Julius Fučík > Quotes

“-Tú no tienes corazón -me dice el alto SS.
-Sí lo tengo -le respondo.
Y de golpe me siento orgulloso porque he sido lo suficientemente fuerte para salir en defensa de mi corazón.”
― Julius Fučík, Reportaje al pie de la horca

“Pues el deber humano no termina con esta lucha y ser hombre exigirá, también en el futuro, un corazón heroico, hasta que los hombres sean completamente hombres.”
― Julius Fučík, Reportaje al pie de la horca

“Sin embargo, aunque muertos viviremos en un pequeño rincón de vuestra felicidad, porque por esa felicidad hemos dado nuestra vida.”
― Julius Fučík, Reportaje al pie de la horca

“Quisiera que todo el mundo supiese que no ha habido héroes anónimos. Eran personas con su nombre, su rostro, sus anhelos y sus esperanzas, y el dolor del último de los últimos no ha sido menor que el del primero, cuyo nombre perdura. Yo quisiera que todos ellos estuviesen cerca de vosotros, como miembros de vuestra familia, como vosotros mismos.”
― Julius Fučík, Reportaje al pie de la horca

“A v tobě zbylo jen to hlavní. Všecko vedlejší, co zmírňovalo, oslabovalo nebo zkrášlovalo základy tvého charakteru, opadalo, bylo orváno předsmrtnou smrští. Zůstal jen holý podmět a přísudek: věrný odolává, zrádce zrazuje, měšťáček zoufá, hrdina bojuje. V každém člověku je síla i slabost, odvaha i strach, pevnost i kolísání, čistota i špína. Ale tady už smělo zůstat jen jedno nebo druhé. Buď – anebo. A když se někdo pokusil nenápadně tančit mezi tím, byl nápadnější než ten, kdo by se žlutým pérem za kloboukem a s činelami v ruce tančil v pohřebním průvodu.”
― Julius Fučík, Notes from the Gallows

“Ach, vy, kteří jste neprožili dvaačtyřicátý rok na Pankráci, vy nevíte, vy nemůžete vědět, co je to guláš! Pravidelně, i v dobách nejhorších, kdy žaludek ryčel hladem, kdy se při koupání objevovali kostlivci, potažení lidskou koží, kdy kamarád kamarádu alespoň očima kradl sousta z jeho přídělu, kdy i odporná kaše sušené zeleniny, zředěná odstředěným výtažkem z rajčat, se zdála touženou pochoutkou, i v těch nejhorších dobách pravidelně dvakrát v týdnu – ve čtvrtek a v neděli – vyklepli ti hausarbajtři do misky sběračku brambor a polili lžicí gulášové omáčky s několika třásničkami masa. Bylo to zázračně chutné, ano, ale bylo to víc než chutné, byla to hmatatelná připomínka lidského života, bylo to něco civilního, něco normálního v kruté nenormalitě gestapáckého věznění, něco, o čem se hovořilo sladce a s rozkoší, – ach, kdož by mohl pochopit, jakých výsostných hodnot může dosáhnout lžíce dobré omáčky, kořeněné hrůzou stálého odumírání!”
― Julius Fučík, Notes from the Gallows

“Byly vyvražděny celé rody hrdinů. Zamilujte si alespoň jednoho z nich jako synové a dcery a buďte naň hrdi jako na velikého člověka, který žil budoucnosti.”
― Julius Fučík, Notes from the Gallows

“Ruští bolševici říkali, že je dobrý pracovník, kdo vydrží v ilegalitě dva roky. Ale hořela-li jim půda pod nohami v Moskvě, mohli ještě zmizet do Petrohradu a z Petrohradu do Oděsy, ztratit se v milionových městech, kde je nikdo neznal. Tady máš jen Prahu, Prahu, Prahu, kde tě zná polovina lidí a kde se může soustředit celá smečka provokatérů.”
― Julius Fučík, Notes from the Gallows

“Všecko vedlejší, co zmírňovalo, oslabovalo nebo zkrášlovalo základy tvého charakteru, opadalo, bylo orváno předsmrtnou smrští. Zůstal jen holý podmět a přísudek: věrný odolává, zrádce zrazuje, měšťáček zoufá, hrdina bojuje.”
― Julius Fučík, Notes from the Gallows

“Hle, tohle býval člověk s páteří, který se neuhýbal kulkám, když bojoval na španělské frontě, a který se neshrbil, když procházel krutou zkušeností koncentračního tábora ve Francii. Teď bledne před rákoskou v ruce gestapáka a zrazuje, aby chránil svůj zub. Jak na povrchu byla ta jeho statečnost, když ji mohlo setřít několik ran. Tak na povrchu, jako jeho přesvědčení. Býval silný v hromadě, obklopen kamarády stejné myšlenky. Býval silný, protože myslil na ně. Teď, izolován, sám, obklopen dotírajícím nepřítelem, ztratil svou sílu docela. Ztratil vše, protože začal myslit na sebe. Aby zachránil svou kůži, obětoval kamarády. Propadl zbabělosti a ze zbabělosti zradil.”
― Julius Fučík, Notes from the Gallows

“Nevidí mne, protože stojím právě za jejich zády, za dveřmi, které otevřeli. Mohu tedy nerušeně střílet. Ale devět pistolí míří na dvě ženy a tři neozbrojené muže. Vystřelím-li, padnou dříve oni než já. I kdybych chtěl zastřelit jen sebe, začne přestřelka a oni se stanou její obětí. Nebudu-li střílet, posedí si snad půl roku, snad rok a revoluce je vysvobodí živé. Jen Klecan a já z toho nemůžeme vyjít, budou nás mučit – ze mě nic nedostanou, a z Klecana? Člověk, který bojoval ve Španělsku, člověk, který prožil dva roky v koncentračním táboře ve Francii a který se ilegálně uprostřed války dostal z Francie až do Prahy, – ne, ten přece nezradí. Mám dvě vteřiny na rozmyšlenou. Nebo jsou to snad tři vteřiny? Vystřelím-li, nic nezachráním, jen sebe uchráním muk, ale zato obětuji zbytečně životy čtyř soudruhů.”
― Julius Fučík, Notes from the Gallows

“A ještě jiní z téhož druhu zastrčí ruce do kapes, když se topíš, a ochotně ti podávají ruku, když sám vylezeš na břeh.”
― Julius Fučík, Notes from the Gallows

“Об одном прошу тех, кто переживет это время, - не забудьте! Не забудьте ни добрых, ни злых. Скрупулезно собирайте свидетельства о тех, кто погиб за себя и за вас.”
― Julius Fučík, Notes from the Gallows

“Как печально оказаться тем последним солдатом, что получит последнюю пулю в сердце в последнюю секунду войны. Но кто-то должен стать последним. Если бы я знал, что им окажусь я, то мне хотелось бы погибнуть прямо сейчас.”
― Julius Fučík, Report from the gallows