Čtenářský klub Cz/Sk discussion

1) NOMINACE
- každý může nominovat 1 knihu
- otevřené do 1.2.2020
- snažte se nominovat knihy běžně dostupné v češtině, jedná-li se o sérii, tak pouze 1. díl

2) HLASOVÁNÍ
- hlasováním se morálně zavazujete, že se četby zúčastníte bez ohledu na výběr knihy
- 1. kolo - do 29.2.2020
- rozdělte knihy do tří kategorií:
A Nejradši bych si přečetl/a - jen 1 kniha, 2 body
B Ráda bych si přečetl/a - libovolný počet nominovaných knih, 1 bod
C Nechci číst - libovolný počet přečtených knih, 0 bodů
- 2. kolo - pokud nerozhodně - do 15.3.2020
- hlasování bude probíhat v komentářích, zapojit se může kdokoliv

3) ČTENÍ A DISKUZE
- diskuze bez spoilerů bude pokračovat v této diskuzi
- i se spoilery od 1.5.2020

Nominuji knížku od Naomi Novik: Uprooted / Ve stínu Hvozdu
(Nebula, Locus a Mythopoeic Award)

Nominuji knihu od Kazua Ishigura Neopouštěj mě (https://www.goodreads.com/book/show/1...)

Já nominuji knihu Tygr! Tygr! Moderní povídky z Indonésie

Popis překopírovaný z knihovny.cz, protože na Goodreads toho o knize moc nepíšou:
Vůbec první antologie moderní indonéské prózy u nás. Přináší výběr deseti povídek a jedné novely současných tvůrců. Indonésie, třináct tisíc ostrovů na rovníku v jihovýchodní Asii.V poslední době stále častěji cíl českých cestovatelů i téma různých reportáží. O Sumatře se píše v souvislosti s vlnou tsunami a dramatickými událostmi v provincii Aceh, Bali s hinduistickými chrámy znají turisté jako tropický ráj, V pralesích na Borneu se možná skrývají potomci pirátů, na Komodu žijí bájní draci a Jávu už kdysi proslavil Konstantin Biebl verši S lodí jež dováží čaj a kávu. Přírodní krásy džungle i moderní velkoměsta, zapomenuté ostrovy, rýžová políčka, sedmdesát dosud činných sopek, čtvrtá nejlidnatější země světa, etnická rozmanitost, islám, čínští obchodníci, Batavia.

Já nominuji knihu Píseň oceli opět od české autorky Michaely Merglové (ročník 1990). Je to její prvotina, dle recenzí to vypadá velmi slibně.

Uzavírám nominace, od teď můžete hlasovat :) Ať nejlepší zvítězí!

Tak já hlasuju:

A/ Píseň oceli

B/ Ve stínu Hvozdu (Doufám, že kniha bude lepší než Drak jeho veličenstva, ať se u čtení znova netrápím.)

Jsem trochu zpožděný - až ted' jsem se dostal ke předchozí knize, tak napišu něco o tím taky se zpožděním... Ale hlasovat budu:
A. Ishiguro
B. Novik

A/ Ishiguro
Jinou nominaci nemám, omlouvám se.

A/ Neopouštěj mě

A Tygr, tygr
B Neopouštěj mě

A Neopouštěj mě
B Tygr, tygr

A máme tu výsledky!

Ve stínu hvozdu - 2 body
Neopouštěj mě - 9 bodů
Tygr! Tygr! - 3 body
Píseň oceli - 2 body

Výsledky jsou zcela jednoznačné, Ishiguro vyhrál na celé čáře!

Já mám rozečteno! Už podle první kapitoly to není to, co jsem čekala podle obsahu, ale čte se to dobře. Zatím vůbec nevím co se děje, ale těším se, až poznám víc z tohoto světa a poskládám si to dohromady!

Od Ishigura jsem o Vánocích četla The Buried Giant a byla to zajímavá meditativní kniha, nádherně napsaná a s velice pozvolným dějem, ale přitom nikdy nudná. Bylo super si pro změnu přečíst něco pmalejšího a zvlášť osvěžující v knize s prvky fantasy :)

Nečetl jsem žádné knihy Ishigura. Právě jsem si uvědomil, že existuje film založený na románu „Never let me go“. Právě jsem viděl upoutávku na youtube, ale budu se držet pravidla „první kniha, pak film“. Budu poslouchat anglický audiobook. opravdu se na to těším. promiňte moji češtinu, nejsem česky native speaker.

Já jsem knihu dočetl již v polovině března, ale moc mě kniha nechytila. A navíc, když si člověk uvědomí, že existuje film Ostrov z roku 2005, tak je zde taková pachuť napodobeniny.

