Martina Flasarová > Recent Status Updates

Je to komedie nebo mezi řádky může čtenář nahlédnout pod pokličku mezilidských vztahů? Netuším, jak tento román přijmout.

Dramatické, smutné. Dějiny ostrova Čedžu v Koreji jsou hrozivé. Nečte se mi to úplně snadno, jsou tu věci, které jako matka nerada čtu, ale autorčin styl psaní mě nutí číst dál.

Nemám slov. Zatím napínavé, drsné, reálné, až z toho mrazí. Mám z obou příběhů stažený žaludek a trochu se obávám toho, jak to skončí.

To je tak strašně tuctový příběh, že to snad ani není pravda.

Mé první knižní setkání s Alenou Mornštajnovou. Je to zapeklité a upřímně, čekala jsem, že autorčin styl bude jiný...Zatím mám pocit, že čtu Jiřího Hájíčka v sukních.

Příběh mi ale trhá srdce...

Nejhorší jsou zapšklé staré panny, které jsou naivní a v třiapadesáti platonicky zamilované do svého šéfa. Sylvia všechny tyto podmínky splňuje.

Líbí se mi to. Vážně. Sice jsem se ještě nedostala k tomu hlavnímu, ale svým příběhem se Vážka přiblíží k tomu nejlepšímu, co jsem letos četla (a to je teprve únor). JENŽE co mě strašně na čtení vadí, jsou pravopisné chyby. Kdyby byla jedna či dvě, člověk to skousne, přece jen je to bichle jak hrom, v takovém množství se to uhlídat nedá, ale těch chyb přibývá. A ne, nedá se to přehlédnout a přimhouřit oči.

Četl už někdo Vážku? Jsem kousek před půlkou a jako ano, moc se mi to líbí. Nemůžu se však zbavit pocitu, že hlavní hrdinové zbytečně dělají chyby, na to, že jsou nasazení jako schopní špioni. Ale přesto je kniha úžasná a autorka patří k mým oblíbeným.

Je to stejně skvělé jako první díl. Jen nevím, co se bude v příběhu dít dál. Autor děj napíná jako kšandy.

Čte se to velmi pomalu. Antonín Polách totiž nikam nespěchá a důkladně probere život Konstantinův od dětství až po smrt. Čekala jsem, že příběhu bude spíše o jeho činech na Velké Moravě, ale dočkala jsem se o jeho činech celkově. Možná cítím trochu zklamání, ale já jenom nestačím žasnout, jak byl Konstantin vzdělaný a chytrý člověk. Kdyby ještě žil, obrátila bych se na víru i já, která v Boha nevěří.

První část mám za sebou. A dojmy? Trochu si musím zvykat na autorčin styl a na její dlouhé věty. Dokážu pochopit, že dítě, které bude knihu číst, bude napnuté, jak to celé dopadne. Autorku jsem měla možnost vidět na autorském čtení jiné knihy, konkrétně Nejlepší pro všechny a úplně ji vidím před sebou, jak z knihy čte. Je to naprosto identický styl.

Příliš jsem se vžila do Emminy role a sama osobně na Lea žárlím.

Jsem v půlce a jako já nevím. Nejspíš jsem čekala trochu něco jiného. Nesedí mi jazyk. Je hodně hovorový a to časové prolínání asi taky moc nechápu. V jedné kapitole se něco stane a v další se ta samá scéna zopakuje z jiného úhlu plus se to celé posune o něco dále. Trochu zbytečné.

Jsem v půlce a zatím vražda nevyřešena a vlastně tu nejsou ani žádné nápovědy. Nebo jsou, ale já je nenašla.

Už čtrnáct dní se peru s touto pořádnou bichlí a začíná mě to pořádně unavovat! To nemohla autorka poslední část rozdělit na dva díly?

Pokud pominu tu tloušťku, je to naprosto úžasné zakončení série. Prostě jenom hltám a čtu a jsem zvědavá na finále.

Přece nemůže být Josie na Colta tak ošklivá a přece ho nemůže poslat pryč? To jako opravdu ne!!! Doufám, že tenhle příběh skončí tak, jak má. Skvěle napsáno!

Mně se kniha líbí. Některé popisy z Bali mě vážně dostaly, ale hlavní hrdinka je mi vcelku sympatická. Jsem zvědavá, jak se jí bude dařit coby učitelce angličtiny kdesi v daleké Indonésii.

Čtení mi jde strašně pomalu. Není to kvůli příběhu, ten je naprosto skvělý (zatím), ale z nedostatku času. Ale zatím je to moc příjemné vyprávění. Jsem zvědavá, co se z příběhu vyvrbí.

Zajímalo by mě, co by si Waltari myslel o Praze dnes, když v něm na sklonku 20, let vyvolala tíživý, chudý a smutný dojem.

Asi bych erotické romány neměla číst v místnosti plné cizích lidí...

Hm, tak tohle se mi vcelku líbí! Jsem zvědavá, jak bude příběh pokračovat dál.