What do you think?
Rate this book
Slim Callaghan #1
The Urgent Hangman
A stepfather has disinherited his four degenerate nephews, giving everything over to "Cyn". Cynthis Meraulton is afraid they may try to murder the stepfather before he has a chance to change his will--pinning the crime on her.
Paperback
First published January 1, 1938
5 people are currently reading
95 people want to read
About the author
Peter Cheyney
136 books30 followersBorn Reginald Evelyn Peter Southouse Cheyney, he trained as a lawyer before getting tired of legal office work and joining the Army. He fought at the second Battle of the Somme in World War I and was wounded but when he returned to England he wrote songs, poems and short stories for various newspapers and magazines and used many pseudonyms.
He also turned his hand to journalism, was a newspaper editor and also owned a detective agency, Cheyney Research Investigations.
His first published novel was This Man Is Dangerous and this began his prolific novel writing career. Thereafter he averaged two mystery novels a year with his best known characters being Slim Callaghan and Lemmy Caution and he became one of the best known and most successful of British crime novelists. His success also brought with it financial rewards and he was recognised as one of the richest authors of the time.
There have been many film versions of his works, which helped spread his popularity, particularly to the United States.
His life-style, one of hard-living, much like his characters, and hard work eventually took their toll and he died at age 55. He was buried at Putney Vale Cemetery.
Michael Harrison published a biography in 1954 entitled Peter Cheyney Prince of Hokum and there have been a number of biographical essays over the years.
Gerry Wolstenholme
December 2010
He also turned his hand to journalism, was a newspaper editor and also owned a detective agency, Cheyney Research Investigations.
His first published novel was This Man Is Dangerous and this began his prolific novel writing career. Thereafter he averaged two mystery novels a year with his best known characters being Slim Callaghan and Lemmy Caution and he became one of the best known and most successful of British crime novelists. His success also brought with it financial rewards and he was recognised as one of the richest authors of the time.
There have been many film versions of his works, which helped spread his popularity, particularly to the United States.
His life-style, one of hard-living, much like his characters, and hard work eventually took their toll and he died at age 55. He was buried at Putney Vale Cemetery.
Michael Harrison published a biography in 1954 entitled Peter Cheyney Prince of Hokum and there have been a number of biographical essays over the years.
Gerry Wolstenholme
December 2010
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 7 of 7 reviews
August 11, 2017
I had never read a Peter Cheyney before and picked this up on impulse in one of the mini-secondhand bookshops which have started to spring up lately in churches, train stations, etc. (What a wonderful idea they are.) I enjoyed it hugely, having extremely low expectations and this review reflects my lack of knowledge of the Cheyney oeuvre.
The book read like a Raymond Chandler homage, essentially. It is set in the UK, and London seems just as effective as a dark, rain-soaked setting for noir as would Chicago or LA. However, the characters' behaviour and dialogue is comically Americanised - I don't know if Cheyney himself was American and fancied this was how British people talked, or British and just wanted to make his story sound like Chandler. Either way, the effect is bizarre, with private detective Slim Callaghan addressing his female upper-class client as 'Madame' and issuing tough talk out of the side of his mouth.
Despite these stylistic oddities, the story entertained me. In terms of the gloomy milieu and seedy street life, it reminded me a lot of Brighton Rock, which must come from around the same era. I also liked Callaghan because, like Philip Marlowe, he is an honourable man, and I enjoyed his cunning and intelligence. However, the plot was incredibly contrived, and felt retrofitted throughout - 'I need this to happen, therefore the plot needs to involve this element, even if I have to shoehorn it in'. The whodunit was both wildly implausible and so predictable that I guessed the villain at the beginning - however, I enjoyed the ride nonetheless, like taking a journey one has taken many times before.
Overall, I enjoyed The Urgent Hangman and plan to read more of Cheyney, if I discover any more of his books lurking down a side-alley in the rain with their collars turned up and hats pulled well down over their faces...
The book read like a Raymond Chandler homage, essentially. It is set in the UK, and London seems just as effective as a dark, rain-soaked setting for noir as would Chicago or LA. However, the characters' behaviour and dialogue is comically Americanised - I don't know if Cheyney himself was American and fancied this was how British people talked, or British and just wanted to make his story sound like Chandler. Either way, the effect is bizarre, with private detective Slim Callaghan addressing his female upper-class client as 'Madame' and issuing tough talk out of the side of his mouth.
Despite these stylistic oddities, the story entertained me. In terms of the gloomy milieu and seedy street life, it reminded me a lot of Brighton Rock, which must come from around the same era. I also liked Callaghan because, like Philip Marlowe, he is an honourable man, and I enjoyed his cunning and intelligence. However, the plot was incredibly contrived, and felt retrofitted throughout - 'I need this to happen, therefore the plot needs to involve this element, even if I have to shoehorn it in'. The whodunit was both wildly implausible and so predictable that I guessed the villain at the beginning - however, I enjoyed the ride nonetheless, like taking a journey one has taken many times before.
