Vendy > Recent Status Updates

Čas od času se mu zdálo, že mu srdce netluče v hrudi, ale tam, ve studené a tmavé skulině, kde leží těsně k sobě přitisknuté dva dopisy od blízkých lidí.

Svíravá bolest srdce. Běžím skrz ni. Neposlouchám, o co mě prosí.

I já odcházím, abych se mohl vrátit. Ta myšlenka mě uklidní.

Nepotrvá to věčně, že ne? A přesto něco na těch dnech, které mi běží před očima, snad blízkost, pocit jako ze snu, který se mi už několikrát zdál, nebo snad další zvrat, jejž tuším dřív, než k němu dojde - pohled, dotek -, který jsem už musel cítit…Něco na dnech ozářených jasem mého rozhodnutí nevzdat se ho, zůstat s ním nehledě na následky, vypráví o věčnosti.

„Co se děje?” Anebo spíš: „Co se stalo?” Co už se stalo, co už se nedá napravit, protože se to už muselo stát, že ano, jinak by se na mě nedíval tímhle pohledem, jinak by neměl dlaně složené na kolenou, schované před mým zvědavým pohledem, bojoval by, přikazoval, chtěl by vědět moje důvody, plány, nebo jednoduše souhlasil, nechal mě být.

Ta úporná snaha vysvětlit, hledat znamení tam, kde nemohla být, a předzvěsti toho, co se ještě nestalo. Připisovat význam činům, které žádný význam neměly, ne tehdy, kdy se odehrávaly.

Vybavovaly se mi obrazy. Obrazy z mého dětství…viděl jsem ji, svoji sestru a matku a viděl jsem i tvoje oči. Nikdy jsem neviděl tak modré oči.

Čas, který přestane plynout. Možná už padla věčná noc. Možná už nastal konec světa a já si toho nevšiml.

Jizva mizí, avšak něco po ní zůstane, to ale nemůžu vyslovit nahlas.

Na všechno je pozdě, jen ne na lásku.

Domov se má opouštět v uklizeném stavu, nikdy nevíš, kdy se do něj vrátíš a zda to ještě pořád budeš ty.
Všude dobře, doma nejlíp.
A že zrovna netušíš kde, je spíš podružné.

Tušila jsem už tehdy, že psaní je jen skrytější podobou vyprazdňování? Že jde o přehledný dualismus naplňování a vypouštění? Plnosti a prázdnoty? Psaní a sraní? 😭😭😭

lidi to je bolest

Přemýšlím, jestli se tak mohla cítit i moje matka. Možná by ona věděla, kdo jsem. Možná by ona chápala, odkud se bere ta nevysvětlitelná samota.

Nejspíš je to tak s každým člověkem. Známe ho jen v určitou chvíli jeho příběhu a ten zbytek si neumíme představit. To všechno předtím, o čem nám vypráví, nebo to všechno, co si o něm pamatuje někdo jiný; to nikdy nepochopíme, neuvidíme. Pro nás bude každý člověk jen okamžikem, ve kterém ho známe my.

je poměrně sympatické, že do filmu toho Santa Clause nedali😭

Tady u nás mají chlapi dřinou zkrvavené ruce a ženské bolestí zkrvavené srdce

Vracela jsem se k těm událostem, jako by se přihodily jinému člověku, a hlavní hrdinky mi bylo líto, jako bych litovala někoho cizího.

čuchám čuchám feminismus 😈😋

tato kniha proti mně využila mou velkou slabinu a tou jsou gay lidé 😔 3 hvězdičky

musím se teď mega soustředit na psaní diplomky, skvělý čas rozečíst knížku, co má přes tisíc stran 🦭

the way this is straight up p#rn 🤠

to bylo fajné čtivo lidi👍🏻

Jestli nebudu opatrný, tahle zlost mě zabije

Připadalo mi obzvláště tragické, ačkoli asi ne až tak neobvyklé, že vlastnost, která kdysi představovala jeho nejsilnější pozitivní stránku, se stala základem toho nejhoršího v něm.