What do you think?
Rate this book
Until Death Do Us Part #1
Until Death Do Us Part, Vol. 1
Mamoru Hijikata adalah ahli pedang buta dengan kemampuan luar biasa. Dia terlibat konspirasi perusahaan raksasa saat menyelamatkan Haruka Toyama, gadis kecil dengan kemampuan meramal yang mereka culik. Haruka meminta Mamoru melindunginya sampai maut meisahkan mereka. Apa sebenarnya maksud kata-kata Haruka? Apa tujuan penculikan tersebut!?
234 pages, Paperback
First published December 24, 2005
7 people are currently reading
239 people want to read
About the author
Hiroshi Takashige
123 books29 followersHiroshi Takashige (たかしげ宙) is a Japanese manga artist best known in various manga communities in Japan and overseas for his work in Spriggan and later in Until Death Do Us Part.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 58 reviews
June 29, 2017
This is a very promising urban fantasy/science fiction manga. Two main characters are interesting: a highly skilled blind swordsman supported with cutting edge technology (YES! pun intended), and a precog 12 years old girl. Then the story revealed the setting and surprisingly, the swordsman is part of a vigilante secret organization.
So far the action scenes are bloody but no excessive violence as in other manga (IMO Gantz has more extreme violence than UDDUP). The story keeps the killing at minimum for such a deadly swordsman.
The story is promising, the art is pretty.
One last thing: on chapter one, you will find why this full-action manga has such a romantic title. I think the title itself is great, better than average manga.
So far the action scenes are bloody but no excessive violence as in other manga (IMO Gantz has more extreme violence than UDDUP). The story keeps the killing at minimum for such a deadly swordsman.
The story is promising, the art is pretty.
One last thing: on chapter one, you will find why this full-action manga has such a romantic title. I think the title itself is great, better than average manga.
September 7, 2018
This is a solid, action-driven story that feels a lot like a higher-budget sci-fi series. It seems to be set in the very-near-future, with some not-yet-invented gadgets but more or less our current world in social and economic terms (corporate economics and technology are important to the plot).
It opens with a young girl being taken somewhere in a car by threatening armed men. Her parents have been killed. She has some sort of predictive power that the Bad Guys want to use. Employing her power, she keeps her eyes open for that one moment when she could possibly escape and encounter someone who could rescue her. She throws herself out of the car in the path of Mamoru, who is testing some new weapons tech. He saves her, not planning to get stuck taking care of her, but things don't work out as he expects.
The art is strong, definitely recommended for those who like action that emphasizes motion rather than gore. There's some blood and a couple nasty wounds but it definitely isn't pain-porn. Characterizations are understated but adequate, I found all the characters distinct. The plot makes sense.
There is practically no fan-service here, which is unusual for this genre -- so much so that the author commented that he got letters complaining "Why don't we ever see Sierra or Haruka's panties." I was tempted to say, "Because they're wearing special stealth panties."
It opens with a young girl being taken somewhere in a car by threatening armed men. Her parents have been killed. She has some sort of predictive power that the Bad Guys want to use. Employing her power, she keeps her eyes open for that one moment when she could possibly escape and encounter someone who could rescue her. She throws herself out of the car in the path of Mamoru, who is testing some new weapons tech. He saves her, not planning to get stuck taking care of her, but things don't work out as he expects.
The art is strong, definitely recommended for those who like action that emphasizes motion rather than gore. There's some blood and a couple nasty wounds but it definitely isn't pain-porn. Characterizations are understated but adequate, I found all the characters distinct. The plot makes sense.
There is practically no fan-service here, which is unusual for this genre -- so much so that the author commented that he got letters complaining "Why don't we ever see Sierra or Haruka's panties." I was tempted to say, "Because they're wearing special stealth panties."
June 13, 2016
Until Death Do Us Part. Judulnya itu lohhh, "hingga maut memisahkan kita", lol. Diucapkan seorang gadis umur 12 tahun pada seorang pemuda, lol. Lolicon ini.
Akhirnya ngetes baca komik ini juga setelah belasan tahun ngendon di database. Sebenarnya blm banyak yg diungkap dari vol 1 ini, 5 chapter dihabiskan buat adegan action utk pamerin ketajaman pedangnya Mamoru. So, 3 stars saja deh biarpun pedangnya keren, tapi aku bosan juga lama-lama kalo hampir seisi buku diisi dengan gambar potongan pistol dan dinding. Tapi menurutku ceritanya masih awal bgt dan cukup bikin penasaran buat lanjut ke vol 2.
Akhirnya ngetes baca komik ini juga setelah belasan tahun ngendon di database. Sebenarnya blm banyak yg diungkap dari vol 1 ini, 5 chapter dihabiskan buat adegan action utk pamerin ketajaman pedangnya Mamoru. So, 3 stars saja deh biarpun pedangnya keren, tapi aku bosan juga lama-lama kalo hampir seisi buku diisi dengan gambar potongan pistol dan dinding. Tapi menurutku ceritanya masih awal bgt dan cukup bikin penasaran buat lanjut ke vol 2.
April 9, 2014
Prelim Review: My new love of life. Not joking.
Full review to be posted as Poisoned Rationality
Full review to be posted as Poisoned Rationality
December 26, 2012
Love the story!
Love the action!
Love the characters
And love the art!
Enough said. :D
December 23, 2015
I haven't really read much manga lately, and when I do, I don't rate them here on Goodreads anymore. But this one took me by surprise. A few chapters in and I knew it was going to be awesome. I was instantly hooked. Sci-fi plus action with a pretty badass main character? (And a fantastic art, mind you.) Well, do count me in. I just hope its charm doesn't diminish as I go on.
February 5, 2023
U mangy mám talent, že jsem schopná přečíst několik knih najednou a ani nemrknu. 🙈😂 V tomto případě jsem za 3-4 dny přečetla všech 26 knih. 🙈😂
Dokud nás smrt nerozdělí je příběh o dvanáctileté dívce, která má schopnost předvídat (prostě vidět do budoucnosti), a o slepém bojovníkovi s katanou, kterého si ona najme jako bodyguarda.
Tuhle mangu jsem kdysi dávno už četla s českým překladem od Natsushi (dneska na https://manga-boomers.cz/), ale jelikož ještě nemá přeloženou celou mangu, tak jsem to dnes i tehdy dočítala v angličtině. Tehdy jsem tomu vuuubec nerozuměla a spíše si prohlížela jen obrázky. (O tom taky vypovídá to, že jsem si z toho nic nepamatovala. 😅)
A ani se nedivím, že jsem tomu tehdy nerozuměla. Ten příběh je příšerně složitý, samé technické informace, politická témata a milión informací o zbraních a bojových stylů s katanou. Ani dneska jsem si nečetla každou bublinu...