David wrote: "...A navíc, když si člověk uvědomí, že existuje film Ostrov z roku 2005, tak je zde taková pachuť napodobeniny."
Tak Ishiguro tohle taky napsal v roce 2005. Řekl bych, že to bude náhoda. Nemyslím, že by měl čas se tímhle filmem inspirovat.

Pepa wrote:Tak Ishiguro tohle taky napsal v roce 2005. Řekl bych, že to bude náho..."

Dobrá... Každopádně snad bude příští výběr společné knihy lepší i pro mě :)

Já mám za sebou teprve první část a pořád mě to baví :) Myslím, že autor dobře pracuje s neznámem, čtenář má možnost si jen velice pomalu poskládat dohromady o čem vlastně ten příběh je. Já jsem se ještě nesetkala s příběhem, který by byl konceptově identický, na druhou stranu to ale není ani nepodobné jiným příběhům (nutno ale říct, že ne vše mi bylo ještě odhaleno, jsem v polovině). Míra originality konceptu a příběhu mě ale příliš netrápí, spíš mě baví vlastní způsob, kterým je příběh vyprávěný a kterým je do něho vnášeno napětí. Musím ale říct, že mi Kathy není nijak extrémně sympatická a Ruth mi je vysloveně protivná... To ale nemusí být nic špatného, vždyť v minulé knize to byl samý záporák :)

V tuto chvíli nejsem schopen číst plnou rychlostí, začnu příští týden ve středu. Po krátkém nahlédnutí do knihy jsou to moje první dojmy.

Zdá se, že kniha je o vzpomínkách. Nejsem si jistý, jestli je Ruth spolehlivým vypravěčem, musím to vidět. Myslim že má v paměti díry.

Zdá se, že kniha je o dospívání. Zajímavé je vidět staromódní anglickou internátní školu.

Nejsem si jistý, co si o postavách ještě myslím.

Mám také jednu poznámku k názvu. Název anglického originálu knihy má z mého pohledu jiný význam než český překlad, nebo by mohl být interpretován přinejmenším různými způsoby. Jak interpretujete název české knihy?

Anglický titul “Never let go” chápu jako vzpomínku, kterou je těžké zanechat.

Ještě jedna věc mi napadne. Zdá se, že tato kniha připomíná jinou britskou klasiku „Brideshead Revisited“.

https://www.goodreads.com/book/show/3...

Lukasz wrote: "...Název anglického originálu knihy má z mého pohledu jiný význam než český překlad, nebo by mohl být interpretován přinejmenším různými způsoby. Jak interpretujete název české knihy? Anglický titul “Never let go” chápu jako vzpomínku, kterou je těžké zanechat."

Edit: Teď jsem otevřela anglickou eknihu a všimla si, že název je Never let me go, ne Never let go, což celou situaci mění - pak by doslovný překlad byl "Nikdy mě nenech odejít". To diskuzi zcela mění, překlad názvu mi přijde věrný, i tak by se ale třeba nějaké nuance našly :)

Doslovný překlad názvu Never let go by bylo "Nepouštěj se", což je opravdu dost jiné než Neopouštěj mě. Název je inspirovaný písničkou, která se v knize objevila, to možná taky hraje roli. Změna v češtině bude asi marketingové rozhodnutí, protože někdo usoudil, že Nepouštěj se česky nezní moc dobře, navíc romantika vydělává, tak má Neopouštěj mě navrh.

Jak ale říkáš, zajímavější je přemýšlet, jestli překlad posouvá čtenářovu interpretaci textu. Pro mě je Never let go optimistější, jde o radu nebo přání, zatímco Neopouštěj mě interpretuju jako zoufalé naléhání, což má tmavší nádech a zvěstuje tragický konec (které je věrnější záleží na konci, kde ještě nejsem, ale jedno je rozhodně mnohem pravděpodobnější). Také se liší v tom kdo oslovuje koho a to si zatím nejsem jistá ani v jenom případě - řekla bych, že se k tomu bude muset vrátit za týden v diskuzi se spoilery, až budu mít dočteno :) Myslím, že to interpretaci opravdu pozměnit může, samotnou mě ale nenapadlo se nad tím zamýšlet. Výborná otázka!

Biografii autora považuji za zajímavou. Narodil se v Japonsku, ale vyrostl ve Velké Británii. Zajímavé je, že získal Nobelovu cenu v roce 2017. Může biografie autora ovlivnit také interpretaci knihy? Myslím, že ano.

Dočteno, těším se na diskuzi!

