David > Recent Status Updates

Baron Prášil 4/5

Miláček 3,5/5
Jarmilka 4/5

Podvodníci 3,5/5
Kafkárna ?/5
Miláček 4/5

Bambini di Praga 5/5
Křtiny 3/5

Nějak mě moc nebaví storyline May Kasaharové. O synu Nutmeg, Cinnamonovi, byla bez mého tušení kapitola o chlapci v noci a teď i druhá část, ve které už jsem pochopil, že pětiletý kluk je právě on. To bylo hodně dobrý, stejně tak jako kapitola kterou jsem právě dočetl o herečce M., kde se odhalí, že skvrna na Tóruově tváři má jakési léčivé účinky.

Právě jsem dočetl první knihu. Závěrečné vypravování nadporučíka Mamiji bylo tak dobre, ze by si ho podle mě klidne někdo mohl přečíst sám o sobě. To, že v odkázané krabici od pana Hondy nic nebylo si vykládám tak, že proste chtěl aby se nás hlavní hrdina s nadporučíkem poznali a aby mu vyložil jeho příběh.

Jenom Kundera dokáže přirovnat krále Oidipa ke komunistům

Člověk se nikdy nedozví zda měl, nebo neměl poslechnout svůj pocit.
,,Je to bludný kruh. Lidé hluchnou, protože si hudbu pouští čím dál hlasitěji. Ale protože hluchnou, nezbývá jim než si ji pustit ještě hlasitěji.”
,,Lze právem vyčítat člověku, že je ve svém všedním životě vůči takovým náhodám slepý a jeho život tak ztrácí svou dimenzi krásy.”
MUSS ES SEIN? ES MUSS SEIN

2 část skončila smutně a já opravdu doufam ze bude Charliemu zase lip. Čtu rychle asi kvuli způsobu psaní- v dopisech. K postavě se relatuju asi hlavně kvůli tomu ze je stejne starý, ale trosku me štve jak furt brečí, jeho asi jeste vic. V něčem je vyspělejší a v něčem méně než ja.

Knížka mě teď fakt hodně baví. Hlavní postava se ocitla ve vězení a skvěle popisuje, co se tam s nim děje a co se mu honí hlavou. Příběh o Čechoslovákovi (str. 72-73) 📝🔥

Až poslední kapitola mě bavila, jinak jsem se poměrně nudil. Četl jsem ve skole pod lavici a tak jsem si nekdy musel věty číst opakovaně, protoze jsem se nemohl soustředit.

Hodne me dojala historka o sestře Naoki. Backstory Reiko byla extrémně divná ale byla napsaná tak, ze se to zdalo cele celkem realistické a lidské.

,,Jsem proste takova. Škrkatko, o které se zapaluji ostatni. A radsi budu prvotřídní skrkatko nez druhořadá sirka.”

,,Jedním z našich problémů totiž je, že si nechceme své odlišnosti připustit. Tak jako se ale navzájem lišíme třeba chůzí nebo výškou postavy, lišíme se bohužel i cítěním a pohledem na svět”

Představila se nám léčebna ve které je Naoko s její spolubydlící Reiko. Na venek působí pohádkově, ale pacientům na ni podvědomě tak trochu buduje závislost. Kdo odejde,už nesmí zpět

V této skoro 40 strané kapitole se vibe dost změnil. Takegawa uz neni tak osamělý, poznal se s Midori. Zaujal mě její pohled na lásku. Líbil se mi názor hlavní postavy na univerzitní protesty, ale nelíbí se mi jeho nadřazené myšlení, i když trošku v sobě ho má asi každý. Přátelský polibek a následné ujištění, ze oba partnera mají, bylo nečekané vyvrcholeni jeho návštěvy.
🚭

Hrozne se mi libi jak autor pise a naprosto rozumím všemu co hlavní postava dela, a co si mysli. Naoko na mě v 1. kapitole zapůsobila zajimave a příjemné, v dalších kapitolách uz působila trochu nudně, presto je ale její charakter opravdu zvláštní a zda se mi ze neco velkého skrývá-nebo taky vubec. Velmi mě překvapilo, ze byla přítelkyni jeho zesnulého nejlepšího kamaráda. Sex. scéna🤨