Ale kresba je úžasná, postavy neuvěřitelně sympatické a přirostou vám k srdci. 💕 Chtěla bych tam více interakce mezi hlavní dvojicí, protože ta romantika, která je napsaná v žánrech jako by tam vlastně vůbec nebyla. 🙃 Jenom v posledních dvou knihách příběh ztrácí takové grády. Jako by autor to potřeboval rychle ukončit, ten konec je celkem zklamání no. Jinak je to ale furt boží. 💕
Dokud nás smrt nerozdělí je příběh o dvanáctileté dívce, která má schopnost předvídat (prostě vidět do budoucnosti), a o slepém bojovníkovi s katanou, kterého si ona najme jako bodyguarda.
Tuhle mangu jsem kdysi dávno už četla s českým překladem od Natsushi (dneska na https://manga-boomers.cz/), ale jelikož ještě nemá přeloženou celou mangu, tak jsem to dnes i tehdy dočítala v angličtině. Tehdy jsem tomu vuuubec nerozuměla a spíše si prohlížela jen obrázky. (O tom taky vypovídá to, že jsem si z toho nic nepamatovala. 😅)
A ani se nedivím, že jsem tomu tehdy nerozuměla. Ten příběh je příšerně složitý, samé technické informace, politická témata a milión informací o zbraních a bojových stylů s katanou. Ani dneska jsem si nečetla každou bublinu...
Ale kresba je úžasná, postavy neuvěřitelně sympatické a přirostou vám k srdci. 💕 Chtěla bych tam více interakce mezi hlavní dvojicí, protože ta romantika, která je napsaná v žánrech jako by tam vlastně vůbec nebyla. 🙃 Jenom v posledních dvou knihách příběh ztrácí takové grády. Jako by autor to potřeboval rychle ukončit, ten konec je celkem zklamání no. Jinak je to ale furt boží. 💕
January 10, 2018
I reviewed this over on my manga blog: Until Death Do Us Part.
In a nutshell, these are my thoughts: Shi ga Futari wo Wakatsu Made / Until Death Do Us Part by Takashige Hiroshi / Song Ji-Hyoung ("Double-S") is about a blind katana-welding vigilante who ends up as the bodyguard to a girl with pre-cognition. IMHO, it's literally everything you want from a story with that kind of premise, including scenes where our blind hero slices bullets with his microfiber space-age katana. I mean, so CHEESY that it comes out the other side into SO AWESOME, you know?
In a nutshell, these are my thoughts: Shi ga Futari wo Wakatsu Made / Until Death Do Us Part by Takashige Hiroshi / Song Ji-Hyoung ("Double-S") is about a blind katana-welding vigilante who ends up as the bodyguard to a girl with pre-cognition. IMHO, it's literally everything you want from a story with that kind of premise, including scenes where our blind hero slices bullets with his microfiber space-age katana. I mean, so CHEESY that it comes out the other side into SO AWESOME, you know?
November 13, 2018
Such an exciting read, the story is awesome full of suspense and amazingness. And the main character is such a badass with his cool sword and glasses.
February 26, 2023
Adolescenziale.
August 23, 2019
Moc pěkná kresba, jež vypadala velmi realisticky. Tedy až na ty oči. Byla již od začátku pěkná a postupem času se dokonce i zlepšovala. Lidé měli normální proporce a všechno bylo dosti detailně vykreslené. Jediné, co mi vadilo, byl fakt, že hodně postav se sobě navzájem podobala. Já kvůli tomu občas ztrácela přehled, protože jsem si někdy někoho spletla s někým jiným. Mimochodem se mi moc líbily ženské outfity, neboť byly oproti mužským různorodé, a tak nevypadaly všechny stejně.
Příběh byl do jisté míry zajímavý, ale pořádně mě začal bavit až ke konci. Ze začátku mě to totiž nijak extra nebavilo. Zřejmě to bude tím, že se tam opakoval stejný vzor a nebavilo mě zasazení děje. Není to tím, že by podsvětí nebylo zajímavé, avšak tady se mi jevilo jako nudné. Bylo tam na mě moc technických detailů, které se mi zdály až moc složité, a tak jsem je někdy měla chuť přeskočit. Dokonce jsem i přemýšlela, že s tím seknu, ale nakonec jsem se udržela.
Co mě trochu pobavilo, byla doba, za již se objevil název díla. U většiny mang či knih je jejich pojmenování někde použito. Objevuje se převážně od druhé poloviny. Avšak tato manga překonala všechny mé očekávání, jelikož název se objevil již v první kapitole prvního volume někde okolo dvacáté stránky. :D
Haruka byla zajímavá hlavní hrdinka, jež ve mně později vyvolávala pocit neschopnosti. Musela jsem ji litovat, protože žádné dítě by tohle nemělo zažít. Její schopnost byla velmi interesantní, avšak nebyla originální, protože jsem něco podobného viděla již mnohokrát. Musím ocenit její schopnost plánovat a vést celý tým, jelikož v tom byla opravdu dobrá. Taky bych chtěla dokázat něco velkého v tak útlém věku. Ona je jedním z důvodů, proč mě právě ta poslední část začala bavit. V té bojové uniformě vypadala opravdu cool.
Mamoru byl hrozně hustý hlavní hrdina, ale z nějakého důvodu jsem si ho moc neoblíbila. Fascinovalo mě, že byl schopný bojovat slepý proti pistolím a podobným zbraním, a přitom být ozbrojen pouze katanou a pár házecími nožíky. Trochu mi vadila jeho osobnost, protože vše vždy řešil násilím a byl hrozný egoista. Nechápu, proč si myslel, že je o tak moc lepší než všichni ostatní, když znal pár lidí, kteří byli na jeho úrovni. Jinak byl poměrně přitažlivý, avšak to je vedlejší. :D
Dost mě překvapilo, když jsem se dozvěděla, že tato manga má označení romance, protože je jasná, že musí proběhnout mezi hlavními hrdiny. Což bylo trochu divné, jelikož měli mezi sebou docela věkový rozdíl, jenž by asi ani nevadil, kdyby Haruce nebylo něco okolo třinácti let.
Z ostatních charakterů jsem měla ráda jen Igawu (piercing, zvláštní účes, machr přes počítače, hlavní řidič) Byl mi sympatický, protože byl inteligentní, zodpovědný a za své přátelé by položil i život. Na druhou stranu naší snědou tmavovlásku jsem nesnášela. Byla tak otravná. A když se ukázalo, že se jí v minulosti stalo něco hrozného, stále jsem ji nelitovala. Ostatním se děli horší věci a ona její minulost brala jako vysvětlení jejího strašného chování.
