Ranní ptáče > Recent Status Updates

Asi první knížka, u které přemýšlím, jestli funguje u knih „product placement” stejně jako u filmů.

Ten blahosklonný tón a hojné používání anglických slov (ne nevypadá to frajersky, vypadá to, že má autor malou slovní zásobu a arogantně si myslí, že jsou všichni zvědaví na jeho angličtinu), mě moc nebaví.
„Když už máte oba tyto koníčky (cigarety a hormonální antikoncepci)” je přinejlepším nešťastná věta.

Zatím je tón knihy dost vlezle svazácky budovatelský. („S takovými, jako jsme my, zvládne Wu-chan všechno, nemyslíte?”)

Autorka ráda jí, ráda mluví sprostě, ráda se tváří děsně cool a v přestávkách mezi tím pracuje jako letuška, o čemž se ale moc nedozvíme. Jsem ale v polovině knihy, tak se to třeba zlepší.

Zatím mi ta úporná snaha autorky působit cool dost leze na nervy.

Chybí tomu švih a jiskra a schopnost vtáhnout čtenáře do děje, kterou měly knihy Dicka Francise.
S hrdiny Dicka Francise jsem se vždycky ztotožňovala, tady je pozoruji z povzdálí.
Při čtení Felixe člověk paradoxně ocení, jak dobře psal Dick.

Redaktora napíchnout na kůl.
„Nehledě k tomu” kam se podíváš.

Redaktor opět zaspal...

Je třeba psát o anorexii a bulimii, ale tohle je zatím spíš průměrná slohová práce, než kvalitní beletrie.

Je to tragédie.
Autorka prošpikovává text obraty „cítila jsem z ní drive“, „nedostižná business žena” nebo “je to šetření, cutting corners, ustřihování rohů”, aby ukázala, jaká je světačka.
Redaktor tomu taky moc nedal, takže jsou tu perly jako „plýtvat vzácné zdroje” a plést se pod nohy...

Stylisticky tragédie a některé pasáže se opakují.

Autorka nám tady jako postava od Třeštíkové nadřazeně prezentuje svůj bio a eco život, kdy cvičí v parku jógu a s nepřekonatelným nutkáním třídí odpad. A pak se splete v hlavním městě Tanzánie.

Autorka mě mimořádně irituje už na straně 9.
Slovo „dovča“ ve vážně míněném textu na straně 5.

„Právě omezení a formy totiž kreativitu osvobozují.”

Evička ukazuje bídu lidského pokolení, bez vyhlídky na něco pěkného.

Opět jsem nadšená! Udělám si mapu, kam si zaznamenám jednotlivé stavby a vyrazím na výlety!

Čekala jsem, že v knize bude trochu víc faktů, podrobněji popsaná jak země, tak tehdejší politická situace, podstatný je ale jen osobní příběh vypravěče, a ne reálie, do kterých je zasazen.
V každé kapitole autor několikrát „prozrazuje“ další děj, za pomoci vět typu „nakonec všechno bylo jinak.“Ze začátku mi to nevadilo, ale objevovalo se to příliš často.

Velmi čtivé a originální, střidání několika rovin je výborně uchopené.