Dagmar Šimková > Quotes

“Rozesmála jsem se na celé kolo. Copak je možné, že někde na světě se ženy parádí a někdo se za nimi podívá v obdivu? Je někde svět, kde ti spraví zuby dřív, než ti vyhnijí? Je možné, že teď, právě teď, když já ležím v suchém lejně, nějaká žena leží na pláži a nabírá stříbrný písek do dlaně a propouští ho mezi štíhlými prsty? Je možné, že v této vteřině, když únavou nemůžeme jíst, někdo zasedá ke stolu s kyticí a zvedá sklenku aperitivu, ve kterém chrastí led? Nemožné! Nemožné!”
― Dagmar Šimková, Byly jsme tam taky

“Zdá se, že člověk je svou podstatou váben k určitému řádu, a anarchistou se stává asi teprve tehdy, když se zklamal, když ho život oblafl, když z iluzí zůstalo jen holé strniště.”
― Dagmar Šimková, Byly jsme tam taky

“Že většina z nás přežila se zdravým rozumem, bylo podmíněno především tím, že jsme byly ženy. Ne proto, že by byly ženy měly lehčí podmínky, jak si často přejí věřit lidé nezúčastnění, zvyklí jakžtakž přijmout surovosti páchané na silnějším pohlaví, utěšující se sebepřesvědčováním, že něco takového by ženě přece nikdo neudělal. Ve vězení není rozdílů, když jde o násilí. Rozdíl je jen v tom, že žena je celým svým ústrojím docela jiná než muž, nejen fyzicky, ale především svou vnitřní podstatou. Má nějak silněji vyvinuli instinkt přežití. Ať je kdekoliv, začne si budovat své vlastní prostředí, ví, jak na to, snáší na nové hnízdo, věčně načepýřená a připravená rvát se s malými a velkými protivenstvími. Každá je starou vojenskou kobylkou, která natahuje ouška při prvním zarachocení táborových bubnů, ale také trochu Messalinou, která ustavičně kuje pikle.”
― Dagmar Šimková, Byly jsme tam taky

“Muž ve vězení je tragický, zajatý, ponížený lev, plačící hluboko uvnitř. Žena se stane malým, vzteklým hlodavcem, lasicí či jinou, která se hned začne podhryzávat a podhrabávat ven a ještě svolává ostatní lasice a kuny, aby se podhryzávaly a podhrabávaly s ní.”
― Dagmar Šimková, Byly jsme tam taky