Potřebuji další 2-3 dny, ve středu bych měl skončit. také se těším na diskusi.

čím dále jsem do této knihy, tím více jsem si uvědomil, že tato kniha je o něčem jiném, než jsem očekával.

Illyria wrote: "Lukasz wrote: "...Název anglického originálu knihy má z mého pohledu jiný význam než český překlad, nebo by mohl být interpretován přinejmenším různými způsoby. Jak interpretujete název české knihy..."

Pokud jde o titul, to byla moje chyba, já nevím, proč jsem si myslel, anglický titul je: "Never let go". Máš pravdu....

Myslím, že jsem byl příliš unavený, jak jsem napsal tento příspěvek

Dnes večer jsem dokončil knihu. Na začátku jsem si nemyslel, že by se me ta kniha tak moc líbila. je to opravdu jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četl. spousta myšlenek prochází mou hlavou.

Může zahrnovat spojler.

---------------------------------------------------------------------

Zde jsou mé hlavní myšlenky o knize.

Určitě je to jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četl.

Líbí se mi styl psaní Ishigura. Jazyk jsem si opravdu užil.

Postupné přístup odvíjet příběh byl další silnou stránkou. Nakonec se všechny kusy spojily.

Vzhledem k situaci cítím velkou soucit, lítost k Ruth, Cathy, Tomy.

Opravdu jsem přemýšlel - proč neunikají svému osudu? Vzhledem k tomu, že Ishiguro má japonské kořeny, osud hlavních charakterů mě nutí myslet na Kamikaze. Nesporná oběť za „větší dobro“. Myslím, že člověk musí být nasazen již od útlého věku, aby slepě následoval osud, který je v rozporu s jeho zdravím a životem.

Vypadalo to, že Tomy, Ruth, Cathy mohla kdykoli uniknout jejich osudu, ale ani to nezkoušeli. Proč? To je pro mě velká otázka této knihy.

Samozřejmě existuje mnoho dalších aspektů této knihy, ale ve zkratce, to je to, co si myslím. Zajímalo by mě, jaký je váš názor ...

Omlouvám se, že jsem zapomněla včera přidat nový thread na diskuzi se spoilery :/ Co to tentokrát nechat vše zde i s diskuzí na ostro? Asi to je pro nás nejpřirozenější a vzhledem k počtu příspěvků to není moc nepřehledné... spoilery vesměs stejně nepíšeme, tak kdyžtak prosím zřetelně označit :) Pokud to bude fungovat a nikdo nebude proti, asi bych to tak nechala i do budoucna... Co myslíte?

Myslel jsem, že se zde bude konat spojlerova diskuse.

Myslím, že spojlerova diskuse může být udržována v jednom threadu. Možná v názvu threadu vzmenit datum zahájení spojlerovej diskuse, nebo na začátku jednotlivého příspěvku uvést že post může zahrnovat spojler....

Vyřešil jsi to myslím výborně :)

Nebo se můžou použít html prvky (view spoiler)[... (hide spoiler)] (viz some html is ok v pravo nad rozepsaným komentářem)

Kniha se mi líbila, autor píše poutavým a krásným způsobem. Kniha je čtivá, aniž by to viselo na clifhangrech a podobně, což se mi moc líbilo. Knihy obvykle tak bojují o naši pozornost, že si u mnohých čtenář vůbec neodpočine, to u Ishiguriho knih není a je to osvěžující! Jak jsem zmiňovala v předchozím komentáři, autor výborně pracuje s tajemnem a s velmi postupným odhalováním světa.

(view spoiler)[Tak vyzkoušíme skrytý spoiler :) V druhé polovině knihy už jako čtenáři víme, že hrdinové byli uměle vypěstováni, aby poskytovali náhradní orgány - jak a proč k tomu dospělo je nastíněno hodně vágně - válka (2.světová?) + vědecké pokroky, možnost vyléčit dříve nevyléčitelné nemoci. Není ale řečeno, v čem byla potřeba v minulosti tak velká. Vzhledem k rázu příběhu to ale nebylo potřeba, nejde o to proč a jak k tomuto došlo (ani hrdiny to vůbec nezajímá), ale k morálním následkům.

