Nějak teď jedu v starších scifárnách. Možná proto, že mají zdvořilou délku kolem 200 stran a tudíž je máte přečtené tak za den. A občas dokáží překvapit. Bob Shaw u mně nedávno zabodoval s nápadem s pomalým sklem v románu Jiné dny, jiné oči (i když úvodní povídka je lepší než celý zbytek románu) a jelikož vyšla česky jeho další kniha, sáhl jsem po ní.
A dostal se do problému, jak ji hodnotit.
Ten problém spočívá v tom, že na svou dobu to musela být obrovská pecka. Jenže, jak se to občas se zajímavými nápady stává, postupně na nich budovali další a další autoři (na tomhle naposledy třeba už vysloveně mainstreamová Temná hmota), takže když dnes sáhnete po příběhu člověka, který ve snaze zachránit svou ženu stvoří nechtěně alternativní vesmír (a rozhodne se do něj vydat, aby svou ženu získal zpátky - i za cenu toho, že bude muset zlikvidovat své místní já), už vám to přijde spíš jako slabý odvar. Jako kniha, která přináší už mnohokrát čtený a viděný nápad a dál s ním už nijak zajímavě nepracuje. Což není vina knížky, je to čistě vina ubíhajících let.
A pak je tu druhý problém knihy a to jsou emoce. Tady ani nejde o to, že to psal angličan, čili člen národa, který smí cítit emoce pouze ke své královně, ale spíš o fakt, že věci jako láska v těchhle starých románech fungují na rychlopřepínání. On potká jí - láska na celý život. Pak najednou nenávist. Pak pochopí, že se milují a zase láska. Aniž by to bylo čímkoliv opodstatněné, aniž by se jeden z těch dvou přestal chovat jako idiot. Už v těch Jiných dnech mi přišla milostná linka jako dost děsivá, tady už není tak hrozná, ale za to zabírá větší prostor.
Co se týče stylu, tak je to napsané správně "anglicky". Mám fakt pocit, že tihle starší angličtí autoři mají svůj specifický styl, stojící na lehkém odstupu, suché čtivosti, a občasným záškubům ironie. Francis, MacLean, Bagley, Shaw... ale může to být jen tím, jaké autory si vybírám ke čtení. Hlavně díky tomu stylu jsou Dvojníci v čase stále příjemné čtení... ale člověk to musí vnímat jako retro a uvědomovat si, že tahle kniha je už stará padesát let.