Fráňa Šrámek > Quotes

“Splav

Trápím se, trápím, myslím si,
kde bych tě nejraděj potkal.

Ulice střídám, parky a nábřeží,
bojím se krásných lží.
Bojím se lesa. V poledním lese
kdo miluje, srdce své neunese.
Na můj práh kdyby jsi vstoupila,
snad bys mne tím zabila.
Chtěl bych tě potkati v lukách.

V lukách je vlání
na všechny strany, pokorné odevzdávání.
V lukách je nejprostší života stůl,
rozlomíš chleba, podáš ženě půl,
chléb voní zemí, bezpečný úsměv svítí,
až k pláči je prostý věneček z lučního kvítí,
a oblaka jdou, přeběhlo světlo, přeběhl stín,
muž má touhu rozsévače,
žena má úrodný klín...

Chtěl bych tě potkati v lukách. Šel bych ti vstříc.
A až bys mi odešla, ach, zvečera již,
bys na mne nemyslila víc,
jen na prosebný a děkovný můj hlas,
jako bych jen splavem byl,
který v lukách krásně zpívat slyšelas...”
― Fráňa Šrámek, Splav

“Ta dáma včera tam a tam v tramvaji,
ten pán, co jí tam kabelku zdvihl:
Smím, dámo, smím sníti o ráji,
či jsem se, běda, jak letmý jen stín
po vaší sítnici mihl?

Zajisté, pane. Letmý jen stín.
A vy hned o ráji. Jděte.
Co tedy udělám? Do koše s tím.
Jste v koši, pane. A smrti jste syn,
jak se jen maličko hnete.”
― Fráňa Šrámek