Viktor Dyk was a nationalist Czech poet, prose writer, playwright, politician and political writer. He was sent to jail during the First World War for opposing the Austro-Hungarian empire. He was one of the signatories of the Manifesto of Czech writers. Dyk co-founded a political party and entered politics. He died at age 53, leaving his many poems, plays and writings. (source: Wikipedia.org)
V minulosti jsem přečetl knihu DŮMYSLNÝ RYTÍŘ DON QUIJOTE DE LA MANCHA, kterou napsal Saavedra a kniha se mi líbila. Viděl jsem také film. Byl jsem zvědavý na zpracování knihy do dramatu - ZMOUDŘENÍ DONA QUIJOTA, kterou napsal Viktor Dyk. Hra má 5 dějství. Knihu hodnotím na 80 %.
Autor se inspiroval románem od Saavedry a drží se děje i smyslu a ústředních postav – dona QUIJOTA a jeho sluhy – SANCHO PANZY. Hodně událostí jsem si díky této knize připomněl a ke klasickému románu bych se chtěl časem vrátit.
Myslím si, že Viktor Dyk zpracoval hru dobře, ale jakoby pořád jsem srovnával tuto hru s románem od Saavedry, se kterým jsem strávil hodně času. Možná bych doporučoval nejprve si přečíst román od Saavedry a následně se pustit do dramatu od Viktora Dyka.
Od Viktora Dyka jsem už četl novelu KRYSAŘ, která se mi hodně líbila a určitě tuto knihu doporučuji.
V závěru knihy se nachází medailonek o Viktoru Dykovi a kapitola o hře Zmoudření Dona Quijota.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
S něčím, co existuje, je méně těžký zápas, než s něčím, co neexistuje vůbec. Mějte se na pozoru před tím, co vám uniká. Znáte-li protivníka, najdete vždycky slabou stránku, na kterou možno útočiti.
Z kopřivy růže nevyroste.
Až se najím, stanu se soucitným.
Mlčení činí srdce těžkým.
Milujeme-li, lze jíti se zavřenýma očima.
Je to, jako by se řeklo zatracenci: Nebe je ti uzavřeno. Ale máš celé peklo.
DON QUIOTE: Nepřipustím lži. SANCHO: Stačí vhodně říkati pravdu.
Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Všude dobře, doma nejlíp.
Přiznávám, poněkud zahanbena, že Cervantesovo dílo, kterým je tato Dykova hra inspirována, jsem nečetla a do tohoto dramatu jsem šla bez možnosti srovnávat s originálem. Hra jako taková mne bavila. Počínání dona Quijota je svým způsobem dojímavé, nikoliv však úsměvné. Podle mne spíše vzbuzuje lítost a jako postava působí Quijote tragickým dojmem. Se svými ideály může působit bláhově a nerozumně, ale něčemu věří, něco mu v životě schází, za svými ideály se vydává, aby je naplnil, což vnímám jako něco pochopitelného. Člověk nemusí zcela chápat to, po čem Quijote touží, ale motivace, že si jde "za tím svým" je tu zcela patrná, srozumitelná a svým způsobem i logická. V závěru možná "zmoudří", ale to prozření je příliš bolestivé. Možná je to jen můj dojem, ale Quijotovo okolí, které se mu snaží pomoci, mu podle mne nakonec spíš ublížilo - viz závěr hry a to, jak Quijote dopadne. Quijote si žil ve své hlavě, ve svém vysněním světě, ale vytržení z toho a procitnutí do reality, se tu zdá být zhoubné. Respektive možná ani to procitnutí do reality samotné, ale ten způsob, jak byl Quijote do reality uveden. V tomto ohledu se mi zápletka hry zdá velmi zajímavá a dost mne to bavilo. Nevím, co přesně mi chybělo, abych hodnotila naplno. Nicméně teď si o to víc budu chtít přečíst Cervantesův příběh a pak třeba někdy udělat srovnání s touto hrou.
Super knížka, jako povinná četba ideální. Příběh mě bavil a konec jsem vůbec nečekala. Dost mě to šokovalo. Doporučuji všem, kterým se objeví na seznamu povinné četby, nebo mají rádi rytířské příběhy.
This entire review has been hidden because of spoilers.