Michal > Recent Status Updates

"Toužit je totiž mnohem důležitější — a koneckonců umělecky plodnější — než dosahovat... Zvláště když dosažené se jen těžko může rovnat tomu, co nadaná fantazie uhnětla v představách."

"Velkou částí sebeporozumění je hledání náležitých osobních metafor, které dávají našemu životu smysl. Sebeporozumění vyžaduje nekonečné probírání a opětné vypořádávání se s významem vlastních zkušeností pro sebe samého. Například v terapii tvoří velkou část sebeporozumění vědomé rozpoznání dříve nevědomých metafor a toho, jak podle nich žijeme."

"Kdybychom dokázali říci, jak tvoříme obrazy, přestali bychom je tvořit."

Sice mi to dalo zabrat, ale bylo to geniální! 🔥

"Není v čarách, které na starou zeď narýsoval čas, ukryt plán vesmíru? Kdo nikdy nespatřil v několika čarách, jež se obejvily na stropě, mapu nového světadílu? Básník to všechno ví. Aby však po svém vyslovil, co jsou tyto vesmíry stvořené náhodou na pomezí kresby a snění, přichází je obývat. Nachází v tomto světě popraskaného stropu kout, kde je možné pobývat."

🙌✨

"Nevědomé pobývá. Vzpomínky jsou nehybné a tím pevnější, čím více jsou prostorové."

I v loďce na řetězu
se dá plout
Smysl je utajen
v pozvolném vzdání vlnám

Je trochu zvláštní poprvé se setkat s Violou Fischerovou až nad její pozdní tvorbou. Nad něčím, co je její bilancí a účtem. Člověka napadají všelijaké myšlenky o podobě cesty, u jejíhož závěru se ocitl. A jestli odtud vidí takovou cestu zřetelně nebo se mu spíš ztrácí někde za obzorem. Jestli je tohle pevnina, jaké je asi moře?

Nejsem ok 🫠🫠

Bylo mi smutno, tak jsem sáhnul po mumíncích. Věděl jsem proč, je to jako hřejivé objetí 🥺.

Trochu se mi ten počet rozečtenýho vymyká z rukou. Ale když první povídka tady byla tak skvělá, že já prostě musim číst dál 😅.

Obvykle bych takhle brzy ještě neřekl ani popel, ale za těch pouhých 85 stran mě už několikrát lezl na nervy otřesný překlad. Nejsem anglista a překlepy v jisté míře toleruju, nicméně množství syntaktických chyb podle mě ukazuje na nedostatečnou redakční péči. Snad se začtu dost na to, abych to pominul.

Baví mě, jak to začíná být o dost jiné než seriál. Smraďochovy kapitoly baví asi nejvíc. Škoda, že jich není tolik. Tyrion baví o něco méně, ale upřímně... navzdory všeobecné popularitě Tyrion nikdy nebyl moje nejoblíbenější postava. Ale pořád lepší jak Daenerys 😅😅. Sorry.

Třetí návštěva Tišiny a pocity jsou zatím (zase) velice zmatené. Po první kapitole, která mi připoměla, jak to Jemisinová umí hezky rozproudit, se v tom drobet topím a nevím, jestli to je tou pauzou (dvojku jsem četl loni, jedničku předloni) nebo je zmatení čtenáře do takové míry autorským záměrem. Ale jedeme dál!

Tak jsem si pořád nebyl jistej, jestli jo nebo ne... a pak se objevil Henry a já začal otáčet stránku za stránkou. Takže jo 😂. Asi dneska obětuju spáněk či co.

Naskočil jsem zpátky docela rychle, přestože dvojku jsem četl už víc jak před dvěma lety. Pořád mě to baví, kamarádi. Jsem zvědavej, co se z toho ještě vyklube, zatím je autor docela tajnůstkář.

A to je jako konec??? Wtf?!

😯😯😯