člověk Quotes

“Ach, bývají v životě chvíle... Člověk se stydí, že je člověkem...”
― Romain Rolland

“Lidský intelekt, tak, jak si jej my představujeme, není nikterak onen, který nám líčil Platón v alegorii o jeskyni. Není právě tak jeho úlohou, aby pozoroval jak míjejí prázdné stíny, jako aby zřel, ohlížeje se za sebe, hvězdu zrak oslňující. Má dělati něco jiného. Zapřaženi jako voli oráčovi do těžké práce, cítíme hru svých svalů a kloubů, tíhu pluhu a odpor půdy: jednati a věděti o sobě, že jednáme, vstupovati ve styk se skutečností a dokonce ji žíti, avšak jen v mezích jejího významu pro dílo, které se dokonává, a pro brázdu, která se táhne, takový jest úkol lidského intelektu. A přece koupeme se v blahodárném fluidu, z něhož čerpáme samu sílu k práci a životu. Z tohoto oceánu života, do něhož jsme ponořeni, vdechujeme ustavičně něco a cítíme, že naše bytost, nebo alespoň intelekt, který ji vede, vytvořil se tu jakýmsi místním ztužením. Filosofie může být jen úsilím, jak znovu rozplynouti se v celku. A intelekt, resorbuje-li se ve svém principu, prožije zas naruby svou vlastní genesi. Avšak takový podnik nebude již moci dovršiti se na ráz; bude nutně hromadný a postupný. Bude záležeti na výměně dojmů, které opravujíce se vzájemně a též na sebe se kladouce, posléze rozšíří v nás lidství a dosáhnou toho, že půjde nad sebe samo.”
― Henri Bergson, Creative Evolution

“A podobně jako není nijak zarážející, že "spolupracují" orgány v lidském těle (nemusíme se obávat, že ledviny budou chtít přechytračit srdce a už mu nevrátí krev, kterou jim důvěřivě poslalo), možná není ani nic divného na tom, že jednotliví lidé spolupracují v rámci "superorganismu" lidského společenství.”
― Jaroslav Peregrin, Člověk v zrcadle teorie her

“Je tedy člověk ve své podstatě krutým a krvežíznivým tvorem? Je moje tíživá zkušenost jenom běžným důsledkem této podstaty? Žijeme v přeludu vznešenosti, zatímco naše existence může být kdykoliv beze stopy vymazána, zatímco se z nás kdykoliv může stát obtížný hmyz, prašivé zvíře, kus masa, hnis a krvavý sekret? Být ponižován, mučen, vražděn - copak to není vepsáno v samotné přirozenosti člověka, v neustále se opakujících lidských dějinách?”
― Han Kang, Human Acts

“Neustále svádím boj. Každý den svádím boj, jen já, sám za sebe. Bojuji s peklem, které ve mně přežilo, které mě dosud stravuje. Bojuji se skutečností, že i já jsem člověk. Bojuji s myšlenkou, že jediným způsobem, jak svou příslušnost k lidské rase suspendovat a vzdálit se od ní, je smrt.”
― Han Kang, Human Acts

“Čekám, zda mě čas konečně pohltí jako hluboká bažina. Čekám, zda všechny odporné vzpomínky na umírání, které mě dnem i nocí bez přestání pronásledují, dokáže skutečná smrt smýt a znovu mě tak očistit.”
― Han Kang, Human Acts

“Znamená to, brácho, že to, čemu se říká duše, teda neexistuje?
Možná jenom není vidět. Protože je z něčeho průhlednýho, jako třeba ze skla.
Sklo je průhledný a snadno se rozbije. To je jeho základní vlastnost. Proto se se skleněnejma předmětama musí zacházet opatrně. Poněvadž když sklo praskne, nebo se úplně roztříští, tak už ta věc nemá žádný použití. Je na vyhození.
Kdysi v nás bylo něco takovýho jako jednolitý sklo bez jedinýho škrábnutí, Nevědeli jsme, jestli je to sklo nebo ne, ale na tom nezáleželo, bylo to proste něco pevnýho a neposkvrněnýho. Jakmile se to něco rozbilo, pochopili jsem, že jsme měli duši. Byl to důkaz, že původně jsme v sobě měli lidskou duši vyrobenou z ryzího skla.”
― Han Kang, Human Acts

“Sledovali jsme své vzájemně se podobající osudy, jako bychom shlíželi do zrcadla odrážející naši vlastní zkřivenou tvář. Tak uběhlo deset let. Den za dnem nás provázela nespavost a noční můry, den za dnem jsme své obtíže umlčovali pomocí léků na bolest a na spaní, a najednou už jsme nebyli mladí. Nikdo už si kvůli nám nedělal starosti, nikdo už kvůli nám nebrečel. Sami sebou jsme pohrdali. Zůstali jsme uvěznění ve výslechové místnosti, kterou jsme si dál nesli uvnitř našich těl.”
― Han Kang, Human Acts

“Napadlo ho, že člověk by neměl kazit dobrý cizí příběh, protože Bůh k nám promlouvá přes příběhy, a budou-li dobré naše příběhy, je tu šance, že dobrým bude i velký příběh tohoto světa. Jenže kdo ví, který příběh je ten dobrý? Je to on, kdo se plete do cizích příběhů? Co když právě ty jiné příběhy vstupují do toho jeho?”
― Miroslav Hlaučo, Letnice

“Rozumně vzato - nebyl to zatím tak nejhorší život - i když vlastně stál taky trochu za hovno, to už je ale úděl člověka, pokuta Adamova, nerouhejme se!”
― Jan Křesadlo, Království české a jiné polokatolické povídky