Václav Kahuda

Václav Kahuda’s Followers (5)

member photo
member photo
member photo
member photo
member photo

Václav Kahuda


Born
in Prague, Czech Republic
November 08, 1965


Václav Kahuda, vlastním jménem Petr Kratochvíl, (* 8. listopadu 1965 Praha) je český prozaik.
Vyučil se štukatérem v Kafkově atelieru, od roku 1986 prošel řadou dělnických zaměstnání (např. noční hlídač v muzeu, strojník čistírny odparních vod, hrobník, topič apod.). V druhé polovině 80. let 20. století založil a spolu s Oscarem Rybou a Skiollem Podragou redigoval Branické almanachy. Publikoval v časopisech Iniciály, Vokno, Tvar, Weles, Salon Práva a v literární revue Moderní analfabet.

Dnes je Václav Kahuda v invalidním důchodu. Žije v Praze.

Average rating: 3.57 · 288 ratings · 43 reviews · 13 distinct worksSimilar authors
Krvavý Bronx

by
3.49 avg rating — 145 ratings — published 2020
Rate this book
Clear rating
Vítr, tma, přítomnost

3.79 avg rating — 29 ratings — published 2014
Rate this book
Clear rating
Houština

really liked it 4.00 avg rating — 22 ratings — published 1999 — 2 editions
Rate this book
Clear rating
Bytost

3.58 avg rating — 19 ratings — published 2017
Rate this book
Clear rating
Veselá bída

really liked it 4.00 avg rating — 15 ratings — published 1997 — 2 editions
Rate this book
Clear rating
Příběh o baziliškovi

liked it 3.00 avg rating — 19 ratings — published 2014
Rate this book
Clear rating
Exhumace

3.73 avg rating — 11 ratings
Rate this book
Clear rating
Proudy

3.60 avg rating — 10 ratings — published 2001
Rate this book
Clear rating
Technologie dubnového večera

3.71 avg rating — 7 ratings2 editions
Rate this book
Clear rating
Proudy: 12 nocí

0.00 avg rating — 0 ratings
Rate this book
Clear rating
More books by Václav Kahuda…
Quotes by Václav Kahuda  (?)
Quotes are added by the Goodreads community and are not verified by Goodreads. (Learn more)

“Při četbě knih jsem se naučil být šťastný.”
Václav Kahuda

“Někdy v únoru ke mně přišel šedivý ďábel smutku a samoty. Ozvala se moje stará nemoc... Chodívali jsme na dlouhé procházky s Tondou, byl oblečen do rudého psího svetru. Příkrov šedivých mraků, hladina smogové inverze ležela na krajině jako deka. Melancholie, nebo snad nějaká divná, hluboká úzkost mi rozežíraly duši. [...] Přestával jsem cítit svoje tělo, někde uvnitř jsem se víc a víc odpoutával od toho pytle masa a kostí, od světa lidí a od své generace snaživých, konformních lhářů, kterým z úst vytékaly mrtvé, záludné obaly slov. Svět přestával být můj domov. (str. 243)”
Václav Kahuda, Vítr, tma, přítomnost



Is this you? Let us know. If not, help out and invite Václav to Goodreads.