Klappentext: Die junge Pragerin Zuzana Brabcová fängt in diesem Roman das Lebensgefühl ihrer Generation ein, die in der Zeit nach dem Prager Frühling aufwuchs: Underdogs, Verrückte, Penner - Menschen, die auf der Flucht sind aus dem Land oder der Polizeiwache, immer auf der Flucht, egal wohin, einfach nur weg. Weg aus der Welt des Untergangs, des verlassenen Himmels.
The daughter of Jiří Brabec and Zina Trochová, both literary historians, she was born in Prague. After completing her schooling, she worked in the University Library in Prague, in a hospital and as a cleaner. She later became an editor, working for several publishing houses.
Her first novel Daleko od stromu (Far from the tree) was first published in a Samizdat edition in 1984 and then in Prague in 1991. It received the Jiří Orten Award in 1997. This was followed by the novel Zlodějina (Thievery) in 1996.In 2000, she published her third novel Rok perel (Year of pearls), the first Czech novel to deal with lesbian love.
Brabcová was awarded the Magnesia Litera for fiction in 2013 for her novel Stropy.
Po dvaceti letech zůstala už jen vzpomínka, že jsem touhle knihou byla unešená. Chuť přečíst si ji znovu s léty jen rostla. Není to žádný fast food se slovy hozenými na plastový talířek, která se podbízí glutamáty a jednoduchými cukry. Tyhle stránky je třeba ukusovat po soustech, pomalu odhalovat a trávit chuť jednotlivých slov, vět, odstavců a kapitol, formulovaných mnohem poetičtěji, než je u prózy běžné. Z leitmotivů vody/potopy, země/mapy a řeči je utkán příběh vypravěčky Věry a spřízněných bludných duší přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století v Praze. Příběh potopené generace. Náš domov. Naše hymna. Můj neprodyšný domov s maketou nebe, moje hymna, při níž musí stát v pozoru i mrtví. Naše generace, autistická, alkoholická, prolezlá dluhy, východně teskná a neambiciózní, západně věcná a zrychlená, naše generace bez kotvy, neboť bez moře. Protože Čechy (moje země) byly zaplavené mořem naposledy v prvohorách.
Zuzana Brabcová patří do skupiny autorek (Linhartová, Richterová, Berková, Moníková ad.), které neskutečně obdivuji. Jejich knihy mě pokaždé umělecky nasytí na velmi dlouhou dobu (poznámkový sešit dvojnásob), rozum mi stojí nad jejich výrazovou autenticitou, experimentálností, básnivostí, metaforikou, psychologickou hloubkou, přirozeným smyslem pro správná slova, promyšleností (co za dva, klidně za čtyři rohy), a přesto dojmem psaní na nevědomé úrovni. Daleko od stromu doporučuju každému, kdo tohle vyhledává, jsem si jistá, že bude stejně vy/načerpán jako já.
En Tjekkisk bok lest i Tjekkia. Skrevet gjennom stemmen til ei som er lagt inn på psykiatisk. Skrevet i mitt fødselsår 1987. Hun får frem en del kultur, men boka er så rart fortalt, at jeg ikke helt vet om jeg kan stole på de mange kulturelle beretningene som kommer frem. Derfor fikk jeg ikke så mye ut av boka.
Nadherný! Ale dost těžký. Struktura textu lemuje samotné téma potopy, člověk se v něm často topí a někdy se nechává unášet. Text je voda. Vypraveni o detstvi, ztrácenosti ve světě, předcích, láskách, životě. Je toho plno. Je to intenzivní, náročný, ale krásný.