Milada Součková
|
Amor a Psyché
|
|
|
Neznámý člověk
—
published
2005
—
2 editions
|
|
|
Bel Canto
—
published
1944
|
|
|
První písmena
—
published
1995
|
|
|
Historický monolog. Zpověď prezidenta Emila Háchy
|
|
|
Žlutý soumrak
|
|
|
Kaladý / Svědectví / Mluvící pásmo
—
published
1998
|
|
|
Případ poezie: básnické sbírky, 1942-1971
—
published
1999
|
|
|
Odkaz / Zakladatelé
—
published
1940
|
|
|
Kaladý, aneb: útočiště řeči
by |
|
“Dojíma-li Alžbětu osud starce, lkajícího nad smrtí své dcery, chci hrát úlohu toho starce, chci ztratit své mládí, ať je mně místo šestnácti let šedesát, dojme-li konečně Alžbětu můj osud!”
― Amor a Psyché
― Amor a Psyché
“Věřím však, že hlavním důvodem Alžbětiny zdrženlivosti vůči mně byly rozpaky, působené mou v jistém smyslu naprostou čistotou. Měla podobné a zdá se větší rozpaky, jaké mívají někdy muži před panenstvím. Až do dne, kdy poprvé slyším z Alžbětiných úst, že mě miluje. Alžběta trpí, kdo? Alžběta? Nesmysl, hlouposti! Alžběta neříká nikomu, že ho miluje. Alžběta leží na pohovce a čte po obědě Národní politiku a mluví-li vestoje, mluví o revoluci, Alžběta jí k večeŕi ohřívané škubánky, pak jde do divadla na operu, a po divadle nechá všechny ostatní jít domů a jde si, nikdo dobře neví kam, to je Alžběta! Dává se doprovázet, ano, ale kdy jste ji, prosím vás, slyšeli říkat někomu, že ho miluje?!”
― Amor a Psyché
― Amor a Psyché
Is this you? Let us know. If not, help out and invite Milada to Goodreads.

