“Eumaie," řekl ten druhý, "jaký je způsob lidí, o kterém sníš? Jaký by mohl být za tisíc let? Jestliže bohové umořou - kdyby mohli umřít?"
"Všechno záleží na tom, jestli si lidé vezou poučení z bohů. Nebo jestli se poučí z vlastní zkušenosti, ze života země, jejího povrchu, z bolesti, z válek. Pokud se poučí od vlastního plemene, pak to možná dopadne dobře. Pak si možná rozdělí moc. Pak možná nebudou mít otroky. Pak se možná budou radit, místo aby válčili, a budou obchodovat a vyměňovat si věci, místo aby drancovali. Pak si možná rozdělí chleba tak, aby všichni měli stejně. Ale to je daleko, nedokážu tam dohlédnout. Nevidím žádný cíl, jenom tuším směr. Za tisíc let nebo dva tisíce let nebo tři tisíce let možná přijde říše člověka."
(Břehy a příboj)”