Daniel Prokop

“Stát nemusí samosprávám zasahovat do komunitní role a charakteru škol, měl by však jasně definovat minimální očekávané výsledky či například povinnost obcí hradit chudým dětem obědy zdarma a doučování.”
― Daniel Prokop, Spravedlivý růst: O stagnujícím Česku a prosperitě pro všechny

“Když Scott sto šedesát kilometrů od pólu rozhodoval, kterých pět mužů se pokusí ujít poslední kus cesty, opomenul zase Toma Creana. Zřejmě nejzkušenějšího polárníka ve svém týmu se vzdal kvůli jeho hodnosti; v malé sestavě mohl být pouze jeden poddůstojník. Crean na cestě domů heroickým výkonem zachránil zbylé členy. Lyžař Gran zase později našel umrzlého Scotta.

Scott udělal spoustu dalších chyb. Jeho výprava by mohla být dobrou metaforou českého vzdělávání a veřejných systémů i kvůli chabé organizaci, plánování zdrojů na hranu — nikoli s rezervou, chybějícím odpovědnostem či přehlcení spoustou vedlejších činností. Avšak ta největší a ve výsledku fatální chyba má českému vzdělávání nejblíže. Naše vzdělávání totiž dekády trápí selekce na základě sociálního statusu, postavení a náhodných faktorů. Nerovnost šancí, kvůli níž ztrácíme spoustu talentů, demotivuje a omezuje příležitosti dětí z méně vzdělaných a bohatých rodin zapojit se do rozvoje naší společnosti.”
― Daniel Prokop, Spravedlivý růst: O stagnujícím Česku a prosperitě pro všechny