Jsou uměle vytvoření jedinci lidé jako každý jiný? V knize určitě, celá první polovina knihy nám přibližovala jejich dětství a jejich uvažování, které je jednoznačně plně lidské. Do jaké míry neseme my morální odpovědnost za pokusy v laboratořích a co je ještě v pořídku a co ne? Je to, že těmto dětem poskytli relativně šťastné dětství v porovnání s vyrůstáním v laboratoři dostatčná kompenzace za oběť, která je po nich pak vyžadována? Je možné žít šťastný a plnohodnotný život i s vědomím toho, že jsme byli vytvořeni v laboratoři, nemůžeme mít děti a naše orgány mají být darovány jiným? Jsou tyto rozdíly opravdu tak zásadní - co umělé oplození, lidé, kteří přirozeně nemohou nebo nechtějí mít děti? Přece pak nejsou méně lidmi. A každý z nás do určité míry věnuje svůj život společnosti, ať už je lékař nebo knihovník a všichni jednou umřeme.

Náš život tedy není až tal odlišný, jen máme větší výběr ohledně naší profese a nevíme, zhruba kdy umřeme a můžeme doufat, že to bude později. A pak tu je otázka lásky a umění - jsou pro náš život důležité, i když nemohou oddálit smrt? Jednoznačně, jsou to věci, které našemu životu, ať už jakkoli krátkém, dávají smysl. Po přečtení Neopouštěj mě nepochybuji, že Cathy žila plnohodnotný život, dokonce relativně šťastný život, i přes všechna tragédie, které ji a její přátele potkaly. (hide spoiler)]

Už pomalu doháním zameškanou četbu. :-)

Kniha mě překvapila, předpokládal jsem, že bude o něčem jiném.
Autor vytvořil velmi depresivní alternativní svět. Moc poutavé mi to nepřišlo a byl jsem rozladěný z dávkování informací o pozadí děje.

(view spoiler)[ Postavy žijí v beznaději a jsou smířené s osudem. Jediná šance získat odklad je falešná, ale aspoň se při snaze o jeho získání trochu objasní pozadí světa. Chybí mi vysvětlení, co přinutilo společnost přijmout morální dilema klonování lidí a jejich využití jako chodících pytlíků s orgány. Ale o tom ta kniha není. Pro mě bohužel, rád bych si přečetl i o Morningdale incidentu.
Co se týče morálnosti, asi nejhorší to měly vychovatelky. Vychovávat děti (i když klonované) k jejich účelu je brutální úkol a jejich snaha o změnu společnosti byla šlechetná. Vyrovnat se s prohraným bojem kvůli chybě Morningdala muselo být těžké.
(hide spoiler)]

Poslední dobou doháním čtenářský klub se zpožděním, ale doháním :-) K Never let me go jsem se zatím ještě nedostal, ale narazil jsem díky ní na audioknížku The Remains of the Day (Soumrak dne), kterou autor napsal o nějakých 16 let dřív. Asi to je známá věc (nebyla pro mě), je podle toho i film s Anthony Hopkinsem, který byl nominován na 8 Oskarů. Film mám rozkoukaný, je tam toho dost změněného, knížka to byla výborná včetně skvělého podání Jana Vlasáka. Moc se mi to zpracování líbilo a určitě se proto pustím do nějaké další knížky od Ishigura, třeba právě Neopouštěj sem.

Soumrak dne zní zajímavě. Obě knihy, které jsem od Ishigura četla byly dost odlišné, obě se mi ale líbily. Nevím tedy moc co od autora očekávat, předpokládám ale, že se mi to také bude líbit :)

Ishiguro patří mezi moje nejoblíbenější autory, kromě Neutěšenců (kteří prý v něčem připomínají Kafkovy prózy, a tak se jich bojím) jsem od něj četla všechno, Never let me go byla moje první asi před deseti lety (takže kromě pocitu, že se mi hrozně líbila vám o ní nic konkrétního neřeknu). Existuje i film, ale to už určitě někdo zmiňoval, myslím, že se mi taky docela líbil. Soumrak dne jsem taky jako jediný nečetla, ale poslouchala a souhlasím s tím, že je skvělý, podobně jako film. Jako další od něj bych doporučila Malíře pomíjivého dne a na podobné téma je i jeho prvotina Krajina s vybledlými kopci, ta je o chlup slabší. Poslední román Pohřbený obr je trochu zvláštní, asi bych ho doporučila těm, kteří mají Ishigura rádi, protože to chce číst trošku mezi řádky, na první pohled a bez znalosti ostatních autorových děl asi působí trochu divně, nepřirozeně. Jo a na závěr doporučím díl Liberatury o Ishigurovi, hezky nastíní autorovu tvorbu ze všech stran.

No nevim, jestli jste to chtěli všechno vedět, ale já si to prostě nemohla odpustit.

Chtěli, díky ;-)

Díky Verčo. Myslím, že se možná jako další z Ishigurových děl vrhnu na Soumrak dne :)