Nechápala jsem smrt jednoho detektiva. Sice jsem ho neměla ráda, ale jeho úmrtí bylo dojemná. Aspoň je dobře, že zemřel pro to, co považoval za životní poslání. Avšak si myslím, že jeho smrt byla naprosto zbytečná. Autor se ho asi chtěl zbavit. :D Mně to nevadilo, neboť mi přišel jako otravná postava. A mimochodem nechápu, proč pro něj Haruka tak moc brečela, když ho ani pořádně neznala.
Většina záporáků stála za prd. Na druhou stranu jich tady ani moc nebylo. Napadají mě tak tři hlavní, jelikož většinou měli akorát hodně podřízených, kteří byli schopní. Nejvíce mě bavil děj, když se nacházel u třetího, jelikož ti předchozí dva nebyli nijak zajímavý. Ten první akorát toužil po pomstě, jež se mu vůbec nedařila, a druhého jsme ani neviděli pořádně bojovat.
Na to, v jaké době se příběh odehrává, spoustu lidí používalo něco jiného než střelnou zbraň. By mě zajímalo, kde ty chladné zbraně sebrali. Nemyslím si, že se všude válí katany a podobné věci. :D Ale jsem za to ráda, neboť souboje Mamorua by byli pořád dokola to samé. Což i po většinu času byly. Opravdu mě nebavilo se dívat na to, jak Mamoru naláká všemožné lovce odměn do budovy a pak je rozseká na kousky (teda ne doslova, protože své nepřátelé nezabíjí, čímž si u mě vysloužil respekt). Nejnudnější na jednotlivých utkání bylo to, že Mamoru měl tendenci vysvětlovat, co jeho protivník dělá špatně a co on provádí za techniku. A když to nedělal on, slyšeli jsme o tom od jiné postavy. Na druhou stranu musím uznat, že Mamoru při těch soubojích vypadal opravdu cool. A to platí i o ostatních postavách. :D
Jedna věc mě zde opravdu znepokojila. Když samozřejmě nepočítám vraždění, mafii a podobné věci, které mě už tolik neděsí, protože jsem je všechny viděla mnohokrát.
Naštěstí se to trochu vylepšilo...
Nechápu ženy a dívky v harému posledního záporáka. To musely mít v hlavě piliny, aby s ním dobrovolně spaly, zatímco nemohou opustit jeho sídliště. Ke všemu k němu byly tak ochranitelské a přímo po něm letěly. Čemuž naprosto nerozumím, jelikož nebyl atraktivní a z jeho peněz moc neviděly. Nejhorší bylo, že se v něm vykytovaly i holčiny útlého věku. Dost děsivá myšlenka byla i to, že měl vůbec nějaký harém. A všechny v něm věděly, že slouží pouze pro předávání genů. Bleh... (O_O)
Konečný souboj byl pro mě velkým zklamáním. Mamoru posledního záporáka porazil opravdu rychle. Stalo se to během jedné kapitoly. A ke všemu útok, který k tomu použil, byl opravdu směšný. A to s ním předtím měl takové potíže, kdy ani nevěřil v jeho vlastní přežití.
S koncem moc spokojená nejsem. Zdál se mi urychlený stejně jako celé finále tohoto díla. Mimochodem jak je možné, že většina postav i po timeskipu vypadala stejně?? U dospělých bych to dokázala ještě pochopit, ale u adolescentů to tak trochu nedává smysl.
Obálky se mi líbí, akorát mi připadá, že některé jsou od zbytku odlišné, a tak to vypadá, jakoby do této série nepatřily. Kresba postav vypadá úžasně již od začátku. Akorát trochu nechápu, proč poslední obálka vypadá jako něco, co bych když už dala jako počátek. No nic, toto je konečně sladký konec. :D
Hodnotím 48% Jazyk: Aj
Příběh byl do jisté míry zajímavý, ale pořádně mě začal bavit až ke konci. Ze začátku mě to totiž nijak extra nebavilo. Zřejmě to bude tím, že se tam opakoval stejný vzor a nebavilo mě zasazení děje. Není to tím, že by podsvětí nebylo zajímavé, avšak tady se mi jevilo jako nudné. Bylo tam na mě moc technických detailů, které se mi zdály až moc složité, a tak jsem je někdy měla chuť přeskočit. Dokonce jsem i přemýšlela, že s tím seknu, ale nakonec jsem se udržela.
Co mě trochu pobavilo, byla doba, za již se objevil název díla. U většiny mang či knih je jejich pojmenování někde použito. Objevuje se převážně od druhé poloviny. Avšak tato manga překonala všechny mé očekávání, jelikož název se objevil již v první kapitole prvního volume někde okolo dvacáté stránky. :D
Haruka byla zajímavá hlavní hrdinka, jež ve mně později vyvolávala pocit neschopnosti. Musela jsem ji litovat, protože žádné dítě by tohle nemělo zažít. Její schopnost byla velmi interesantní, avšak nebyla originální, protože jsem něco podobného viděla již mnohokrát. Musím ocenit její schopnost plánovat a vést celý tým, jelikož v tom byla opravdu dobrá. Taky bych chtěla dokázat něco velkého v tak útlém věku. Ona je jedním z důvodů, proč mě právě ta poslední část začala bavit. V té bojové uniformě vypadala opravdu cool.
Mamoru byl hrozně hustý hlavní hrdina, ale z nějakého důvodu jsem si ho moc neoblíbila. Fascinovalo mě, že byl schopný bojovat slepý proti pistolím a podobným zbraním, a přitom být ozbrojen pouze katanou a pár házecími nožíky. Trochu mi vadila jeho osobnost, protože vše vždy řešil násilím a byl hrozný egoista. Nechápu, proč si myslel, že je o tak moc lepší než všichni ostatní, když znal pár lidí, kteří byli na jeho úrovni. Jinak byl poměrně přitažlivý, avšak to je vedlejší. :D
Dost mě překvapilo, když jsem se dozvěděla, že tato manga má označení romance, protože je jasná, že musí proběhnout mezi hlavními hrdiny. Což bylo trochu divné, jelikož měli mezi sebou docela věkový rozdíl, jenž by asi ani nevadil, kdyby Haruce nebylo něco okolo třinácti let.
Z ostatních charakterů jsem měla ráda jen Igawu (piercing, zvláštní účes, machr přes počítače, hlavní řidič) Byl mi sympatický, protože byl inteligentní, zodpovědný a za své přátelé by položil i život. Na druhou stranu naší snědou tmavovlásku jsem nesnášela. Byla tak otravná. A když se ukázalo, že se jí v minulosti stalo něco hrozného, stále jsem ji nelitovala. Ostatním se děli horší věci a ona její minulost brala jako vysvětlení jejího strašného chování.
