Tento podivný název, utkaný ze začátečních písmen pěti dívčích jmen, Heleny, Lídy, Marie, Dory a Emy, je krycí značkou bohatých vnitřních dějů, jež vyvolávají vzpomínky na dávno uplynulé mládí, na lásky, hluboko bolavějící v srdci, na bizarní atmosféru, vyvolanou pubertálním myšlením i cítěním.
V podstatě je to román mladého hocha z maloměstské rodiny, který se zamiluje do dvou dcer podivínského lékaře Hanzelína, člověka společensky ztraceného, dobráka i ztroskotance v jedné osobě. Tato láska poznamenává bolestně život hochův.
V tomto psychologickém románu Jaroslav Havlíček, vytříbeným jazykem sobě vlastním, mistrně zachytil přerod dětství v dospívání. Formování mladistvé mysli vlivy výchovy i prostředí. Krásná kniha s tesknou atmosférou a melancholickým vyzněním zachycuje život na přelomu století ve vší surovosti i nahotě. Havlíček je mistrem slova. Jeho slovní zásoba bohatá, vkusná, netuctová. V čem opravdu vyniká, je vykreslení lidských charakterů, pohnutek a povah. Žádná figura není černobílá. Lidský osud je zapeklitý, nevypočitatelný, nepředvídatelný, jako život sám. Postava doktora Hanzelína a jeho dcer je nezapomenutelná. Kniha dokáže dojmout, pohroužit do myšlenek i úvah. Předválečný maloměstský život měl svá specifika. Sociální poměry, role mužů a žen, zodpovědnost i morálka měly svou váhu i pevný řád. V kontextu doby byla kniha cenným svědectvím a svou platnost nepozbyla do dneška. Obzvláště svým závěrem je kniha tklivě dojemná, kdy mysl dospělá zmoudřela a ohlíží se na mladá léta, odpluvší do nenávratna. Na šalbu dětské mysli, na její kouzla, strasti a smutky, na volnost a barevnost dětského světa. Havlíčkovu tvorbu mám rád. Je hluboce analytická, nevšední, slovesně pestrá. Z českých autorů si vážím právě Havlíčka, který dokázal život sledovat, zachytit a věrně popsat.
Pozor, pozor! Dnešní recenze dne je tady! Takže - pan Havlíček si nabral velkou naběračku Pečiho důvěry svým Neviditelným a musím říct, že jsem mu po tomto díle tu naběračku zase sebral.
Helimadoe je romantický příběh puberťáka z měšťanské rodiny, který tráví veškerý svůj čas u doktora a jeho pěti dcer - Heleny, Lídy, Marie, Dory a Emy. Proto Helimadoe, že jo. Klukovi je 15 a holkám 14-32. Takže vlastně zaděláno na pořádnou pubertální prasárnu.
Bohužel jsem tak zklamán, že budu spoilerovat - ani jeden fullfrontal a nula kojtů. NULA! Ptáte se co tam celou dobu ten pubertální hejsek dělal? To se ptám taky! 5/10
Skvělý vypravěč, začala jsem sama vytahovat příběhy mých prvních lásek v minulosti. V dnešní době už je jazyk knihy zastaralý, ale pokud se nad to povznesete, oceníte příběh i literární hodnotu díla.
Mé první setkání s JH - čekal jsem od autora psychologické prózy rafinovanější dějovou zápletku, završení příběhu bylo očekávané už od prvních stránek, ale nijak to nesnižuje literární kvalitu díla. Tápání dospívajícího chlapce ve vztahu k jednotlivým děvčatům doktorovy rodiny i k ostatním postavám zaručeně vtáhne čtenáře do děje :-)
Nejde již ani dost málo o Doru, jde prostě o ženu, která si je vědoma své nikomu nepotřebné krásy a čeká, až z mračen silničního prachu, z mlh neužitečného života se vynoří muž, princ nebo kouzelník, který kolem ní vyčaruje klamnou nádheru pavích per, papírových růží, bengálského ohně.
Chtěly více než měly. Rodná kaluž byla příliš těsná a ohavně páchla bahnem, kvákání družek bylo k zoufání jednotvárné, snilo se o divokých příbojích nekonečných vod, podobných stříbrným zrcadlům, o vonných pažitech, pestrých nevadnoucími květinami, o jásavé hudbě rajských harf.