kaplický skvěle buduje atmosféru. Co začíná poklidným prostředím malého úspěšného městečka, to končí strachem a podezřívavostí. Nikdo si nemůže být jistý ničím a nikým. Jednu hvězdičku však strhávám za styl psaní, který mi příliš evokoval staré romány pro ženy.
Historický román o čarodějnických procesech na severní Moravě ve druhé polovině 17. století. V románu vystupují také skutečné historické postavy. Je založena na skutečných událostech. Román je popisně realistický. Kniha se mi líbila, knihu hodnotím na 100 %.
Bylo hrozné číst o utrpení žen, které byly označeny za čarodějnice. Byly podrobovány různým druhům mučení. Člověka se zdravým rozumem nemůže nechat tato kniha chladná. Zbytečně byly nevinné ženy mučeny, anebo přišly o život!!
Viděl jsem také film, který byl natočen v roce 1969. Film se mi také líbil, je černobílý.
Zlomoc, nenávist, závist, fanatismus a především touha po moci byly pomyslným kladivem, jenž k hořící hranici přibilo takzvané šumperské čarodějnice, čaroděje a kouzelníky v nemilosrdném sedmnáctém století. Stejně jako komunističtí "inženýři" monsterprocesů padesátých let, k jejichž průběhům je příběh knihy mocnou a šílenou paralelou, tak i démonický inkvizitor Boblig je postavou novověku. Absurdní konstrukce lidského ponížení a vyhlazení, jak mezi řádky demonstruje Kaplický, (i po skoku o tři sta let) nemizí, nejspíš dokonce dosahuje své dokonalosti.
Já už nejsem obyčejný člověk. Já jsem nahoře. BOBLIG
„От къде идва тая злоба, питаше се той. Откъде? И внезапно му просветна. Отговорът беше съвсем прост. Ами д��, такива хора никога не са минавали през полето, когато зрее зърното, никога не са спирали сред цъфнали ливади, никога не са вървели призори през гора, огласяна от птичи песни, а са живели с други хора в затворени помещения и са тъпчели търбусите си с ядене и пиене. Хората трябва да излизат по-често навън и да оставят обувките си в къщи; тогава всичката им злоба ще се изпари.“