Nechápala jsem smrt jednoho detektiva. Sice jsem ho neměla ráda, ale jeho úmrtí bylo dojemná. Aspoň je dobře, že zemřel pro to, co považoval za životní poslání. Avšak si myslím, že jeho smrt byla naprosto zbytečná. Autor se ho asi chtěl zbavit. :D Mně to nevadilo, neboť mi přišel jako otravná postava. A mimochodem nechápu, proč pro něj Haruka tak moc brečela, když ho ani pořádně neznala.
Většina záporáků stála za prd. Na druhou stranu jich tady ani moc nebylo. Napadají mě tak tři hlavní, jelikož většinou měli akorát hodně podřízených, kteří byli schopní. Nejvíce mě bavil děj, když se nacházel u třetího, jelikož ti předchozí dva nebyli nijak zajímavý. Ten první akorát toužil po pomstě, jež se mu vůbec nedařila, a druhého jsme ani neviděli pořádně bojovat.
Na to, v jaké době se příběh odehrává, spoustu lidí používalo něco jiného než střelnou zbraň. By mě zajímalo, kde ty chladné zbraně sebrali. Nemyslím si, že se všude válí katany a podobné věci. :D Ale jsem za to ráda, neboť souboje Mamorua by byli pořád dokola to samé. Což i po většinu času byly. Opravdu mě nebavilo se dívat na to, jak Mamoru naláká všemožné lovce odměn do budovy a pak je rozseká na kousky (teda ne doslova, protože své nepřátelé nezabíjí, čímž si u mě vysloužil respekt). Nejnudnější na jednotlivých utkání bylo to, že Mamoru měl tendenci vysvětlovat, co jeho protivník dělá špatně a co on provádí za techniku. A když to nedělal on, slyšeli jsme o tom od jiné postavy. Na druhou stranu musím uznat, že Mamoru při těch soubojích vypadal opravdu cool. A to platí i o ostatních postavách. :D
Jedna věc mě zde opravdu znepokojila. Když samozřejmě nepočítám vraždění, mafii a podobné věci, které mě už tolik neděsí, protože jsem je všechny viděla mnohokrát.
Naštěstí se to trochu vylepšilo...
Nechápu ženy a dívky v harému posledního záporáka. To musely mít v hlavě piliny, aby s ním dobrovolně spaly, zatímco nemohou opustit jeho sídliště. Ke všemu k němu byly tak ochranitelské a přímo po něm letěly. Čemuž naprosto nerozumím, jelikož nebyl atraktivní a z jeho peněz moc neviděly. Nejhorší bylo, že se v něm vykytovaly i holčiny útlého věku. Dost děsivá myšlenka byla i to, že měl vůbec nějaký harém. A všechny v něm věděly, že slouží pouze pro předávání genů. Bleh... (O_O)
Konečný souboj byl pro mě velkým zklamáním. Mamoru posledního záporáka porazil opravdu rychle. Stalo se to během jedné kapitoly. A ke všemu útok, který k tomu použil, byl opravdu směšný. A to s ním předtím měl takové potíže, kdy ani nevěřil v jeho vlastní přežití.
S koncem moc spokojená nejsem. Zdál se mi urychlený stejně jako celé finále tohoto díla. Mimochodem jak je možné, že většina postav i po timeskipu vypadala stejně?? U dospělých bych to dokázala ještě pochopit, ale u adolescentů to tak trochu nedává smysl.
Obálky se mi líbí, akorát mi připadá, že některé jsou od zbytku odlišné, a tak to vypadá, jakoby do této série nepatřily. Kresba postav vypadá úžasně již od začátku. Akorát trochu nechápu, proč poslední obálka vypadá jako něco, co bych když už dala jako počátek. No nic, toto je konečně sladký konec. :D
Hodnotím 48% Jazyk: Aj
November 1, 2017
Dans le monde du manga il y a plusieurs styles. J'en ai souvent parlé et je me répète, mais dans le but de bien me faire comprendre il est important d'être certain que ce que j'écris n'est pas entièrement incompréhensible. Il y a le shonen pour les jeunes garçon/ado, les shojo pour les jeunes filles/ado aussi et la tranche supérieur c'est le seinen qui est lui pour jeune adult/adultes. Il existe une plétora d'autre style (ecchi, Yaoi, hentai...) mais c'est trois styles sont les plus populaires. Dans le domaine du shonen il n'est pas rare d'avoir des série de plus de 30 volumes, dans le shojo un peu plus rare mais quand même il en existe. Au niveau du Seinen la moyenne est de 10 volumes par série (environ, j'ai pas compter de manière scientifique). Depuis que je collectionne les manga j'ai eu peine a touver des série Seinen qui font plus de 25 volumes. Monster, 20th century boys, arms, battle royale sont toutes d'excellente séries Seinen mais elles ne dépassent pas la vingtaine de volume. Mes autres série sont encore plus courtes. Donc, j'ai décidé de chercher à me procurer une série qui dépassait le 25 volumes est j'en ai trouvé 2. Gantz que j'ai déjà critiqué (un must a lire en passant) et Jusqu'à ce que la mort nous sépare. Seinen pure et dûr m'avait-on dit. C'était vrai pour Gantz, voici maintenant ce que j'ai pensé de Jusqu'à ce que la mort nous sépare.
L'histoire de ce manga est celle d'une jeune fille capable de lire l'avenir. Pendant que des Yakuza l'amenait voir le boss elle croise un homme aveugle du regard et elle décide de sortir de la voiture, d'aller le voir et de lui offrir un contre qui durera “jusqu'à ce que la mort nous sépare”. L'homme étant en fait un mercenaire badass accepte le contrat et commence un de plusieurs scènes d'actions de cette série car même aveugle il est un samourai des temps modernes. Voilà, je vous résume 26 livres d'histoire. A partir de l'intro c'est toujours la même chose. Quelqu'un en veut à la petite, Mamoru (le samourai) la défend, Mamoru torche tellement il est fort et rince et repête encore et encore tout au long du manga et de ses 26 volumes. Simples, mais quand c'est conté de manière efficace on s'en fou. Malheureusement, l'auteur de ce manga n'a pas réussi à me faire vivre la moindre excitation, que très peu de fois m'avoir fait dire “cool” et il a presque fini par me faire abandonné la série qui s'éssouflait à vitesse grand V. L'histoire était bonne mais pas excitante, on a des dessin magnifique mais aucune scène ne donne le frisson d'une scène cool et malgré l'action impressionnante on fini par se lasser d'un scénario trop mince car c'est Seinen et un seinen c'est supposé avoir plus de viande autour de l'os.