Overall, I enjoyed The Urgent Hangman and plan to read more of Cheyney, if I discover any more of his books lurking down a side-alley in the rain with their collars turned up and hats pulled well down over their faces...
March 16, 2024
I was sooo frustrated by this book. First of all, the character's sexism makes other noir protagonists look downright chivalrous. Additionally, for the most of the time, I thought this book will be all about how a clever, ruthless P.I. uses a naive woman in his plan to fleece other characters of their money, while providing them with fake alibis. Not that Callaghan wasn't clever, but it wasn't exactly the story I was interested in reading.
I should have had more faith.
I should have seen the twist at the ending coming, but I haven't and I thoroughly enjoyed it. I need to read more books by this author, though I hear they are mostly out of print.
I should have had more faith.
I should have seen the twist at the ending coming, but I haven't and I thoroughly enjoyed it. I need to read more books by this author, though I hear they are mostly out of print.
March 29, 2015
Ovaj me krimić neopisivo podsjeća na stare američke filmove žnj produkcije. Rekla bih, već odavno viđeno, a i stil pisanja pomalo je nezanimljiv.
U svakom slučaju, ne pročitate li je, nećete ništa propustiti, što već niste pogledali na TV ekranima. :)
U svakom slučaju, ne pročitate li je, nećete ništa propustiti, što već niste pogledali na TV ekranima. :)
December 20, 2008
A diverting British noir.
Want to read
February 12, 2019Synopsis: PI Callaghan helps out when a step-father disinherits his four degenerate nephews; he may be murdered before the will is signed.
September 10, 2025
Americká drsná škola v anglickém podání. Mix klasické drsné školy v nezvyklém prostředí s hezkou anglickou detektivkou s prvky who dunne it žánru.
Hlavní hrdina je soukromý detektiv Gallaghan, který žije a pracuje v Londýně na konci 30. let 20.století. Povolání ve staré dobré Anglii dost netypické. Tady zločiny obvykle řeší policie a pro soukromé vyšetřovatele není moc pracovních příležitostí. Policie má ale ruce svázané předpisy. Například v knize hojně opakovaná poučka, že obvinění ze zločin a zejména vraždy musí být prokázáno, oproti americkému systému kde musí být obvinění vyvráceno.
Na začátku poznáváme Gallaghana jako napůl krachujíciho, vyhladovělého a hlavně nedobrovolně nekouřícího (cigaretu neměl už 8 hodin!) detektiva. V kanceláří jej jednoho deštivého večera vyhledá krásná tajemná dívka Cybthis a žádá jej o pomoc. Je nevlastní dcerou jednoho věhlasného milionáře. Nepříjemného, zapšklého dědka, který jí ze života dělal peklo a od něhož odešla před 3 dny. Má podezření, že se nevlastnímu otci něco stane a jeho synovci se budou pokoušet obvinění hodit na ní. Celá potíž je v tom, že otec změnil původní závěť podle které měli dědit stejným dílem Cythis a 5 jeho synovců, za novou podle které všechno zdědí jenom Cythis. Brzy zjistíme, že milionář byl skutečně zastřelen a to jen pár minut předtím, než za ním Cynthis přišla do kanceláře. Gallaghan spouští pátrání, kde se pohybuje více za hranicí zákonů, než v jeho mezích. Do toho sledujeme i vyšetřování policie, která se ale nemůže hnout z místa. Ne kvůli neschopnosti, ale kvůli nutnosti dodržovat pravidla. Podezřelými je jak Cynthis, tak její snoubenec ( jeden ze synovců, jediný slušný a hodný), tak i všichni synovci (prohnilí až ba kost, utápějící se v dluzích, alkoholu a drogách). Gallaghan používá nečestné metody jako lži, podstrčené důkazy, zfalšované důkazy, falešná obvinění, což mu umožňuje dostat se v pátrání dál než Scotland Yard. Tím zaseje zmatek mezi podezřelé, ale také svádí čtenáře ze stopy. V první části knihy není jasné, proč jednotlivé kroky dělá, jestli se snaží zachránit Cynthis za cenu falešného obvinění někoho jiného, nebo se snaží vytahat ze všech zúčastněných peníze, nebo je to větší plán. Všechno se vyřeší v posledním dějství, kde skoro ve stylu Poirota konfrontuje vraha se svými zjištěními, zatímco o všem předem informoval policii. Vrahem je nepřekvapivě snoubenec Cynthis, který společně s bratry tuneloval strýčkovo podniky a měl v plánu ho zabít a jeho vraždu hodit no Cynthis případně na svého bratra v ideálním případě bez možnosti jednoznačného prokázání jejich viny. Na výsledku nesejde, hlavně chce shrábnout všechno dědictví. Nepočítal, ale s chytrostí Callaghana, který vše odhalí a předá policii. V posledním zoufalém pokusu se pokusí Callaghana zastřelit, ale nepovede se mu to.
