Kocourek Modroočko, klasika mého dětství a v Albert edici obrovské zklamání - nepochopitelně prokrácený a zmrzačený. Takže jsem si musela objednat kompletní vydání, ale stálo to za to - 2,5letý syn už měsíc nic jiného před spaním nechce :)
Příjemná pohádka. První, kterou jsem četl mé dceři. U některých kapitol či odstavců se u toho chrula, ale myslím, že celkově se to líbilo nám všem. I manželce, která si nenechala čtení ujít.
Zpětně jako dospělý čtenář můžu ocenit invenční pojetí kočičí perspektivy, které krom tohoto jiného vidění, nabízí nenásilné seznámení s různými tropy. Sympatická je i větší tematická otevřenost, jemně se tu naťukává třeba pud šelmy zabíjet, nebo žárlivost, což alespoň v době vzniku této knížky nebylo v dětské literatuře úplně běžné. Celou dobu se podrobně popisují vztahy postav, intence jednání i z nich plynoucí konflikty. O to víc potom překvapí totální cenzura v závěru, kdy happy end přichází bez sebemenšího kauzálního náznaku (pokud se nepočítá "a velice pěkně jsme spolu dlouho mlčeli"). Můj posluchač z toho zatím neměl pojem, tak uvidím v budoucnu, jaký bude feedback. Samozřejmě se tím dosáhne značného momentu překvapení, ale prostě se mi zdá, že se tím trochu nabourává do té doby uplatňovaný formální přístup, který je příznakový.
Předem se omlouvám, za narušení zdejší poklidné atmosféry... a beru tento příběh možná až příliš vážně, nicméně věřím, že i o dětských knihách je důležité diskutovat... Tohle je další z mých oblíbených dětských knížek, kterou jsem vlastně ale nikdy nečetla. Byla jsem ale naprosto posedlá její namluvenou verzí a do teď umím řadu písniček zpaměti (pokud je neznáte, tak rozhodně doporučuju, neznám dítě, kterému by se nelíbily). Znovuobjevovat tenhle příběh bylo neskutečně příjemné, jednak ze sentimentálních důvodů a druhak se teď v mém životě objevilo poměrně hodně koček (a některé kočičí charaktery jsou tu vystihnuté zkrátka skvěle). Kniha má navíc úžasný humor. První kapitoly jsou za mě jednoznačně nejlepší - malý Modroočko je neskutečně roztomilý, Bělovouse Zrzundu, Zelenoočku i celou jejich partu zkrátka hrozně žeru. Proto mě vlastně trochu mrzel přesun na venkov, který nás o všechny tyhle protagonisty obral a zavedl daleko větší epizodičnost. Což je na jednu stranu pro děti asi přístupnější, na druhou stranu je množství postav možná kontraproduktivní. Tohle je nicméně jen malá výtka a drobnost, ta velká výtka teprve přijde... Moje hlavní rozčarování se týká konce - takže dále se SPOILERy... Nejdřív bych ráda předeslala, že i Kiki mám ráda a proti tomu, že skončila s Modroočkem nic nemám - ačkoli mi trochu vadí fakt, že si vychoval svoji partnerku (jsem na tenhle typ zápletky trochu citlivá, shlédnutí Hrbáč Lagardéra mě doživotně poznamenalo...). Nicméně, i když je rozvinutí Kikiina charakteru trochu odfláknuté (proti třeba Zelenoočce), to co je naznačené mi stačilo k tomu, aby si mě získala. Co je ale příšerné a neskutečně mi vadí je způsob, kterým je ukončená Zelenooččina linka - musel z ní autor na konci udělat žárlivku, která ve svém okolí jinou kočku nesnese? Jasně, Zelenoočka má být trochu koketa, je to koneckonců toulavá kočka, která má kolem sebe v podstatě harém kocourů, nicméně to v první polovině rozhodně nebyla nesympatická postava, popravdě je to dost možná moje oblíbená postava (samozřejmě pro někoho nesympatickou postavou být může... ale není zlá... je sice prostořeká a z Modroočka si utahuje, nicméně ho naučí lézt po stromech a normálně se s ním přátelí). Jenomže na konci je prostě sprostě zneužitá, je z ní udělaná záporná postava, jen aby vynikla Kikiina věrnost... což... Vůbec nebylo potřeba kvůli tomu zacházet do takových extrémů! Omlouvám se, mám pocit, že jsem do toho daleko víc investovaná, než bych měla být, nicméně tahle literární figura mě neskutečně rozčiluje... je v příbězích velmi běžná a příběhy (obzvláště ty, co čteme jako malí) nás učí přemýšlet, zakládají rámec ve kterém přemýšlíme a proto je taková škoda, že tenhle úžasný příběh má tak nešťastně zvolený konec. (To, že se všichni kocouři vykašlou na Zelenoočku a začnou pokukovat po Kiki je taky téma samo o sobě... Proč? Proč?) Ach jo... tak moc to chci milovat, ale jsem teď jen neskutečně vytočená... Musím se podívat, jestli ta audioverze končí stejně, protože takhle si to nepamatuju... (edit: Audioverze skutečně má jiný, o něco lépe zvolený konec.)
Moc pěkně a napínavě napsaná knížka pro děti. Líbilo se mi, jak udržuje děti v pozornosti, když musejí odhalovat, jaké věci z běžného života Modroočko popisuje. Pamatuji si, že v dětství jsem měl Modroočka moc rád a teď se moc líbil dcerce. Pro děti školkového věku naprosto parádní čtení před spaním.
A classic from my childhood - we used to own full book and an audiocassette. I remember the book quite fondly. Groceries chain Albert reprinted the book and offered it through its loyalty program. Weirdly, the book is missing some of its chapters which makes reading frustrating.
Možná že právě kvůli téhle knížce z dětství mám tak rád kočky. Nedávno jsem ji četl dětem před spaním a zase mě okouzlila. A našel jsem v ní i další věci, kterých jsem si jako malý nemohl všimnout. Třeba o kočkách - matkách a koťatech. Takže jestli ji máte někde doma, zkuste ji znovu vytáhnout na světlo.