Je crois scincèrement que l'auteur a voulu faire une histoire passe partout, convenu et conventionnel dans le but d'accrocher le plus de monde possible. Le problème c'est que le produit s'en retrouve dilué, amoindri et dénaturé. Un seinen comporte habituellement un style, un souflle et une ambiance propre (je vais revenir la dessus plus tard) mais ce manga lui est froid, sans émotions et surtout trop posé pour être considéré un vrai seinen pur et dur. Encore pire, vers le milieu de la série on a droit à un tournant scénaristique qui laisse voir un détour vers le style shonan, surement pour attirer un peu plus de lecteur. Bien que j'aie apprécié un peu plus cette partie, sa a carrément dénaruté l'oeuvre. En plus, l'auteur a eu beaucoup de difficulté a garder une cohérence avec son héro. Qui au début combattait des petites frappe, il fini par se battre contres des débilité surhumaine et finir contre l'équivalent d'un terminator. Sa reste bon, mais tout ces choix scénaristique n'ont que contribuer à gâcher une bonne partie d'une oeuvre qui était pourtant si bien partie.
Au niveau du dessin on a droit à un dessin magnifique mais qui perd de sa netteté avec les volumes (expliqué en fin de volume par le départ constant des assistants). Même a son pire, double S nous a toujours donné des scènes d'actoins claires et des dessin magnifique même s'ils sont inégaux. L'oeuvre était ambitieuse et avec 6 assistant le dessinateur avait le temps de faire des dessins magnifique mais avec le temps on a vu le nombre descendre et la qualité du dessin en prendre un coup. Sinon, si ce n'était de ce problème l'oeuvre est vraiement belle et magnifiquement présenté. Seulement quelques personnages féminins se ressemblaient sinon pour le reste le tout était efficace.
Au niveau du monde, c'est le notre donc encore une fois peu de chose à dire à ce sujet. Cependant je veux faire une apparté sur l'ambiance du seinen. Elle est froide, sans émotions et surtout ennuyeuse. Je ne me suis jamais senti excité par l'action, par les scènes fortes ou par quelque soit d'autre dans ce manga. Le manque d'émotions et de profondeur au niveau de l'histoire fait mal au manga en générale et gâche une bonne partie du plaisir de lecture. Le héro est tellement fort qu'on est jamais à se demander comment il va s'en sortir, on se dit “il est trop fort pour perdre” ou la petite fille va prédire l'avenir et sauver la situation. L'auteur ne maîtrisait pas son histoire et c'est ce qui a empêcher plusieurs personne de bien apprécier ce manga. On sent rien quand on lit ce manga et on se demande tout au long si on devrait pas lire autre chose qui même si l'histoire est moins bonne nous ferait vivre quelque chose en échange.
Donc pour conclure, je donne 3 étoiles à ce manga . Même si la présentation est magnifique par moments (surtout au début), même si l'action est sans relâche (sauf dans le dernier volume ce qui est un point faible en soit) et même si le thème de base est très cool, le manga lui ne l'est pas tant que ça. Je ne pouvais m'empêcher de croire que sa aurait pu être meilleur entre les mains d'un meilleur scénariste. Je ne pouvais m'empêcher de voir un potentiel d'historie gâché et je ne pouvais m'empêcher d'être déçu par un seinen qui n'en était pas un finalement. Un héro trop fort, des scènes d'action faite à la shonan et une idéologie contre la violence inutile (le héro s'interdit de tuer) font de ce seinen une histoire dilué et abaissé par des mauvais choix scénaristiques. Même la fin laisse a désiré (comme 90% de tous les manga). Ce qui aurait dû être le moment le plus intense de l'histoire a été baclé et mal amené. Dans son ensemble ce manga est loin d'être mauvais, je vais même le garder dans ma collection car il est tout de même intéressant et je vais le relire au moins 1 ou 2 fois. C'est seulement que ce manga avait le potientiel d'être un incontournable et qu'il a échoué sur ce sujet. Je recommande ce manga pour tout fan de film d'action intense et fan de samourai des temps moderne. Par contre ne cherchez pas d'histoire profonde et originale.
L'histoire de ce manga est celle d'une jeune fille capable de lire l'avenir. Pendant que des Yakuza l'amenait voir le boss elle croise un homme aveugle du regard et elle décide de sortir de la voiture, d'aller le voir et de lui offrir un contre qui durera “jusqu'à ce que la mort nous sépare”. L'homme étant en fait un mercenaire badass accepte le contrat et commence un de plusieurs scènes d'actions de cette série car même aveugle il est un samourai des temps modernes. Voilà, je vous résume 26 livres d'histoire. A partir de l'intro c'est toujours la même chose. Quelqu'un en veut à la petite, Mamoru (le samourai) la défend, Mamoru torche tellement il est fort et rince et repête encore et encore tout au long du manga et de ses 26 volumes. Simples, mais quand c'est conté de manière efficace on s'en fou. Malheureusement, l'auteur de ce manga n'a pas réussi à me faire vivre la moindre excitation, que très peu de fois m'avoir fait dire “cool” et il a presque fini par me faire abandonné la série qui s'éssouflait à vitesse grand V. L'histoire était bonne mais pas excitante, on a des dessin magnifique mais aucune scène ne donne le frisson d'une scène cool et malgré l'action impressionnante on fini par se lasser d'un scénario trop mince car c'est Seinen et un seinen c'est supposé avoir plus de viande autour de l'os.
Je crois scincèrement que l'auteur a voulu faire une histoire passe partout, convenu et conventionnel dans le but d'accrocher le plus de monde possible. Le problème c'est que le produit s'en retrouve dilué, amoindri et dénaturé. Un seinen comporte habituellement un style, un souflle et une ambiance propre (je vais revenir la dessus plus tard) mais ce manga lui est froid, sans émotions et surtout trop posé pour être considéré un vrai seinen pur et dur. Encore pire, vers le milieu de la série on a droit à un tournant scénaristique qui laisse voir un détour vers le style shonan, surement pour attirer un peu plus de lecteur. Bien que j'aie apprécié un peu plus cette partie, sa a carrément dénaruté l'oeuvre. En plus, l'auteur a eu beaucoup de difficulté a garder une cohérence avec son héro. Qui au début combattait des petites frappe, il fini par se battre contres des débilité surhumaine et finir contre l'équivalent d'un terminator. Sa reste bon, mais tout ces choix scénaristique n'ont que contribuer à gâcher une bonne partie d'une oeuvre qui était pourtant si bien partie.
