Žamboch je můj oblíbený autor. Touhle knihou už definitivně.
Není příliš dobrých českých autorů fantasy. Možná bych měla přiznat, že zas tolik českých autorů načtených nemám, i když se to snažím napravit. Každopádně - Žamboch si mě Baklym úplně získal. Vtipné, že si mě získal postavou, o které bych nikdy neřekla, že mě zaujme.
Ale od začátku.
Moudrý člověk by se potichu vytratil, i chytrý člověk by se potichu vytratil, i naprostý idiot by se potichu vytratil. Ale já jsem speciální kategorie, jmenuji se Bakly a nerad řeším složité problémy. (str. 369)
Čas žít, čas zabíjet je sbírka povídek o Baklym. Bývalý gladiátor, dnešním dnem bijec. Jeho minulost je pro mě záhadou, jeho osobnost jako taková je jeden velký otazník, a přestože je to na první pohled chladný, nepříliš přemýšlivý rváč, je to sakra zajímavá postava.
V různých povídkách, lišících se jak délkou, tak propracovaností, vždy našeho hlavního hrdinu máme, vždy řeší nějaký problém, do kterého se dostal, a ze kterého je jen těžko ven. A to je právě na tom celém to fascinující. Některé povídky byly založené na skvělém nápadu, kratší, ale s o to více překvapujícím (v jednom případě na konci i dokonale emocionálně omračujícím) koncem, jinde si autor hrál s dějem a já dlouho bloudila v kruzích a netušila, co hledám. Líbily se mi všechny povídky. Vážně.
Bakly je strašně zvláštní postava. Už postarší chlap, který však stále dokáže holýma rukama zabít slušně stavěného chlapa. Nevěřila jsem, že se do příběhu dokážu tak ponořit. Ale Baklyho morbidní smysl pro humor, občas absence citů či zdravého rozumu, jeho zvláštní logika, věrnost a jisté zásady, které nikdo nechápe... dokázala jsem si ho zamilovat.
Už naše dohadování vzbudilo zájem okolostojících, a když jsme usedli naproti sobě, stali jsme se hlavní událostí večera. A to ani neměla téct krev. Svět není, co býval za mých mladých let. - Bakly (str. 198)
Spolu s Baklym se příběhem proplétají i další postavy, některé zmíněné jen letmo, některé rozebrané více, ale jen pro jednu povídku, některé vykreslené dobře a zjeví se i v dalších příbězích. Autor umí psát, umí několika slovy vystihnout povahu postavy a přestože nevěnuje svým popisům odstavce, podivně se mi jeho postavy dostaly pod kůži.
A píše vtipně! Smála jsem se, smála jsem se na drsném humoru, smála se a střídala to s nevěřícným šokem, protože některé situace mi přišly příliš fantaskní nebo brutální. Lámání kostí, sekání končetin, vše je tam tak strašně přirozené a já a moje barvitá fantazie máme vážně o zábavu postaráno. Je to pro mě strašně rozporuplná kniha, ale tím dobrým způsobem. Povídky o Baklym jsou naplněné rvačkami a vražděním, patří to k němu, je to pro něj něco stejně důležitého, jako dýchání, a já se možná dlouho srovnávala s tím, jak Bakly žije. Ale když jsem si zvykla, já jsem si toho velkého muže zamilovala.
Útok jezdectva může být zdrcující, ale těch jezdců musí být více než čtyři. Alespoň na mě. - Bakly (str. 288)
Celkově - skvělá sbírka, kterou chci v knihovničce. Jistě, je to možná trochu brutálnější knížka, sestřičce ji před spaním číst nebudu, jistě, některé situace byly až příliš fantaskní, to když se magie zapletla s rváči, jistě, Bakly není postava, s kterou dumáte nad tím, jak velká je vesmír čubka (i když...). Ale je to svým specifickým způsobem strašně vtipná kniha, Žamboch má navíc úžasný styl psaní, který mi sedne a jeho povídky jsou plné fantazie a jsou skvěle napsané. Dýchají na mě emocemi, což jsem možná nečekala.
Hej, kdo ještě nečetl a má rád hrdinskou fantasy, padejte to napravit. Když už to mám za sebou já, vaše milá M., nestydíte se, hoši?