Hezké skloubení dvou škol. Drsný detektiv nestále pokuřujíci a nosící klobouky v deštivém Londýně, který ale oproti svým americkým protějškům spoléhá víc na dedukci, rozum a intriky než na pěsti a pistole. Škoda jen, že vrahem se nakonec ukáže ta pro čtenáře od počátku nejvíce podezřelá postava.
Hlavní hrdina je soukromý detektiv Gallaghan, který žije a pracuje v Londýně na konci 30. let 20.století. Povolání ve staré dobré Anglii dost netypické. Tady zločiny obvykle řeší policie a pro soukromé vyšetřovatele není moc pracovních příležitostí. Policie má ale ruce svázané předpisy. Například v knize hojně opakovaná poučka, že obvinění ze zločin a zejména vraždy musí být prokázáno, oproti americkému systému kde musí být obvinění vyvráceno.
Na začátku poznáváme Gallaghana jako napůl krachujíciho, vyhladovělého a hlavně nedobrovolně nekouřícího (cigaretu neměl už 8 hodin!) detektiva. V kanceláří jej jednoho deštivého večera vyhledá krásná tajemná dívka Cybthis a žádá jej o pomoc. Je nevlastní dcerou jednoho věhlasného milionáře. Nepříjemného, zapšklého dědka, který jí ze života dělal peklo a od něhož odešla před 3 dny. Má podezření, že se nevlastnímu otci něco stane a jeho synovci se budou pokoušet obvinění hodit na ní. Celá potíž je v tom, že otec změnil původní závěť podle které měli dědit stejným dílem Cythis a 5 jeho synovců, za novou podle které všechno zdědí jenom Cythis. Brzy zjistíme, že milionář byl skutečně zastřelen a to jen pár minut předtím, než za ním Cynthis přišla do kanceláře. Gallaghan spouští pátrání, kde se pohybuje více za hranicí zákonů, než v jeho mezích. Do toho sledujeme i vyšetřování policie, která se ale nemůže hnout z místa. Ne kvůli neschopnosti, ale kvůli nutnosti dodržovat pravidla. Podezřelými je jak Cynthis, tak její snoubenec ( jeden ze synovců, jediný slušný a hodný), tak i všichni synovci (prohnilí až ba kost, utápějící se v dluzích, alkoholu a drogách). Gallaghan používá nečestné metody jako lži, podstrčené důkazy, zfalšované důkazy, falešná obvinění, což mu umožňuje dostat se v pátrání dál než Scotland Yard. Tím zaseje zmatek mezi podezřelé, ale také svádí čtenáře ze stopy. V první části knihy není jasné, proč jednotlivé kroky dělá, jestli se snaží zachránit Cynthis za cenu falešného obvinění někoho jiného, nebo se snaží vytahat ze všech zúčastněných peníze, nebo je to větší plán. Všechno se vyřeší v posledním dějství, kde skoro ve stylu Poirota konfrontuje vraha se svými zjištěními, zatímco o všem předem informoval policii. Vrahem je nepřekvapivě snoubenec Cynthis, který společně s bratry tuneloval strýčkovo podniky a měl v plánu ho zabít a jeho vraždu hodit no Cynthis případně na svého bratra v ideálním případě bez možnosti jednoznačného prokázání jejich viny. Na výsledku nesejde, hlavně chce shrábnout všechno dědictví. Nepočítal, ale s chytrostí Callaghana, který vše odhalí a předá policii. V posledním zoufalém pokusu se pokusí Callaghana zastřelit, ale nepovede se mu to.
Hezké skloubení dvou škol. Drsný detektiv nestále pokuřujíci a nosící klobouky v deštivém Londýně, který ale oproti svým americkým protějškům spoléhá víc na dedukci, rozum a intriky než na pěsti a pistole. Škoda jen, že vrahem se nakonec ukáže ta pro čtenáře od počátku nejvíce podezřelá postava.
This entire review has been hidden because of spoilers.
November 28, 2021
Meh
Callaghan certainly isn’t even a Sam Spade, much less a Marlowe, and Cheyney certainly was no Raymond Chandler. This is mediocre, derivative rubbish. The story more or less makes sense but Slim trying to talk and act like Marlowe just doesn’t work. Besides, he lied to the police, obstructed their investigation and framed an innocent man, and got a letter of thanks from the cops? Are you kidding? He would have been tossed into prison!
Callaghan certainly isn’t even a Sam Spade, much less a Marlowe, and Cheyney certainly was no Raymond Chandler. This is mediocre, derivative rubbish. The story more or less makes sense but Slim trying to talk and act like Marlowe just doesn’t work. Besides, he lied to the police, obstructed their investigation and framed an innocent man, and got a letter of thanks from the cops? Are you kidding? He would have been tossed into prison!
Displaying 1 - 7 of 7 reviews