Au niveau du dessin on a droit à un dessin magnifique mais qui perd de sa netteté avec les volumes (expliqué en fin de volume par le départ constant des assistants). Même a son pire, double S nous a toujours donné des scènes d'actoins claires et des dessin magnifique même s'ils sont inégaux. L'oeuvre était ambitieuse et avec 6 assistant le dessinateur avait le temps de faire des dessins magnifique mais avec le temps on a vu le nombre descendre et la qualité du dessin en prendre un coup. Sinon, si ce n'était de ce problème l'oeuvre est vraiement belle et magnifiquement présenté. Seulement quelques personnages féminins se ressemblaient sinon pour le reste le tout était efficace.
Au niveau du monde, c'est le notre donc encore une fois peu de chose à dire à ce sujet. Cependant je veux faire une apparté sur l'ambiance du seinen. Elle est froide, sans émotions et surtout ennuyeuse. Je ne me suis jamais senti excité par l'action, par les scènes fortes ou par quelque soit d'autre dans ce manga. Le manque d'émotions et de profondeur au niveau de l'histoire fait mal au manga en générale et gâche une bonne partie du plaisir de lecture. Le héro est tellement fort qu'on est jamais à se demander comment il va s'en sortir, on se dit “il est trop fort pour perdre” ou la petite fille va prédire l'avenir et sauver la situation. L'auteur ne maîtrisait pas son histoire et c'est ce qui a empêcher plusieurs personne de bien apprécier ce manga. On sent rien quand on lit ce manga et on se demande tout au long si on devrait pas lire autre chose qui même si l'histoire est moins bonne nous ferait vivre quelque chose en échange.
Donc pour conclure, je donne 3 étoiles à ce manga . Même si la présentation est magnifique par moments (surtout au début), même si l'action est sans relâche (sauf dans le dernier volume ce qui est un point faible en soit) et même si le thème de base est très cool, le manga lui ne l'est pas tant que ça. Je ne pouvais m'empêcher de croire que sa aurait pu être meilleur entre les mains d'un meilleur scénariste. Je ne pouvais m'empêcher de voir un potentiel d'historie gâché et je ne pouvais m'empêcher d'être déçu par un seinen qui n'en était pas un finalement. Un héro trop fort, des scènes d'action faite à la shonan et une idéologie contre la violence inutile (le héro s'interdit de tuer) font de ce seinen une histoire dilué et abaissé par des mauvais choix scénaristiques. Même la fin laisse a désiré (comme 90% de tous les manga). Ce qui aurait dû être le moment le plus intense de l'histoire a été baclé et mal amené. Dans son ensemble ce manga est loin d'être mauvais, je vais même le garder dans ma collection car il est tout de même intéressant et je vais le relire au moins 1 ou 2 fois. C'est seulement que ce manga avait le potientiel d'être un incontournable et qu'il a échoué sur ce sujet. Je recommande ce manga pour tout fan de film d'action intense et fan de samourai des temps moderne. Par contre ne cherchez pas d'histoire profonde et originale.
April 12, 2021
Hodně výživná četba, akční thriller který nabízí poměrně obsáhlý příběh ze kterého po přečtení prvního booku se vám začne možná i trochu kouřit z hlavy. Ne že by to bylo nějaké filozofické dílo, spíše se ale tady řeší několik linek, které jsou ale poměrně komplikované a různě propletené a člověk musí místy opravdu dávat pozor, aby najednou nelistoval o 50 stránek dozadu a neosvěžoval si fakta (a to i když to čte na jeden zátah)
Příběh ale začíná vcelku jednoduše, malá holčička v zajetí co vidí do budoucnosti, neboli spíše má vize z budoucnosti, vyhledá slepého týpka ze kterého se vyklube neskutečná mlátička že by i Daredevil hluboce polknul při střetu s ním. Naše slepá mlátička každopádně skrze brýle a slepeckou hůl dokáže pomocí posílání dat do jeho brýlí (má v nich nějakou věc) vidět strohé obrysy a podle nich se orientovat.
Jakmile se ujme dvanáctileté holčičky, tak se nám prakticky otvírá příběh o terorismu, síti takových vigallente lidí co řeší věci na které je police krátká a hromada intrik a MOŽNÁ I KLONOVÁNÍ ?!?!?
Jako je to fakt jízda a tak trochu hidden gem. Pokud chcete dospělou mangu ve které zatím není prakticky ani žádný fan service a má nadupanou akci, tak si tohle dejte. Neuděláte chybu.
Příběh ale začíná vcelku jednoduše, malá holčička v zajetí co vidí do budoucnosti, neboli spíše má vize z budoucnosti, vyhledá slepého týpka ze kterého se vyklube neskutečná mlátička že by i Daredevil hluboce polknul při střetu s ním. Naše slepá mlátička každopádně skrze brýle a slepeckou hůl dokáže pomocí posílání dat do jeho brýlí (má v nich nějakou věc) vidět strohé obrysy a podle nich se orientovat.
Jakmile se ujme dvanáctileté holčičky, tak se nám prakticky otvírá příběh o terorismu, síti takových vigallente lidí co řeší věci na které je police krátká a hromada intrik a MOŽNÁ I KLONOVÁNÍ ?!?!?
Jako je to fakt jízda a tak trochu hidden gem. Pokud chcete dospělou mangu ve které zatím není prakticky ani žádný fan service a má nadupanou akci, tak si tohle dejte. Neuděláte chybu.
February 9, 2014
#Program BUBU
Pertama kali dibeli dan dibaca pada tanggal 19 Agustus 2010.
Pertama kali dibeli dan dibaca pada tanggal 19 Agustus 2010.
December 22, 2025
Excellente aventure qui se lit d'une traite (j'ai mis quatre jours pour lire les 26 tomes). Le premier arc, qui nous présente les personnages principaux et l'organisation secrète qui les soutiendra, est la plus émotive, car on comprend que les pouvoirs de "voyance" de cette petite de 13 ans lui font voir des scènes cruelles. Ça m'a rappelé le tout premier roman de SF que j'ai lu à l'adolescence, La Reine des orages, où un homme avait le pouvoir de voir les multiples futurs, ce qui le rapprochait de la folie à cause de la complexité des possibles et des images terribles qui lui venaient.
J'ai d'ailleurs beaucoup apprécié que, tout au long du récit, on cherche à expliquer scientifiquement cette habilité particulière de Haruka, et aussi ses limites. De la même manière, on se penche sur les habilités surhumaines de Hijitaka au sabre: ce n'est pas de la magie, mais plutôt une obsession de développer ses compétences au katana. Faisant moi-même du iaidô (et du iaijutsu), la prise de la main sur le sabre et les techniques explorées m'ont semblé très justes. Ce n'est pas toujours le cas dans les mangas où un personnage manie le katana (ce qui m'irrite, je l'avoue).
La mentalité du sabreur s'allie bien à sa passion pour l'amélioration de sa maîtrise, même si cela donne un personnage qui reste froid, ne cherche pas à rassurer par ses mots, ni à se rapprocher des autres. Mais il porte le prénom de "Mamoru", ce qui signifie "protection", et ses actions et ses plans sont clairement développés dans cette optique.
Comme il n'a pas la même morale que Haruka, c'est grâce à elle qu'il reste plus "humain", c'est-à-dire qu'il sera limité dans ses actions et qu'il sortira (un peu) de son unique obsession (le sabre). On le voit particulièrement dans le dernier arc, en Afrique, où la présence de Haruka bouleverse tout au niveau stratégique.
La section la plus faible du récit est l'arc de l'Académie (à partir du tome 13), avec de nouveaux personnages venant d'un crossover (à laquelle on n'a pas accès). Elle se termine en un résumé/ellipse de quelques pages (probablement parce que cela est racontée dans l'autre manga crossover) qui brise la construction de l'aventure qu'on avait mise en place. Cela accentue l'impression que cette section a été artificiellement ajoutée, même si elle sera utile pour les personnages qu'on retrouvera en finale.
Car la fin du manga est excellente: elle se déroule complètement en Afrique, dans un pays fictif où on pratique l'apartheid. On y présente plusieurs personnages noirs diversifiés: certains sont forts, d'autres très stratégiques. Ce n'est pas parfait, mais ça a le mérite de mettre de l'avant un continent qu'on explore très peu dans les mangas. Par la bande, on dénonce aussi l'inaction des pays riches et jusqu'où certains puissants sont prêts à aller pour vivre plus longtemps, même si cela implique des moyens inhumains.
Le dernier tome est un peu plus épais, mais on reste quand même avec l'impression que la finale de quelques pages est trop courte: ça aurait bien d'avoir des pages supplémentaires sur le destin des personnages. Mais j'ai apprécié cette lecture, une aventure de qualité, avec d'excellents dessins de sabres traditionnels en contexte urbain, mais aussi d'armes modernes dans la brousse!
J'ai d'ailleurs beaucoup apprécié que, tout au long du récit, on cherche à expliquer scientifiquement cette habilité particulière de Haruka, et aussi ses limites. De la même manière, on se penche sur les habilités surhumaines de Hijitaka au sabre: ce n'est pas de la magie, mais plutôt une obsession de développer ses compétences au katana. Faisant moi-même du iaidô (et du iaijutsu), la prise de la main sur le sabre et les techniques explorées m'ont semblé très justes. Ce n'est pas toujours le cas dans les mangas où un personnage manie le katana (ce qui m'irrite, je l'avoue).
La mentalité du sabreur s'allie bien à sa passion pour l'amélioration de sa maîtrise, même si cela donne un personnage qui reste froid, ne cherche pas à rassurer par ses mots, ni à se rapprocher des autres. Mais il porte le prénom de "Mamoru", ce qui signifie "protection", et ses actions et ses plans sont clairement développés dans cette optique.
Comme il n'a pas la même morale que Haruka, c'est grâce à elle qu'il reste plus "humain", c'est-à-dire qu'il sera limité dans ses actions et qu'il sortira (un peu) de son unique obsession (le sabre). On le voit particulièrement dans le dernier arc, en Afrique, où la présence de Haruka bouleverse tout au niveau stratégique.
La section la plus faible du récit est l'arc de l'Académie (à partir du tome 13), avec de nouveaux personnages venant d'un crossover (à laquelle on n'a pas accès). Elle se termine en un résumé/ellipse de quelques pages (probablement parce que cela est racontée dans l'autre manga crossover) qui brise la construction de l'aventure qu'on avait mise en place. Cela accentue l'impression que cette section a été artificiellement ajoutée, même si elle sera utile pour les personnages qu'on retrouvera en finale.
Car la fin du manga est excellente: elle se déroule complètement en Afrique, dans un pays fictif où on pratique l'apartheid. On y présente plusieurs personnages noirs diversifiés: certains sont forts, d'autres très stratégiques. Ce n'est pas parfait, mais ça a le mérite de mettre de l'avant un continent qu'on explore très peu dans les mangas. Par la bande, on dénonce aussi l'inaction des pays riches et jusqu'où certains puissants sont prêts à aller pour vivre plus longtemps, même si cela implique des moyens inhumains.
Le dernier tome est un peu plus épais, mais on reste quand même avec l'impression que la finale de quelques pages est trop courte: ça aurait bien d'avoir des pages supplémentaires sur le destin des personnages. Mais j'ai apprécié cette lecture, une aventure de qualité, avec d'excellents dessins de sabres traditionnels en contexte urbain, mais aussi d'armes modernes dans la brousse!
February 5, 2021
Mangaların en güzel yanlarından biri de bir araya gelmesi mümkün olmayacak karakterleri bir araya gelmeye mecbur bırakan pozisyonlar yaratmak. Böylece birbirini takip edenolaylar işin içinden çıkılmaz hale gelirken, hikayenin derinleşmesi sağlanabiliyor.
"Ölüm Bizi Ayırana Dek" de böyle bir manga. İsmi neredeyse romantik bir macerayı çağrıştıran bu manga, kör bir kılıç ustası ile küçük bir kız çocuğunu bir araya getiriyor. İlk okuduğunuzda bu cümle, japon geleneksel anlatılarındaki kör kılıç ustası "Zatoichi" ile; anime ve mangaların neredeyse SM boyutunu yansıtan fan-artlarda sık görülen "acı çeken küçük japon kız" temalarıın birleşimi gibi görünüyor ama alakası bile yok.
Kör kılıç ustası, kendisini inanılmaz teknolojik cihazlar ile donatmış ve neredeyse görebilir hale gelmiş. Kılıcı ise moneküler bir silah.
Küçük kız ise -evet acı çekiyor ama- geleceği görebilen bir "kahin".
Bu ikiliye tabii ki bilgisayar desteği veren bir teknolojik deha ve tüm süreci destekleyen -galiba- uluslararası bir üst güç eklenince biribirini takip eden olayların gelişimi daha da hızlanıyor.
"Ölüm Bizi Ayırana Dek" de böyle bir manga. İsmi neredeyse romantik bir macerayı çağrıştıran bu manga, kör bir kılıç ustası ile küçük bir kız çocuğunu bir araya getiriyor. İlk okuduğunuzda bu cümle, japon geleneksel anlatılarındaki kör kılıç ustası "Zatoichi" ile; anime ve mangaların neredeyse SM boyutunu yansıtan fan-artlarda sık görülen "acı çeken küçük japon kız" temalarıın birleşimi gibi görünüyor ama alakası bile yok.
Kör kılıç ustası, kendisini inanılmaz teknolojik cihazlar ile donatmış ve neredeyse görebilir hale gelmiş. Kılıcı ise moneküler bir silah.
Küçük kız ise -evet acı çekiyor ama- geleceği görebilen bir "kahin".
Bu ikiliye tabii ki bilgisayar desteği veren bir teknolojik deha ve tüm süreci destekleyen -galiba- uluslararası bir üst güç eklenince biribirini takip eden olayların gelişimi daha da hızlanıyor.
May 15, 2023
Mamoru Hijikata is a skilled swordman. He is blind, but the tech he uses enables him to see his surroundings. Out of the blue, a girl named Haruka Tooyama crosses his path and begs him to help her escape her captors. He agrees, though he has to fight several thugs from the Kakuhoukai, a Yakuza clan. Rather than remaining passive, he takes the fight to them to remove any threat from the girl. It's just as easy as slicing everyone up, though more threats arise as he learns what the girl is all about.
Haruka is wanted by the clan for her precognition power. It comes just as useful for Mamoru to keep her safe. After the Kakuhoukai are handled, the girl is used by some other group to thwart a terrorist plot. So it's all good now, no need to explore the girl's background any more. All is safe, since these are the good guys, right? It's not like anything here is relatable, so why not go into some perfectly boring action sequences? Really, the main character is that scifi sword. It's not worth reading on. I'm still amazed at the skill required to stretch crap into 20+ volumes.
Haruka is wanted by the clan for her precognition power. It comes just as useful for Mamoru to keep her safe. After the Kakuhoukai are handled, the girl is used by some other group to thwart a terrorist plot. So it's all good now, no need to explore the girl's background any more. All is safe, since these are the good guys, right? It's not like anything here is relatable, so why not go into some perfectly boring action sequences? Really, the main character is that scifi sword. It's not worth reading on. I'm still amazed at the skill required to stretch crap into 20+ volumes.
February 3, 2018
Haruka is a 12 year old prognostic girl looking for the right time to run away from her recent captors. Using her ability, she scouts Mamoru, a blind swordman vigilante. Using advanced ultrasound technology, the images transmitted to Mamoru's eyes help him fight against his adversaries and see his surroundings.
Little Haruka asks Mamoru to protect her until death parts them. With that being said, he raids her captives and we learn that he has ulterior motives to go after certain individuals.
We learn that there are multiple parties looking to acquire Haruka.
The last chapter, we are introduced to The Wall, an off the books black ops demanding Mamoru to release Haruka to their custody.
I read Until Death do us Part years ago, but I never finished it. It was still releasing at the time and I had gotten impatient for the bi-weekly releases... I can't form an opinion right now, as I only remember certain (very small) things and only a handful of characters later on introduced.
Little Haruka asks Mamoru to protect her until death parts them. With that being said, he raids her captives and we learn that he has ulterior motives to go after certain individuals.
We learn that there are multiple parties looking to acquire Haruka.
The last chapter, we are introduced to The Wall, an off the books black ops demanding Mamoru to release Haruka to their custody.
I read Until Death do us Part years ago, but I never finished it. It was still releasing at the time and I had gotten impatient for the bi-weekly releases... I can't form an opinion right now, as I only remember certain (very small) things and only a handful of characters later on introduced.
April 5, 2025
I have the first 6 volumes of this series on my bookshelf for years but I’ve always been so lazy to read them and now I’m starting to regret not discover this banger before !!
The young Haruka Tôyama possesses a power that predicts the future with a 90% accuracy which makes her a prey for mafia organisations who wants to exploit her for their own benefits. The day she tries to escape her captors, she meets a blind man in the street who she immediately realises is the only one who can save her life.
The first volume is so promising, while some moments were mainly to introduce the series and the characters to the reader, the action scenes really surprised me. Reminded me a lot of Matrix, very futuristic.
I absolutely love the drawing style, the main character is so badass looking (he’s so fine).
The young Haruka Tôyama possesses a power that predicts the future with a 90% accuracy which makes her a prey for mafia organisations who wants to exploit her for their own benefits. The day she tries to escape her captors, she meets a blind man in the street who she immediately realises is the only one who can save her life.
The first volume is so promising, while some moments were mainly to introduce the series and the characters to the reader, the action scenes really surprised me. Reminded me a lot of Matrix, very futuristic.
I absolutely love the drawing style, the main character is so badass looking (he’s so fine).
July 16, 2024
Le récit s’équilibre bien entre action et précision sur le contexte de l’histoire.
Les dessins sont top. Le character design me plaît beaucoup, leurs visages sont super expressifs, et les corps sont bien proportionnés, on n’a aucun mal à visualiser les mouvements tellement les scènes de combat sont claires.
J’ai adoré ce premier tome.
https://psylook.kimengumi.fr/2024/07/...
Les dessins sont top. Le character design me plaît beaucoup, leurs visages sont super expressifs, et les corps sont bien proportionnés, on n’a aucun mal à visualiser les mouvements tellement les scènes de combat sont claires.
J’ai adoré ce premier tome.
https://psylook.kimengumi.fr/2024/07/...
January 13, 2020
Pre-cog, danger, revenge and swords. This is going to be full of chaos, attacks and swords. I am looking forward to seeing where this is going. I tried this series in the past and hope that it develops without too much forced situations, it has been clever with its word play at the moment.
February 10, 2020
Ok leí el primer tomo y estoy 100% metido con las premisas que pusieron. Espero que siga el nivel y no defraude, ya con el "Daredevil"(el ciego con artes marciales) japones me ganaron para continuar leyendo.
October 2, 2021
Awal yang cukup menjanjikan meski terkesan klise.
Seorang pemuda buta, ahli beladiri, melindungi gadis (anak2), si gadis diincar karena mampu meramal masa depan.
Konfli menarik yg ditawarkan seiring dengan beragam tokoh yg hadir di sekeliling mereka pada jilid I ini.
Seorang pemuda buta, ahli beladiri, melindungi gadis (anak2), si gadis diincar karena mampu meramal masa depan.
Konfli menarik yg ditawarkan seiring dengan beragam tokoh yg hadir di sekeliling mereka pada jilid I ini.
July 4, 2017
Vol. 1-26 (Completed series)
3.5 stars
Over-the-top but entertaining action manga with a decent story.
3.5 stars
Over-the-top but entertaining action manga with a decent story.
August 30, 2017
4 stars for the entire series.
November 7, 2017
Un début pas forcément oufissime mais intrigant. Le dessin est très sympa.
March 23, 2018
This was awesome!
September 29, 2020
Its okay for the first volume, although the graphic was a bit off my style.
Displaying 1 - 30 of 58 reviews